Je to krátký, a za to se omlouvám, ale dneska mi to nějak nepsalo ;) Tenhle příběh chci věnovat Nyny <333 +outfit od Klárky <333 v komentářích
-----Adéll
„Za hodinu vyrážíme!“ zmatkovala už dobrou hodinu mamka a stále pobíhala po pokojích a hledala ztracené šperky.
„Kde jsou ty zatracený náušnice?!“ zařvala už po několikáté máma a já naštvaně vypochodovala z pokoje.
„Mami?! Myslíš tyhle?“ zamávala jsem jí před obličejem visacíma naušnicema s peříčkem.
„To jsou ony, kde byly?“ začala si nervozně nandávat náušnice.
„Přesně tady“ plácla jsem rukou na skříň.
„Děkuji ti zlatíčko“ políbila mě do vlasů a zase odběhla.
Protočila jsem oči a zalezla do pokoje, připravená se konečně taky nachystat.
Outfit v komentech! ;)
Nasoukala jsem se do béžových šatů nad kolena s hnědým páskem a lehce si namalovala oči.
Vlasy si sepla do „polo-culíku“ s béžovou mašlí a na nohy si navlékla černé lodičky s vysokým podpatkem.
Když jsem opatrně sešla schody do předsíně, máma vyjekla.
„Si nádherná“ zalapala po dechu a políbila mě na tvář.
Usmála jsem se.
„Děkuji, tobě to taky sekne“ prohlédla jsme si jí „ no pááni!“
Měla na sobě krátké černé šaty s bílým páskem a vlasy sepnuté do drdolu.
„Gábi s námi nejde?“ zeptala jsem se po chvíli.
„Jdu, jdu„ uslyšela jsem ječení Gábi, po chvíli seběhla schody v černých balerínách a růžových šatech.
„Si krásná“ vyjekla znovu mamka a mně už to přišlo jako klišé.
Před domem zastavilo auto Nicka a mně se roztlouklo srdce rychleji, než to bylo pro normálního člověka běžné.
Vystoupil z auta a poprvé se na nás podíval, pohled mu putoval kolem Gábi a mé mamky, zastavil se na mě a necelou minutu mě pozoroval.
„No teda“ zašeptal.
Ucítila jsem, jak mi červenají tváře, prohrábla jsem si vlasy a podívala se jinam.
„Můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se po chvíli trapného ticha a Nick ze mě konečně spustil pohled.
„Jasně“ zasmál se nervozně a otevřel dveře do jeho auta, nastoupila jsem a za mnou i Gábi.
Máma se posadila na místo spolujezdce a mně to nepříjemně připomnělo předminulou noc, kdy jsem na tom místě seděla já.
„Půjdu koupit něco k pití“ usmál se na mamku a pokynul mi rukou, ať jdu s ním.
Neochotně jsem se vydala za ním, u baru se na mě nádherně usmál.
„Pujdem tančit?“ zeptal se po chvíli vyměňování tichých pohledů.
Usměju se tedy na souhlas a přijmu jeho nabízenou ruku.
Až mě udiví, jak dobrý tanečník je.
„Kde ses naučil takhle tančit?“ zeptala jsem se po chvíli.
„právě sem se chtěl zeptat na to samý“ usmál se na mě.
Pohladil mě po tváři a přiblížil se ke mně blíž.
„Tolik se nesnaž“ odtáhnu se od něj a on se zamračí.
„Prosím, jen jednu šanci“ začne znovu prosit.
„Pojď se mnou ven, prosím“ řeknu neutrálně a za ruku ho vyvleču ze sálu.
