Perla✔️

26- motání lásky

*O dva dny později*
Problém je ten, že tahle vila je obrovská a není nijak využita. Já bejt Kassem tak tady dělám zahradní i vnitřní párty každej víkend minimálně. Sice je fakt, že tady je malý město, ale má to velký plus, hodně lidí ho zná a je tady dost kurev v okolí.
Ano to přesně je plus.
"Perlo?" zeptá se mě Kassius.
"Copak?" odpovím tiše z kuchyně.
"Nedáš si něco k pití?" řekne mi a v tom mi dojde co se tady vlastně dělo kdykoliv mi dal něco k pití.
"Ehm. Ne, díky," řeknu mu spěšně.
Přijde ke mně a podívá se na mě. Zamouří oči. "Co je?" zeptá se.
"Ne to nic, jen blbý vzpomínky a není mi do řeči," odpovím mu.
"Hele, ja vim že si tady nezażila nic hezkýho, ale je to tady celý předělaný a i já sem jinej. Fakt se tady nemáš čeho bát... Chceš tedy o tom mluvit jak si řikala předevčírem nebo ještě furt ne?"
"Já nevim co mám řikat. Je to na hovno. Všechno. Měla sem se zabejvat kurvením se a vydělaváním a ne timhle."
"Bylo to lepší než potkat rodinu?"
"Bylo... Protože yem potkala rodinu jenom kvůli sexu... A už to je dost smutný. Ani si nemůžeme řikat rodina, bože. Za prvé sme spolu spaly a za další, prostě to nejde. Já vás nemůži brát jako bratrance sakra. Ne po tom všem. A už vubec ne potom všem co sem zažila sama pak potkam svou rodinu, ta mě vidí v drogách, chlastu a sexu. Vyborný.  A rodinka zazobaná jak svině a já vpodstatě bezdomovec. Tohle není fér. Já sem nikdy nikomu nic neudělala zlýho. Aspoň teda myslim že ne..."
"Pšt," řekne rychle Kass, protože můj monolog byl příliš dlouhej.
"Blábolim..."
"To taky. Nemáš pravdu beruško. To já sem ten špatnej... Ty nejsi špatná vubec. Jo tyhle rozhovory mi prostě nejdou. Ja fakt nevim jak ti pomoct."
Camovi takový rozhovory sou ale ten se semnou bavit nechce. "V pohodě," povím s úšklebkem kterej sem vynutila.
"Jenom sem chtěl nějak pomoct. Zůstaň tady jak dlouho budeš chtít."
"Díky, dám ti prachy..."
"Ne. V žádným případě. Ber to jako bolestný, který ti splácim za to vše..." usměje se.
"Dobrá," mrknu na něj.
***
Pozdě odppledne, spíš navečer se trmácim v okolí, kde bydlel, nebo možná ještě bydlí, Roland. Chtěla bych vědět jak se zs tu dobu změnil on. Jestli je furt takovej krypl jako byl. Nebo jestli je jinej.
Dojdu až k jeho baráku. Jak dlouho to je? Půl roku? Asi? Co sem u něj bydlela? Jo to by asi mohlo odpovídat.
Zaklepu na dveře.
Nikdo se neozývá. Tak mu zkusim zavolat.
Vytáčím číslo a čekám jestli ho zvedne.
"Kdo volá?" ozve se z mobilu.
"Ahojky, si doma." řeknu mile, abych nemusels řikat kdo sem. Kdyby to věděl, hned by zavěsil.
"To víš, že sem. Přijdu otevřít, pokud stojíš u dveří," řekne nadšeně.
"Tak honem," řeknu nedočkavě a zavěsím.
Za pár vteřin už se otevírají dveře.
"Perlo?" vyjekne. Vypadá umytě a neopile.
"Přesně tak," odpovim mu.
"Co se ti stalo?" vykulí oči.
"Srazilo mě auto. Chtěla sem se jen podívat jak se máš. A hlavně, sem se přišla podívat jak se ti vede a jestli na mě máš pořád zlost.."
"Uż dávno ne... Překvapuje mě tvoje kuráž, Perlo."
On umí mluvit i mile.
"Kdo si a co si udělal s Randem?" zeptám se ho zmateně...
"Sem to furt já, jenom sel přišel k penězům, víš."
"Jak?" zděsim se.
"Hehe. Noo, bohatá pichna..."
"Pícháš bohatou żenskou?" děsím se ještě víc.
"Přesně..."
"Takže, už sme zadobře?" zeptám se ho.
"To si piš. Teď ale musim n4co dodělat, takže. ."
"Super. Měj se hezky. Přeju ti to," řeknu mile.
"Dík, papa."
"Ahoj."
Tak to šlo hladce. Trochu sem ye bála ječení, scény a máchání rukama jak on to uměl.
Začínám si myslet, že peníze jsou to jediný, co člověk potřebuje k lepšímu, klidnějšímu a vyrovnanějšímu životu.
I když počkat.
Já jako kurva měla taky dost peněz a klidně sem se od dementů nechala mlátit, nadávat a další věci. A brala sem drogy. Asi to s těma prachama nebude tak pravda. Možná záleží na člověku. Třeba sem špatnej člověk...
Nasednu na poslední autobus kterej jede ke Kassově Vile. Ale ve chvíli kdy uż bych měla vystupovat dál sedím. Autobus jede až k Himm. Tam bych mohla vystoupit. Zajít třeba do baru. Jen tak, popít. Třeba tam bude Bred. No spíš určitě.
Vylezu u autobusu az u Himm a dívám se na tu budovu. Co asi tak dělá Cam?
Sednu si na lavičku a jen tak se dívám. V hlavě mi běhá spousta myšlenek.
Co když už mě nebude chtít nikdy vidět?
Co kdybych mu řekla co přesně k němu cítim a on mě odmítne?
Chce se mi z toho všeho brečet. Už nemám sílu na nic. Jediný co bych si teď dala je hodně trávy a usnout.
"Perlo?" řekne tiše a nejistě něčí hlas za mnou. Leknu se aż nadskočím.
"Ach. Brede?" řeknu nevěřícně.
"Jdu do baru. Makám dneska od devíti... Deš taky?" zeptá se opatrně.
"Nemám sebou prachy, Brede."
"Platim já..."
"Asi ti platí hodně co?"
"Kdo?"
"Cam, tvůj šéf."
"Jo. Jo. Platí dobře. Tak jdeš?" naléhá. Co to s nim je?
"Fajn," utrousim a du s nim do baru.
Tam se rozhlížim okolo sebe a hledám nějaký známý tváře, ale nikdo nikde. Až u baru najdu Cama. Sedí s lahví vodky, která už je skoro prázdná.
Ztuhnu.
"Perlo?" řekne Bred kdyż se zastavim. "Ty vole. On je na mol." všimne si Cama u baru. "Uż zase!" zvýší hlas.
"Počkej. Jak už zase?"
"Včera to samý." odpoví mi prostě.
"Angelo? Co sem ti kurva řikal? Abys mu nenalejval. Bože... Came? Pojď, jdeš spinkat," říká mu mile. To už stojim těsně vedle něj.
"Odvedu ho domu." chopim se příležitosti.
"Můžu to udělat..."
"Klíče mám já..." podotknu.
"Dobře. Vrátíš se ještě?" Na to uż jen přikývnu a donutím Cama vstát a odejít se mnou na vzduch. "Ccho tzo děláš, sakr!" mluví opile, že mu skoro není rozumět.
Odstrčí mě od sebe.
"Came!" křiknu na něj. "Nech toho sakra, chci tě dostat domů."
"Já uż nic nemám chápeš to? Nic!" křičí opile a znova do mě strčí. Tak ho chytnu za obličej, aby se na mě podíval, ale on mi vrazí facku. Skoro spadnu.
"A dost. Jdeme!" zavelím důsledně a on nakonec jde sám. On podlě mě v tuhle chvíli neví kdo sem.
Štípe mě celá tvář. V Himm na recepci stojí Pamela. "Co se mu stalo?"
"Jdi do prdele. Stejně za všechno můžeš ty. Drž se od něho dál, kurva už!" zvýšim na ní hlas.
"Mám právo to vědět! Je to můj..."
"Tvůj co?" řeknu jí a uż nastupujem s Camem do výtahu.
"Snoubenec!!" křikne.
"Haha. Tak to těžko. Tvůj snoubenec teda dneska píchal mě. Snad ti to nevadí mladá paní." pak se zavře výtah a já sem ráda že sem ji stihka zavřít hubu.
V jeho bytě ho osprchuju a uložim do postele. Sedím u něj a dívám se jak pomalu usíná.
"Miluji ji... Tak moc... " říká bláboly ze spaní.
"Nech si to. Chaou že se ti něco zdá ale pšt. Mě ty a Pamela nezajímáte." říkam jak kdybych si myslela že mě slyší.
Převalí se na břicho a znocu začne mumlat cosi ze spaní.
"Aw. Jasně že bych tě šukal. Jsi pro mě ta pravá, Perlo..."
Cože?
Jemu se zdá o mně? To znamená... že i to co řekl předtím, bylo o mně?
_______
-nooo ? :D