„Dobrý den“ pozdravil Zack a objal mojí mamku.
„Co tu děláš?“ usmála se na něj šťastně a pohladila ho po tváři.
„Za 5 dní odjíždím a mě napadlo se stavit“
Chytla jsem ho za ruku a dovlekla do mého pokoje, posadil se na postel a znovu začal brnkat na kytaru.
„Můžu to zkusit?“ zeptala jsem se ho a ukázala na kytaru držící v rukou.
Přikývl a podal mi jí, posadil se za mě a chytl do rukou mé ruce.
Pomalu začal drnkat akordy, a přitom potichu zpíval.
Položil si vedle mé postele nafukovací madraci a šel se do koupelny převléct do pyžama.
Zatímco byl pryč jsem na sebe hodila kraťásky a volné tričko na spaní.
Zaťukal a po chvíli vešel, posadil se vedle mě na postel a nabral si popcornu, který jsem přinesla z kuchyně.
Začal hrát film a já si o Zacka opřela hlavu.
„Kam odjíždíš?“ zeptala jsem se ho tiše.
„Do Londýna, za tátou“
„Takže už tě nikdy neuvidím?“ smutně jsem se na něj podívala.
Zadíval se mi do očí a zašeptal „rosteš do krásy Luno“
Vyprskla jsme smíchy.
On se však nesmál, pomalu se přibližoval hlavou a já věděla, co chce udělat, uhnula jsme.
Smutně se na mě zadíval a začal rudnout.
„Promiň Zacku, ale jsi můj nejlepší kamarád, jen kamarád“ řekla jsem smutně a políbila ho na tvář.
Přikývl a dál se věnoval filmu, bylo mi ho líto, ale kdybych ho odmítla časem, bolelo by ho to víc.
Probudila jsem se v Zackově náruči, nejspíš jsem usnula.
Už byl vzbuzený a jeho zářivý úsměv mě zahřál u srdce, není smutný.
„Víš, k tomu včerejšímu nepolibku, nebo jak to mám nazvat, chtěl jsem to udělat už od školky, promiň“
„už to neřešme ok?“ mrkla jsme na něj a pomalu se vyhrabala z postele.
„Půjdeš se mnou do kavárny?“ zeptala jsem se ho po obědě a on s radostí přikývl, to on mi vybudoval závislost na kavárnách.
Měla jsem na sobě dlouhý svetřík nad kolena a pod ním skryté kraťasy.
Zack měl modrou mikinu přes hlavu a upnuté džíny, a na zádech, jak jinak než kytaru.
Vyrazili jsme do kavárny ruku v ruce, vždycky jsme tak chodívali.
Posadili jsme se k mému oblíbenému stolečku a Zack mi objednal čokoládu, stále ještě si pamatoval, co ráda piju.
„Musím jít lulat“ prohlásil po chvíli a já se rozesmála, jeho vyjadřování bylo přímo dokonalý.
Přesně ve chvíli kdy odešel, zacinkal zvonek na dveřích a vstoupil Nick, když jsem ho uviděla, musela jsem se usmát, vážně mu to slušelo, měl na sobě bílou košili s černou kravatou, nebyl oholený, takže se mu na tváři začínalo tvořit strniště, přišlo mi to hrozně pěkný.
Přejel očima kavárnu, když si mě všiml, rozzářil se mu na tváři úsměv.
„Ahoj,“ vykročil směrem ke mně.
„Ahoj, nebudeš mi věřit, co se stalo“ začal jsem drmolit hned, jak stál u mého stolku.
„Zpomal a povídej“ rozesmál se.
„Moje milá sestřička mi ukradla knížku, takže“ nedopověděla jsem to, protože mě přerušil.
„nemůžeš číst“
Rozesmála jsem se „ne, to znamená, že nemám tvoje číslo“
Podrbal se na hlavě a dodal „ a já si myslel, že tě nebaví si se mnou povídat, moje názory už jsou vcelku zastaralé“
„Luno, promiň, chvíli to trvalo“ právě přišel Zack, páni mám to, ale štěstí.
Nick začal přeskakovat očima ze Zacka na mě a zase zpátky, bylo vidět, že usilovně přemýšlí.
Aby si nezačal vytvářet milné informace, promluvila jsem „Nicku, tohle je Zack, můj nejlepší kamarád z dětství, Zacku, tohle je Nick, můj, no co seš můj? Dá se říct kamarád? Není to unáhlené?“ začala jsem „bleptat“.
„Ano, myslím, že se to tak dá říct“ zasmál se Nick.
Můj věrný Zack, se vždycky uměl chovat, takže zdvořile nabídl, aby se Nick připojil k nám.
„Mám sraz s kamarádem, už půjdu jo?“ usmál se na mě Zack a políbil mě na tvář.
„tak večer u tebe“ dodal podle a odběhl z kavárny.
„Večer u tebe? Nějaká party jo?“ zasmál se Nick, ale po chvíli toho zalitoval.
„nevadí, že se ptám, že ne?“ vyjekl a já se mu musela zasmát.
„nechceš se mnou někdy zajít i někam jinam než jenom na kafe? Co takhle park, kino, obchoďák?“ nabídl po chvíli.
„Jako rande?“ zeptala jsem se podle, asi jsem se od toho Zacka něco naučila.
Začal rudnout, ale aby to nějak zakryl, promnul si obličej rukama.
„no, říkej tomu, jak chceš, sraz, rande, je mi to jedno“ rozesmál se a na tváři se mu zase objevil ďolíček, musela jsem se nad tímto faktem usmát.
Kavárnou se rozezněl můj mobil, jako vyzváněcí melodii jsme měla písničku Love me again od Johna Newmana.
Rychle jsem vyndala mobil ze skrytých kraťasů a s omluvným pohledem směřujícím k Nickovi ho zvedla.
„Pojď domů, už je pozdě“ zazněl hlas mé mámy a já naštvaně souhlasila.
„Promiň, musím domů“ usmála jsem se na Nicka omluvně, a chystala se zvednout ze židle.
Nick mě však zastavil dotykem jeho ruky na mém rameni, znovu mi přejel po zádech mráz.
Popadl mobil, který jsem svírala v ruce a začal něco psát, když mi ho podal zpět bylo na něm napsané jeho číslo.
„Aby ses nemohla vymlouvat“ usmál se.
