Perla✔️

3- Mimo práci

Po dlouhé době jsem si udělala takové volno jen pro sebe a šla jsem do města v nových šatech, botkách. Vydělala jsem si těžce včera peníze, tak bych si taky mohla koupit něco na sebe ne? Chodím pořád v tom samém a nemám už skoro žádné oblečení. Pět utratím a pět si nechám na horší časy. Kdo ví jestli zítra najdu někoho kdo bude chtít. Je to tak nejistá práce.

Vrrrr. Vrr. Vrrrr. 

V kapse cítím jak mi vibruje mobil a je to Roland. Jak já ho nesnáším.

"Co?"
"Kde seš kočičko?" 
Opět je v lihu.
"Nákupy frajere," odseknu.

"Přijď co nejdřív čiči. Mám na tebe chuť," nařídí mi a zavěsí.

Nevím jak dlouho tohle budu moct ještě snášet. Už jen z jeho hlasu se mi zvedá žaludek. Všude u něj doma je hnus. Žijeme v hovnech, skoro. Je mi z toho zle. Ale nějak se nemám k tomu, tohle změnit. Ani sama nevím proč.

Nakupuji všechno co potřebuji. Nové legíny, trička s krásným výstřihem, trička s dlouhým rukávem. Nové lodičky a nějaké další věci. A samozřejmě nové šaty do práce.

***

Vůbec se mi nechci jít domů, pokud se tomu dá říkat domov. Tak se tedy procházím po břehu řeky. Nakonec si sednu na lavičku a začne nepříjemně foukat. Tak si zapnu kabátek a zavolám svojí jediné kamarádce, kterou mám.

"Čus!"
"Čusko Adri, nemáš čas?" zeptám se jí.
"Promiň beruško, ale jsem vyřízená. A mám teď něco rozdělaného. Tak papa."

Dobře. Tak takhle mě ještě nikdy neodbila. Co jsem jí udělala?

Telefon si dám do kapsy a potom odcházím úplně po druhé straně města domů. Dneska v těch podpatcích nachodím hodně. Večer se nebudu moct hnout.
Pozastavuji se v bohaté čtvrti, kde mimo jiné bydlí i hezoun ze včerejška. Mohl by být doma?

"Perlo?" zvolá kdosi za mnou a já se otočím. "Věděl jsem, že jsi to ty. Podle toho oblečení," řekne hezoun. 

"To je ale náhoda," podotknu.

"Chceš odvést domů?" zeptá se mě a vytáhne klíčky od svého auta.

"Co za to budete chtít?" zeptám se ho. "Dneska nepracuji," oznámím mu.
"Skvělé, tak to bych tě mohl pozvat někam na večeři?" zeptá se mě. Proč se ke mě takhle chová?

"Možná.."

***

"Tady zahněte doleva a jsme tam." 

Zastaví před domem toho hajzla a já s nechutí vystupuji z auta. "Tady bydlíš?" zeptá se mě a dívá se na domek, který stojí před ním.

"Jo.." odpovím mu.

"Neměl by někdo jako ty, bydlet ve čtvrti, jako jsem já?" zarazí se.
"Dobrý představy.. Jsem děvka toho s kým bydlim. Nemám na výběr." odseknu a zabouchnu dveře od auta.
"Počkej.." řekne když stáhne okénko. "Co to jídlo? počkám na tebe, převlékni se a přijď."
Chvíli váhám, ale potom se usměju a přikývnu.

Když tiše dojdu nahoru, tak jen slyším, jak má Rol na hlas televizi a v ní ani nevím, co běží. Jdu do své ložnice a převléknu se do jedněch ze svých šatů. Tentokrát do tmavě modrých šatů do půlky stehen, k tomu vysoké boty na podpatku vysoké až těsně pod kolena. K tomu téhož barvy jako šaty si vezmu svetřík a kabelku. Potom vycházím z ložnice a chystám se sejít ze schodů. "Řekl sem ti, že na tebe čekám ty děvko!" vyjede na mě Roland. 
"Řeklo se jednou týdně." podotknu.
"Je to můj barák! A já tě kurva chci, kam si myslíš, že deš?" křičí na mě na celý dům. Doufám, že to neuslyší Kass.

"Jdu ven," řeknu mu tiše.
"To teda nejdeš!" křikne na mě a potom mě chytí za zápěstí. Tak silně, že pokud se budu snažit vytrhnout tak mi ho zlomí. Kde se v něm bere ta síla? 

"To bolí!" kňučím.
"Pujde to po dobrém, nebo po zlém!"
Snažím se vytrhnout i přesto že mě ruka bolí. Druhou rukou mu dám facku a chci ho kopnout špičatou botou, ale to se mi už nepovede, protože mi stihne on facku oplatit a já spadnu na zem. Držím si tvář a držím slzy ve svých očích. To bolelo. mám pocit že mi hoří tvář, z toho, jaká to byla rána. Ale on mě brečet neuvidí.

"Dost!" řekne známí hlas od schodů a než stihnu zvednout hlavu, tak se Roland válí v bezvědomí vedle mě.
"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Kass. Opravdu Rolanda praštil tak, že upadl do bezvědomí, nebo se mi to jen zdá? Trochu přikývnu a on se na mě dívá.
"Tohle je součást naší práce..." řeknu tiše. "Umět se vypořádat s opilcema a hajzlama. Někdy to nevyjde."
Pak se ode mě zvedne a někam jde, o pár minut později se vrátí a má v ruce tašku. "Do tohohle se ti vešlo všechno z tvé ložnice. Jdeme," nařídí. Pomůže mi se zvednout, venku hodí mojí tašku do auta a odjíždíme z téhle hnusné čtvrti pryč.

Měla bych tu zůstat...

___________

..hmm ? :D