Připadala jsem si jako blb.
Všechny maminky okolo se dívaly, proč moje sestra brečí a já jí neutěšuju.
„Půjdeš prosím domů?“ zkusila jsem to znovu.
Zakroutila hlavou a já se k ní naštvaně vydala.
„Pojď domů!“ procedila jsem skrz zuby a chytila jí za ruku.
Vytrhla se mi a po tváři jí začali stékat další slzy.
„Já jí potom doprovodím“ uslyšela jsem rádoby milý hlas Nicka.
„Nepůjde s tebou“
„Půjdu, půjdu“ začala Gábi přikyvovat.
„Fajn“ protočila jsem oči a naštvaně vyšla z parčíku.
„Počkej“ uslyšela jsem hlas Alexe běžícího za mnou.
Otočila jsem se a setkala se tak s pomněnkovýma očima Alexe.
Přiblížil se a pohladil mě ukazováčkem po tváři, odtáhla jsem se.
„Co to děláš?“ ustoupila jsem o krok.
„Ehmm, nic promiň“ začal koktat.
Zakroutila jsem nad ním hlavou a vykročila pryč.
Ještě jednou jsem se otočila a uviděla Alexe vyťukávat něco na mobilu.
Odemkla jsem dveře a vešla dovnitř.
„Mamí?“ zavolala jsem a vešla do ložnice.
Byla vzhůru a pila kafe.
„Co se včera dělo?“ podívala se na mě máma unaveně a já si povzdechla.
„Docela dost ses opila, bylo to trapný“ zamumlala jsem.
„Promiň“ začla se vyjeveně omlouvat.
Zazvonil mi mobil a já vyšla z pokoje.
„Ano?“
„Lun? Můžeš ke mně přijít?“ uslyšela jsem ubrečený hlas Jenny.
„Co se stalo?!“ vyjekla jsem.
„Prostě sem přijeď.“
Zazvonila jsem u jejích dveří a po chvíli čekání se otevřeli.
Stála v nich uplakaná Jenna s rozcuchanými vlasy.
„Co se stalo?“ objala jsem jí.
„On-On se se mnou rozešel“ vykoktala a ještě víc se rozbrečela.
„Co? Alex? Proč?“ začala jsem se vyptávat a stále jí držela v náručí.
„Neřekl důvod, prostě mi zavolal a řekl to“
Vzpomněla jsem si na park a prapodivný sraz Alexe a Nicka.
Vybavila se mi Gábi, a taky ta blbost co jsem udělala.
Nechala jsem jí v parku jen s Nickem, jo je to můj kluk věřím mu, ale nemůžu ho nechat s mojí sestřičkou.
„Promiň, musím jít“ políbila jsem jí na tvář a rozběhla se k parku.
Nick seděl na lavičce a něco si četl, Gábi se klouzala na skluzavce a okolo si hrálo ještě pár malých dětí.
„Lun?“ otočila jsem se, Nick mě spatřil.
Odložil knížku a vydal se ke mně, objal mě kolem pasu a zadíval se mi do očí.
„Ty si na mě naštvaná?“
„Né, proč?“ zeptala jsem se ironicky.
„Co jsem udělal?“ pohladil mě po vlasech.
„Proč se takhle držíte?“ uslyšela jsem ječák Gábi.
„Protože se máme rádi“ usmál se na ní Nick.
„Tak proč takhle nedržíš maminku?“ dotírala dál.
„Protože tu mám rád jinak“
Protočila oči.
„Chtěla bych mámě říct, že jsme spolu“ zamumlala jsem a prohrábla jeho krásné vlasy.
„Nepočkáme ještě?“
„Proč jí to nechceš říct?“ odtáhla jsem se od něj.
Mlčel.
„A co je mezi váma s Alexem, odkud se znáte?“
„Moc otázek“ usmál se a políbil mě do koutku úst.
„Málo odpovědí“ odsekla jsem a zamračila se.
„Co to sakra je?!!“ uslyšela jsem hlas mé matky, otočila jsem se a uviděla jí stát u branky oddělující park od ulice.
„Do prdele“ zaklel Nick.
Udělalo se mi špatně, všechno se pokazilo….
Doufám že i po takové době mám pořád nějaké čtenáře :O Byla jsem na lyžáku a celou dobu o tom přemýšlela..čte to ještě někdo?:OO Vote a koments :3
<33
----Adéll
