Perla✔️

16- vnitřní bomba

V hlavně mi leží už jen jediná věc... Pořád nevím, kdo byla jeho sub přede mnou. Sice to není nijak důležité, ale přes to bych to ráda věděla.

"Came?" zašeptám.

"Ano?" odpoví mi a přitom se suší ručníkem, je úplně nahý.

"Kdo byla tvoje sub?" vypadne ze mě.
"Na tom nezáleží," řekne zdvořile.
Včera jsem zažila Cama tak jak ještě nikdy. Nezdvořilého, nespisovného a bylo to divné. Ale sexy. I když bych řekla, že víc sexy a přitažlivý je to jak mluví pořád klidně a zdvořile. Je to mluva takovýho toho chlápka, kterej je za vodou a má se dobře a ty mě přitahujou.
"Jak nezáleží?" naléhám.

"Nemůžu ti to říct, Perlo," řekne nakonec.
Dobře no, tak ať si to nechá.

"Takže, co je to teď za vztah?" zeptám se ho.
Z té smlouvy totiž vubec není zřejmé, jako co to mám označovat. To mám ostatním lidem jako řikat, že u něj jenom bydlim, ale nechci s nikym chodit?
"To z toho nevyplynulo?"
"Ehm, ne? Co mám řikat ostatním?" zeptám se ho.
"Co bys jim měla říkat?" zeptá se mě nechápavě.
"Ty to nechápeš?" zadívám se na něj a on zavrtí hlavou. "Dobře, no tak bydlim u tebe, tak asi si lidi budou řikat divný věci, když u tebe budu bydlet a nebudu chodit s někým jiným. A není tam nic o vztahu, ale jen o sexu, Came," vysvětlim mu to.
Vypadá, že přemejšlí. "Tohle jsem nikdy nemusel řešit, Perlo. Žádná tady nikdy nebydlela."

Cože to? Nebydlela?
"Coto?"
"Ne nebydlela se mnou nikdy v bytě."

Přimouřim oči. Něco mi na tom nesedí. Ale asi to nechci vědět.

"Omluv mě," řekne najednou a zvedne jeho vibrující mobil a přiloží si ho k uchu a jde do koupelny, kde se začne oblékat a pak zavře dveře. I tak je ale slyšet jak mluví.
"Prosím tě, já teď nemám čas, co potřebuješ?" zní naštvaně.
"A co s tím mám dělat? Nejsem tvůj šéf, já nikoho kdo by tam pracoval nemám."
"Pam, přestaň, já nikoho nemám, jasné?"

Pam? Slyšela sem dobře? Ta vlez do prdelka co sem se před ní cejtila jak šmudla? Ta Pam? Ta Pamela, co měla proti mně snad úplně všechno, už jen to, že sem šla s Camem do tohohle patra? Ona? Proč se s ní vůbec baví?

Dobře, teď už zníš jako žárlivka, Perlo, okřikne mě vnitřní hlas.

Jo, fajn. Měla bych se uklidnit. Obléknu se.
"Nic ti nedlužím, tak se uklidni, děkuji," řekne když už stojí ve dveřích koupelny a jde směrem ke kuchyni ve které sedím na lince a piju vodu. Ukáže ke mně se vztyčeným ukazováčkem abych ještě chvilku počkala. Jen zvednu ramena, že je mi to jedno.
"Něco mě napadlo," přeruší běsnící ženskou v telefonu. "Zařídím to, ale dlužíš mi laskavost, jasné?" vypne telefon a položí ho vedle mě.
"Nechtěla bys novou, velmi dobře placenou práci?" zeptá se mě.
"O čem to mluvíš?" zeptám se zmateně.
"Na recepci dole skončila poslední pracovnice a nikoho jiného tam nemaj," řekne mi. Nedívá se mi přitom do očí, jen koukám okolo a potom jde ke svýmu pracovnímu stolu.

"Já tohle neumim Came."
"Mám někoho kdo tě to naučí. Vážně to je jednoduché. Je to za plno peněz, Perlo, skoro bez práce," nabízí mi. Přemlouvá mě a já nechápu proč musim zrovna já.

"Na záskok, Came. Jasný?" řeknu nakonec. Třeba na mě bude mírnější. Třeba nakonec nebude chtít, abych podepsala tu smlouvu.
"Jsi skvělá, vysadím tě dole na recepci. Mám dneska soud, ale potom se tam dole zastvím pro tebe, ano?" zní nadšeně. Líbí se mi mu dělat radost.
"Dobře," řeknu mu.

***
"Stavíme se v šestém patře pro Pamelu."
Nediskutuje, konstatuje. Takže se neobtěžuji ani nic říkat.
"Cami," řekne nadšeně.