Tohle je poslední část, hrozně vám moc děkuji, že jste tenhle příběh četli a že jste se do něj-možná-
I vžili :3 Hrozně vás za to miluji a doufám že se vám konec bude líbit.
Omlouvám se těm, kteří budou zklamaní, ale přesně takhle jsem to celou dobu plánovala :3
Začnu psát HP FF :3 tak jí prosím někdo čtěte! :D
Doporučuju k tomu pustit song co je vedle na liště, jestli tam nebude, tak bude v komentech ;)
…a mimochodem…
Děkuji:3
S láskou
----Adéll
Seběhla jsem schody a vyběhla z domu.
„Nicku?!Nicku!“ začala jsem ječet a běžela pod mé okno, ležel tam na zemi z hlavy mu vytékal jemný pramínek krve a já začala brečet.
„Nicku, prosím“ zašeptala jsem a pohladila ho po zakrvácené hlavě, zatmělo se mi před očima a celý svět se zatočil.
°°°°°°°°°
„Lun?“ otevřela jsem oči a spatřila nad sebou vystrašenou tvář své mamky.
„Kde je Nick?“ rychle jsem vstala, ale to jsem neměla dělat, znovu se mi zatočila hlava a já se musela posadit.
„V nemocnici, zavezu tě tam“ zamumlala mamka a vydala se k autu se mnou v patách.
Celou cestu do nemocnice bylo v autě ticho, udivovalo mě, že nechce vědět, co se stalo.
Byla jsem tak hrozně v šoku, že ani brečet už mi nešlo, silně jsem se chytila sedačky a zhluboka dýchala.
Prosím, ať mu nic není, prosím, ať mu nic není
Začala jsem si opakovat v hlavě pořád do kola a při tom se modlila.
°°°°°°°°°
Nechali mě čekat v čekárně a za žádnou cenu mě k němu nechtěli pustit, já absolutně nevěděla co mu je, ale přísahala jsem si, že až bude v pořádku, budu s ním, na vždy.
„Nemá to cenu, jdeme domů“ došla ke mně máma, která do teď mluvila s doktorem.
Chytila mě za ruku, jako by mi bylo devět, ruku jsem jí nevytrhla a nechala se poslušně odvést.
°°°°°°°°°
Zazvonil mi mobil a já se rychle vymrštila z postele, určitě je to Nick a řekne mi, jak moc mě miluje a ať mu odpustím, byla jsem si tím naprosto jistá.
„Halo?!“ vyhrkla jsem a čekala na jeho sladký hlas, který se za chvíli ozve.
„Myslím, že bys chtěla vědět, že Nick zemřel“ zamumlal otravný hlas Alexe.
Mrštila jsem mobilem o zem a s naprostým klidem odkráčela do koupelny, za všechno můžu já, ale já to jen tak nenechám, s úsměvem a slzou na tváři jsem vytáhla z lékarničky žiletku, nikdy jsem nevěděla proč jí tam mamka má, ale teď mi přišla naprosto vhod.
Vždy jsem pohrdala těma dilinama co se řezaly a nikdy jsem na to ani nepomyslela, bála jsem se a neměla jsem k tomu důvod, teď mě však všechen strach přešel a já bez pomyšlení jak se budou cítit ostatní, až mě tu najdou, řízla do mé bledé kůže na předloktí, po rukou se mi rozlila teplá krev a já naposledy zamumlala jeho jméno.
°°°°°°°°°
Z pohledu Nicka:
Hlava se mi hrozně točila a ruka bolela, nepamatoval jsem si, co se stalo, ale věděl jsem, že musím za Lun.
Zvedl jsem se z nemocničního lůžka a převlíkl se.
Zavrzali dveře a do nemocničního pokoje vstoupil můj bratr, usmíval se a v rukou svíral mobil.
„Právě jsem si udělal prdel z Lun“ rozesmál se „řekl jsem jí, že si umřel“
„Seš kreten?!“ lekl jsem se jeho slov a vyběhl z pokoje, běžel jsem celou cestu až k jejímu domu.
Zazvonil jsem a čekal, po chvíli se dveře otevřeli, mezi nimi stála máma Luny, vypadala polekaně.
„Jsem tak ráda že ti nic není“ usmála se na mě šťastně a pohladila mě po tváři.
„Luna je nahoře“ mrkla na mě a nechala mě vejít, vyběhl jsem schody a zaťukal na její pokoj.
Ticho.
Otevřel jsem dveře, nikde nikdo, jen na zemi ležel roztřískanej mobil.
Pokrčil jsem rameny a podíval se do chodby, dveře do koupelny byly otevřené, takže tam je.
Usmál jsem se a chystal se na řeč, kterou jí řeknu.
„Lun, já milu-„ na zemi ležela Luna, měla otevřené oči se skalným výrazem a všude po zemi byla krev.
„LUNO!“ zařval jsem a cítil, jak se mi oči začínají plnit slzami.
„Kurva!“ poklekl jsem k ní a začal jí hladit po vlasech.
„Probuď se! Dělej! Prosím! No tak pomožte mi někdo!“ začal jsem křičet.
°°°°°°°°°
Stojím na mostě a dívám se dolů, kurva jak jsem to skončil? Kvůli holce si hodlám vzít život, tohle já normálně nedělám.
„Pane! Přestaňte, ihned slezte!“ uslyšel jsem za sebou hlas nějakého muže.
Nikdy jsem netušil, že když jsme se díky Romeovi a Jůlii seznámili, že tak i skončíme.
„Miluji tě Lun“ zašeptal jsem do vzduchu a s napětím všech sil co mám, se odrazil a skočil dolů.
„Romeo?“
„Julie?“
„Já věděla, že se vrátíš“
Konec..
