„Luno? Já se bojím“ zašeptá Gábi, když zabočíme do tmavé uličky.
„Nemůžeme jít někudy jinudy?“ dodá, když neodpovídám.
„Sama víš, že jinudy se domů nedostanem“ zamumlám a jdu dál.
Po chvilku klidné chůzi, se objeví člověk jdoucí naproti nám, je to postarší pán, vypadající opravdu strašidelně.
Rozbuší se mi srdce, prosím, ať nás jen obejde, prosím.
Když nás jen mine, spadne mi kámen ze srdce.
„Dámy?“ najednou zahuhlá a já strnu.
Gábi mi začne drtit ruku, a já zrychlím krok.
„Dámy?“ zopakuje ten chlap a já ještě zrychlím.
Když jsem si stoprocentně jistá, že už není za námi, zastavím se.
Vytočím Nickovo číslo a nechám mobil vyzvánět, dokud to nezvedne.
„Lun?“ uslyším jeho krásný hlas a srdce se mi trošku uklidní.
„Myslíš, že bys pro nás mohl zajet? Jsme asi tři bloky od našeho domu“ Dodám a vyvlíknu svojí ruku z té Gábiny, protože mě její stisk už začínal bolet.
„Jasně klídek“ zasměje se Nick.
„Já jsem v klidu“ promluvím a snažím se, aby se mi hlas netřásl.
„Klídek, už jedu“ řekl jemně a típl to.
Opřela jsem se o zeď a znovu chytla Gábi za ruku.
Po chvíli mě začaly bolet nohy, tak jsem se posadila na studenou zem, Gábi můj pohyb zopakovala a položila si hlavu na moje rameno.
Tichou ulicí prošel mladý pán a když šel kolem nás, zastavil se.
„Potřebujete něco?“ zeptal se a já jen unaveně zakroutila hlavou, pokrčil tedy rameny a odešel.
„Lun?“ uslyšela jsem konečně Nickův hlas a vzhlédla.
„Všechno v pohodě?“ Přikývla jsem a chystala se zvednout, když jsem si uvědomila, že se o mě Gábi opírá.
„Probudím jí“ řekla jsem a chystala s ní zatřást.
„Ne, v pohodě, ponesu jí“ usmál se Nick a já se na něj vděčně podívala.
Sklonil se a vzal Gábi do náruče, ta jen zamručela a spala dál.
Vyšli jsme potichu schody do Gábinýho pokoje a Nick jí něžně položil na postel.
„Chceš tu přespat?“ nabídla jsem mu a on se na mě vděčně usmál.
„Tak pojď“ vzala jsem ho za ruku a dotáhla do mého pokoje.
Vzala jsem si velké tričko a kraťasy do koupelny a tam se převlékla.
Zaťukala jsem na dveře a čekala na odpověď.
„Pojď“ zasmál se Nick a já potichu otevřela dveře.
Unaveně jsem si lehla do postele a převalila se na kraj, aby se ke mně Nick vešel.
Ucítila jsem jak se o mě jeho tělo lehce otřelo a v břiše se mi rozletěly ti známý motýlci.
Obmotal mi ruku kolem boků a já s úsměvem zavřela oči, políbil mě do koutku úst a já po chvíli tvrdě usnula.
Vyděšeně jsem se probudila, byla ještě tma a já přemýšlela, co mě probudilo.
Vedle mě podřimoval Nick a já se opatrně vyprostila z jeho objetí.
Něco ťuklo do okna, zvědavě jsem přešla k oknu a uviděla stát ve tmě Zacka.
Měl na sobě šedivou mikinu s kapucí, měla nějaký nápis, ale ten jsem v té tmě nemohla přečíst.
Přes rameno se mu kývala kytara a na tváři mu pohrával úsměv.
Otevřela jsem okno a vyklonila se z něj.
„Co tu děláš? Máš být už dávno u taťky“ zašeptala jsem do tmy.
„Jen jsme kolem projížděly a mě napadlo se stavit“
„Zacku je noc“ připomněla jsem mu a on se zasmál.
„Jen jsem ti něco musel zazpívat“ řekl omluvně a já se nechápavě zasmála.
„A proto tu jsi?“
„Ano“ zašeptal a sundal si kytaru z ramen.
Pusťte si písničku ;)
Párkrát drnkl do strun a poté se zahleděl k oknu.
I can be the peanut butter to you jelly
I can be the butterflies, you feel in you belly
I can be the capitan and you can be your first mate
You can be the chills, that I feel on our first date
I can be the hero and you can be your sidekick
I can be the tear, that you cry, If we ever split
I can be the rain from the cloud, when it's stormin'
Or I can be the sun, when it shines in the mornin'
Srdce mi začalo divoce bít a já to nechápala.
Don't know If I could ever be
Without you cause' girl you complete me
And in time I know that we'll both see
That we're all we need
„To je vše co jsem ti chtěl říct“ řekl, když dohrál poslední akordy písně.
„Počkej“ zašeptala jsem, ale on jako by neslyšel, rozběhl se pryč.
„Ten kluk je do tebe blázen“ uslyšela jsme Nickův jemný hlas a leknutím se otočila.
