Perla✔️

21- úplné dno

U Cama v bytě žijeme už týden skoro bez mluvení. Nemůžu mu do ničeho kecat. Nemám chutˇna nic a on si trajdá, kde se mu zachce. Pořád pracuje, nebo je s Pamelou a pracuje, nebo je s přáteli.  Já v podstatě sedím doma, v jeho pracovně, občas brouzdám po internetu. A hledám informace a vztahu mezi bratrancem a sestřenicí. 
Legislativa 31 států USA, Číny, Jižní a Severní Koreje či Tchaj-wanu sňatky mezi bratranci a sestřenicemi zakazuje....

Je to zakázané. Píšou to všude. Ale na druhou stranu, nikdo přece neví o našem příbuzenstvu. Tedˇmi to řekli jenom oni... Doteď sme o tom sakra nevěděli, proč by to teda mělo vadit? kdo by to asi tak zjistil?
Cam si nechal doma opět mobil, protože šel jen do přízemí za Pamelou. Jenže telefon mu začal vibrovat a opět spadl do hlasovky.

"Čus Came, vážně si našel naši malou holčičku? Tak dlouho sme jí hledali! Musíš mi ji ukázat. Mrzí mě co se předtim stalo. Sem teď jinej. Opravdu. A pozdravuj Perlu a že se jí omlouvám. Zavolej mi. Kass."
Kurva.

Najednou se otevřou dveře a přijde Cam domů.

"Volal ti Kass...." řeknu mu.
"Jo? A co chtěl?" 
"Nechal ti vzkaz. Prej mě máš pozdravovat a ukázat mu vaši malou holčičku kterou jste tak dlouho hledali," odseknu.
"Perlo, nech toho sakra. Já se snažím udělat všechno proto, aby se Kass změnil. Nemáš ani ponětí jak matku zabíjí to, že ho nemůže vidět. A hlavně to, jaký je. Tak přestaň..." Vezme si do ruky mobil a poslechne si hlasovku. Potom někomu volá, předpokládám, že Kassovi.
"Ahoj, jo, mohl bys přijet ukázal bych ti ji," navrhne Cam.

Vrtím hlavou. Nemůžu ho vidět. Nechci. To ne... "Výborně, tak ve tři tady jo?.... No skvělé, jen přijď jsi tu vítán.."
"To teda není!" křiknu na něj. 
"O tom ty bohužel nerozhoduješ, Perlo," řekne mi. "Jo, je tady... Ne v pořádku nevadí ji to... Jistě, měj se."

Zavěsí a mobil položí na stůl.

"Přestěhuji se," vyhrknu najednou.

Zpozorní. "Co? Proč? Perlo to ne..." řekne bolestně.
"Came.. Já už to tady nevydržím, si na mě čímdál hnusnější a to nemluvim o tom, že sem taháš Kasse. Nebyl si to ty kdo se postaral o to, aby se semnou už nikdy neviděl? A ted máš jinej názor. Odcházím... Něco si najdu, ale tohle už ne..."
"Perlo.. Já tě nenechám odejít... Už jednou jsem tě ztratil... My jsme tě ztratili..."

"Nechali ste mě jít! Nikdo mě nehledal! Žila sem ve sračkách a dál v nich žít budu. To je můj život. Žádná láska, žádný trápení, nic. Hlavně žádní příbuzní. Nemám nic a tak to také zůstane. Pozdravuj bratra..."
Otočím se a vezmu si už předem sbalenou tašku mých věcí. 

"Perlo... Nemůžeš odejít..." prosí mě. Poklekne na zem. "Myslím, že mě tohle nevadí? Myslím, že mě to baví? Chovat se takhle? Opravdu si to myslíš? Ty si ale neuvědomuješ, jaké následky by to mohlo nést! A už vůbec jaké problémy v mojí rodině by to mělo." brečí.

Podívám se na něj.

"To sis měl rozmyslet dřív. Kdybys mě hledal jdu do baru a pořádně se sjet." oznámím mu a chystám se dojít až k baru do kterýho sme chodily s Adrianou.

***

Mávnu na baristu, dám si za barem lajnu, počkám až mě udeří kladivo z velkýho množství dnešního perníku. A proč by ne, co? Stejně sem opět tam kde sem byla. Jde se vydělávat.

"Perlo! Nazdar Perlo! Jsi tak krásná Perlo!" křičí na mě všichni okolo mě.

Jo, já vim že sem, proč mi to furt řikaj dokola?