Po škole jsem se rozhodla zajít do parku, Jenna hodlala trávit den s Modrookem a já ještě stále neměla moc velkou chuť do života.
„Lun?!“ uslyším ten nádherný hlas Nicka, otřesu se a přidám do kroku.
„Prosím, vyslechni mě“ na chvíli zpomalím, jako by mě lákalo jeho výmluvy poslouchat, po chvíli se mi však vrátí zdravý rozum a znovu přidám do kroku.
„Vážně jsem nechtěl! Je to největší chyba co jsem kdy udělal! Ale pochop sakra, že k ničemu nedošlo, jen jsem jí políbil!“ Vykřikl už zoufale.
„To není jenom Nicku! Je to moje máma! Stejně si líbal i mě, chápeš?!“ přestanu si hrát na to, že ho ignoruju a naštvaně se zastavím.
Měl ještě více zarostlou tvář a unavené oči, neupravené vlasy a špatně zapnutou košili, prostě vypadal šíleně zoufale, bylo mi ho líto..
Udělal krok dopředu a tím o pár metrů zmenšil náš odstup, o krok jsem couvla a tím mu dala jasně najevo, že s ním budu mluvit jen v této vzdálenosti.
„Už nikdy v životě to neudělám! S tebou jsem začal nový život! Vím, že se ukvapuju, ale za těch pár dní jsem si tě začlenil do života, ted bez tebe nebude platnej“
„žvásty, žvásty, žvásty“ pozvedla jsem obočí a ucítila další slzu na tváři, jako by jich tam už dnes nebylo dost.
„Všechno tvé mámě řekneme na tom plese! A budeme normální pár! Prosím!“ začal žadonit, a mě ten nápad projel hlavou, líbil se mi, ale nesmím dát najevo, že mu pomalu odpouštím.
„Zní to pěkně, ale možná jindy“ otočím se k odchodu.
„Začneme od znova, ne uplně, ale prosím alspoň od té chvíle co jsem tě pozval na první rande“ to znělo hezky, moc hezky.
„je tu nějaká šance“ začala jsem tajnůstkářky a setřela si z tváře slzu „ale můžu si to kdykoli rozmyslet nebo se stýkat s jinýma klukama“
Zatnul pěsti.
„Bože děkuju! Ale s těma klukama se mi to nelíbí“ přistoupil blíž ke mně.
„Jestli chceš začít znova, jsou tu moje podmínky“ řekla jsem nekompromisně.
„Nechci tě ztratit“ zamumlal.
Vyrazil mi tím dech, zahřálo mě to u srdce a poprvé od té chvíle jsem se od srdce usmála.
Otočila jsem se a odešla.
„Musím si jít koupit šaty na ten ples!“ vběhla do mého pokoje Gábi.
„A?“ zeptala jsem se nezůčastněně.
„Jdeš se mnou!“ dupla si nožkou.
„Ty rozmazlenej fracku!“ křikla jsem na ní, a málem se rozesmála, když jsem pohlédla na její vyděšený obličej.
„Co za to?“ zeptala jsem se mileji.
„Pusu?“ políbila mě na tvář a pak si zhnuseně otřela rty.
„Tak jdeš?!“ zařvala jsem naštvaně, už stojím připravená u dveří nejmíň pět minut.
Uslyšela jsem dusot nožek a po chvilce uviděla její maličkou tvář.
„Jsem tu“ zasalutovala a navlékla si balerínky.
„Ty tvoje jsou fakt krásný! Taky chci takový“ ječela pořád dokola Gabi.
„No to si dovol! Mohla sis vybrat jakýsi chtěla, mermomocí si potřebovala, růžoví princeznovský, tak je máš!“ podala jsem jí právě koupenou zmrzlinu a posadila se ke stolu.
„Luna!“ uslyšela jsem ten nejotravnější hlas na světě.
„Odkud znáš mé jméno?!“ vyjela jsem na Modrooka.
„Tajný zdroje“ přisedl si ke mně.
Kam zmizelo jeho oslizlé chování?
„Vážně bych s tebou rád zašel ven“ prohrábl si vlasy „jako kámoši“ dodal rychle.
Sakra, je nadrogovanej?
„Možná? Když mi řekneš, jak se jmenuješ“ pokrčila jsem rameny.
„Alex“ usmál se a odešel.
„O tomhle mlč“ mrkla jsem na ohromenou Gábi, asi se jí taky líbil.
Zablikala mi SMS
Ahoj, zítra je ten ples, doufám že pujdeš Nick
Rychle jsem na mobil naklikala odpověď
Uvidíme;)
-Doufám že se vám příběh líbí ;) Pište komenty a Vote <3 Thanks, my Lady :3
-------Adéll
