Perla✔️

25- Jiná osobnost

/Z pohledu Perly/
"To jsem nečekal," řekne mi Cam.
"Ve chvíli kdy si přišel do pokoje mi došlo kdo si a u koho sem doteď bydlela," vysvětlím mu.
"To nemění nic na tom, že se tady o tebe staral on," řekne naštvaně.
"Na tom přece nezáleží. Zbytek času sem byla u tebe," odpovím mu.
"Jak chceš," poví mi.
Potom mi vezme věci, pomůže mi se postavit na nohy a odcházíme z nemocnice.
"Nashle," řeknu doktorovi kterého potkáme na chodbě.
"Bolí tě hodně ta ruka?" zeptá se mě aby řeč nestála.
"Ne, už ne," odpovím tiše.
Dá mi věci do jeho auta a otevře dveře ke spolujezdci.
"Musím se stavit ještě pro Pamelu.. To je.."
"Pamatuji," řeknu mu bezzájmu.
"Dobře," odpoví tiše a zavře moje dveře. Pak přejde ke svým a nasedne do auta. Nastartuje a odjíždíme.
Celou dobu mlčím, jedeme, ani nevím kam, protože je to nějaké město asi deset kiláků od nemocnice. Zastaví před velkou prosklenou budovou.
K autu přijde Pamela, tak jak si ji pamatuju. Sedne si na zadní sedačku, Cam se na ni usměje a ona se poslušně připoutá.
Protočím oči a dívám se pořád dopředu.
"Ahoj," řekne Camovi.
Cam jen přikývne. "Jak bylo?" zeptá se jí a odjíždí od té budovy zase zpět.
"Molo bylo v pohodě ale chtěli abych chodila i v dlouhých šatech a to nesnášim."
"Takže nová kariéra?"
"To asi ne, ale baví mě to. Právničina je lepší, chybí mi na molu to drama," podotkne Pam.

"Aspoň že tak, musel bych si hledat jinou právničku," pousměje se.

"To by byla tragédie, "řeknu si spíš pro sebe ale oba to moc dobře slyší. Cam se na mě podívá a vidím jak se chce usmívat, ale mlčí a snaží se nesmát. 

"Jak je, Perlo?" řekne Pamela a já mlčim.

Pak už nikdo nic neříká. Koukám že jistá ztráta paměti by byla fakt skvělá. Ten odpor k ní se mi vrátil během sekundy.
***

"Jdi zatím nahoru, věci ti přinesu," řekne mi mile Cam a já přikývnu.
Jdu jen pomalu dolu k recepci a otočím se za sebe na Cama a Pamelu. Stojím tam a vidím je spolu. Zasloužila by si ránu tou sádrou. Cam jí držel okolo boků, ale nic víc a potom vezme moje věci a jdou mým směrem. 
Jdu k recepci.

"Vítej zpátky, Perlo," řekne mi Bred, barman z Camova baru, který stojí u pultu recepce.
"Děkuju," usměju se nenuceně.
"Chceš doprovodit nahoru?" zeptá se mě ochotně. "Musíš mi to všechno říct, co se stalo a tak. Zajímá mě to!" řekne zvědavě a se zájmem.
"Můžu tě obejmout?" zeptám se ho zdrceně.
"Co se stalo? Samozřejmě, že můžeš," řekne lítostně. Obejme mě, pevně a mě se ženou do očí slzy. Proč? Proč se mi ženou do očí slzy? Vždyť mě přece z lítosti objal a ochotně mě utěšuje. Jenže, není to to obětí, který bych chtěla. Objetí, který bych chtěla má někdo jinej a to přesně je na tom to smutný.

"Nestalo se mi nic, jen mi tam bylo smutno," řeknu se slzama nakrajíčku.
"Nebreč," zašeptá mi do ucha. "Ne kvůli němu. Stojí přímo za tebou a je tam s tou kundou," šeptá stále. "Kvůli němu fakt ne, beruško," dodává mi sílu. Nadechnu se.
"Stýskalo se mi po tobě," řeknu dost nahlas aby to Cam slyšel. Bred se mi nahne k uchu a šeptá; "Neboj, slyšel to moc dobře." Pousměju se a on taky. 
"Díky," řeknu mu a odcházím k výtahu.
"Kdybys něco potřebovala, zavolej!" zavolá na mě.
"Neboj," řeknu mu a nastoupím do výtahu. 
***
Asi o půl hodiny později přijde do bytu i Cam a neřekne ani slovo. Jen dá na kuchyňskou linku jídlo, který koupil dole v bufetu a pak mi dá ke gauči moje věci.
"Came," řeknu tiše.
"Co?" zeptá se mě.
Rozmyslím si, to co sem původně chtěla říct a nasadím pozitivní pohled. "Přeju vám to."
"Není co," řekne mi a ohřeje si jídlo v mikrovlnce. 

"Viděla sem vás," řeknu překvapeně.
"Už sem několikrát řikal, že s ní už nic nemám, Perlo a nemám důvod se ti jakkoliv jinak svěřovat. Stačí už?" řekne naštvaně.
"Nebuď takovej..." řeknu tiše.

"Jakej?" ohradí se.
"Came... Co se stalo? Myslela sem..."
"Nemysli vůbec na nic. Potřebuješ teď něco? Musim jít pracovat, protože mě nestačí roztáhnout nohy a mít milion..."
To mě opravdu urazí, ale má pravdu. Mám ještě peníze, který sem vydělala na drogách. Možná by mě k sobě vzal s těma penězma Bred aspoň nachvíli.
"Nebudu tady překážet," řeknu tiše. On naštvaně odchází pryč z bytu a ani si nevezme to jídlo. Rozhodnu se sbalit si nejnutnější věci, ale v první řadě chci zavolat Kassovi. Vytočím jeho číslo. Okamžitě to zvedne.
"Věděl sem, že zavoláš..." řekne tiše do mobilu.
"Kassi..." řeknu mu.
"Já vim, miluješ ho."
Začnou mi téct slzy.
Tak moc mě změnilo to co se stalo s Kassem a Camem. Tak moc.
"Ani se nepoznávám," fňukám.
"Nevim jak ti pomoct, holka," povzdechne si.

"Nemůžu o tom s nikym mluvit...." 
"Se mnou můžeš. Slibuju, Perlo," řekne mi mile.
"Můžu přijet?" zašeptám.

"Očekávám tě dole, stačí když sjedeš výtahem dolu, ano?" řekne mi.
"Co to sakra?" zděsím se.
"Prostě pojeď jenom dolů výtahem, ano?" Potom zavěsí a já si sbalím ty věci a sjedu dolů výtahem. Tam přede mnou stojí Kass. Vyjdu z výtahu a spadne mi taška z ramena a obejmu ho.
"Děkuju," řeknu totálně nevyrovnaně. Mám pocit že mi praskne hlava. Všechno se točí okolo Cama. Jediný co v ní mám je on.
Vezme mi tašku ze země a odvádí mě ven a posadí mě do jeho auta. Nastartuje auto a odjíždíme směrem k jeho vile. Kolem najednou prochází Cam a vidí mě v autě. Dívá se smutně, ale naštvaně. Ani nevím co si mám myslet. Zavřu oči a tečou mi slzy.
"Omlouvám se ti, moc se ti omlouvám. Tohle sem začal já. Měla ses mnohem líp když sem tě potkal. Byl sem kretén. Byla si plná energie, nebrečela si. Moc mě to mrzí," řekne lítostně.

"Zvykla sem si," zašeptám a až do doby než vejdeme do jeho Vily mlčíme.
"Jsme opět tady," řekne mi.
"Jo, jo to sme."
Podívám se okolo sebe a vypadá to tady zcela jinak.
"Si vyhrál další prachy?" snažím se o vtip a on se usměje. 
"To ne, ale mám dobře vydělávající práci," řekne mi.
Přikývnu hlavou uznale a on mě vede do obýváku.
"Vždycky si byla moje," zašeptá Kass.
"Kassi..." 
"Myslím tím, vždycky sem tě chránil. Vždycky sem měl potřebu tě ochraňovat až moc. A potom sem to uplně podělal. Nechápu co se se mnou dělo..."
"Nech to být prosim. Já si to stejně nepamatuju. Teď už si jinej," řeknu mu.
Byla vždycky jeho?
Ne... Já patřím Camovi... Ale on mě nechce.
____________________________

-Nom....