Vyndala jsem si z tašky knížku a pohodlně se usadila, byla sobota a já hodlala trávit půlku dne popíjením čokolády a čtením knížky.
V kavárně bylo plno až na dvě místa u mého stolku, doufala jsem, že už další zákazníci nepříjdou.
„Je tu volno?“ ozval se nade mnou příjemný hlas kluka.
Bez toho abych se na něj podívala, jsem přikývla a dál četla knihu.
Uslyšela jsem slabé bouchnutí hrnku o stolek a zavrzání židle pod tíhou právě usedajícího kluka.
„Co to čteš?“ zeptal se po chvíli a já k němu poprvé vzhlédla.
Měl čerstvě oholenou tvář a zářivě hnědé oči, byl o pár let starší než já, takže bych mu tipla nějakých 20, 25 let.
Na jeho tváři se objevil usměv a mně došlo, že se na něj už několik sekund dívám.
„Ehmm..“ začala jsem koktat a radši mu knížku podala.
„Romeo a Julie, to v téhle době ještě někdo čte?“ zasmál se a na pravé tváři se mu objevil ďolíček.
Podal mi knížku zpátky a zvedl k ústům hrneček.
„Co piješ? Kafe?“ oplatila jsem mu otázku.
„Ne, čaj“ urskl si a hned ho zase položil na stůl.
„Fakt to pálí!“ zanaříkal a vyndal ze svého batohu knihu, stejnou jako mám já.
Když jsem to uviděla rozesmála jsem se.
„No a od té doby nechodím do kaváren“ dovyprávěl příběh Nick a prohrábl si vlasy.
„Takže seš v kavárně poprvé za půl roku?“
„Jo, ty sem chodíš často?“ zadíval se mi do očí a absolutně mě tím rozhodil.
„No, skoro každý den“ vykoktala jsem a podívala se jinam.
Do ticha v kavárně se ozval hlasitý smích a dupot mnoha párů nohou.
„Jé, ahoj“ vykřikl, pro mě bohužel povědomý hlas.
Byl to ten kluk z obchodního centra se svojí partou.
Vydal se směrem ke mně a já postřehla, jak Nick pozvedl obočí.
„Aha, ty máš doučování“ rozesmál se a mrkl na mě pomněnkovýma očima.
„A já myslel, že jsme si tu dali sraz“ prohlédl si Nicka pohledem a uchechtl se.
„Já už stejně jdu“ zvedl se Nick od stolu a s neutrálním výrazem zaplatil u pultu za čaj.
A s tichým „ tak se měj“ vyšel z kavárny.
„žádný sraz jsme si tu nedali!“ vyjela jsem na něj a začala si balit věci, když jsem si všimla že na stole místo jedné knihy leží dvě.
Sebrala jsem obě dvě knihy a vyběhla z kavárny, běžela jsem ulicí a doufala, že ho ještě zastihnu.
„Luno?“ uslyšela jsem za sebou hlas Nicka.
„Ahoj, nechal sis tam knihu“ vyhrkla jsem zadýchaně a podala mu jí do ruky, naše prsty se o sebe krátce otřely a mně přejel mráz po zádech.
„Děkuju“ usmál se a ohlédl se ke kavárně.
„Nebude na tebe ten kluk čekat?“
„Spletl si mě s někým jiným“ vysvětlila jsem lehce upravenou pravdou.
„Tak ahoj“ rozloučila jsme se s ním a vydala se domů.
Když jsem zabočovala za roh znovu mě zastavil Nickův hlas.
„Vrátila jsi mi špatnou knížku“ zasmál se a vyměnil si jí se mnou.
Přikývla jsem a s úsměvem odešla.
Cestou jsem změnila cíl a místo domů došla do parku, otevřela jsem si knížku z, které na mě vypadl lísteček.
Někdy zavolej, můžeme se sejít a prodiskutovat Romea a Julii.
Pod vzkazem bylo napsáno jeho číslo.
