Podívám se na mobil, je 17:34 a Jenna už tu měla 4 minuty být.
Přejedu prstem po hraně hrnku s čokoládou a začnu si prohlížet zákazníky okolo.
U vedlejšího stolu sedí malá holčička s maminkou a jedí spolu čokoládový dortík, o kus dál sedí postarší pán s novinami a čajem a v rohu místnosti osamělá holka se zasněným výrazem.
Uslyším zacinkání zvonku na dveřích a známé klapavé kroky jejích podpatků.
„Ahoj, zlato“ posadí se vedle mě a dá mi pusu na tvář.
Pozdrav jí opětuju a podám jí už trošku vychladlou čokoládu.
„Kam vyrazíme?“ zeptám se s úsměvem a znovu se podívám na čas.
„Co takhle obchoďák?“ usrkne si čokolády a pak jí znechuceně posune zpátky ke mně.
„Už zase?“
„Jo, jsou tam super kluci“ zasměje se.
„Ty už jich nemáš dost?“ nechápavě zakroutím hlavou.
„Koukej, vidíš ho? Je přesně za tebou!“ začne vyšilovat Jenna.
Neochotně se otočím a uvidím krásného kluka, zhruba v mém věku, s pomněnkově modrýma očima, zářivým úsměvem a hnědými vlasy. Je obklopen partou kluků a nenápadně pokukuje po ostatních holkách.
„Že je libozní“ vypískne a začne si upravovat vlasy.
„Klid Jenno, jdi za ním, budeš se mu líbit“ nuceně se usměju a vyndám z kapsy mobil.
„Ale, já ho chci pro tebe!“ vezme mi mobil z ruky a schová za zády.
„Hmm.. Ale, k tobě se hodí, tak jdi za ním a požádej ho o číslo“ začnu drmolit.
Vratí mi mobil do ruky a začne přešlapovat na místě.
„Jdu se ho zeptat na číslo pro tebe ju?“ zasměju se jí a vydám se k hloučku kluků, cestou mě probodávají pohledy tisíce holek okolo.
„Ahoj“ vykoktám a čekám, až se na mě podívá.
Neochotně ke mně obrátí pohled.
„Ahoj“ opětuje můj pozdrav a prohrábne si vlasy, vypadá to fakt sexy.
„Moje kamarádka chce tvoje číslo“ řeknu a vyndám si mobil.
„Tvoje kamarádka? To znám, takže ho chceš ty?“ mrkne na mě.
„Ne, moje kamarádka“ opakuju stále totéž a nenechám se rozhodit jeho sladkým pohledem.
„Fajn, tak mi pak zavolej“ zasměje se a nadiktuje mi ho.
Protočím oči a vydám se k Jenně skryté za židlí.
Vrátíme se do naší oblíbené kavárny a koupíme si to co obvykle, já čokoládu, Jenna kafe.
„Mám mu napsat?“ zeptá se vystrašeně a usrkne si horkého kafe.
Přikývnu a vydnám si z tašky knížku.
„Prosím, diktuj“ řekne zoufale a podívá se na mě smutným „kukuč“.
„Ahoj, dnes jsem tě potkala v obchoďáku, vypadal si sympaticky, nechceš dát sraz?“ nadiktuju jí s ochotou.
„Sympaticky? Byl božskej“ vyjekla, ale stejně napsala přesně to, co jsem jí řekla.
Tichou kavárnou se ozval zvuk mobilu, na který právě přišla SMS.
„Ahoj, jestli seš ta pěkná bruneta můžem“ přečetla mi Jenna a šťastně se usmála.
Jediný co jí asi nedošlo je, že si ten kluk myslí, že to píšu já..
