Zazvonil mi mobil a já ho s očekáváním zvedla.
„Lun? Nechci tě strašit, nebo tak, ale zítra jdu k vám na večeři“ zachraptěl Nick do telefonu.
„Cože?!“ vyjekla jsem.
„tvoje mamka mě pozvala, promiň“
„Mohl si to odmítnout!“
„Nemám výmluvu, Lun promiň, řekneš jí o mně?“ zeptal se tlumeně.
„Nemůžu Nicku, ještě na to není čas, a myslím, že mezi náma ještě nic není“
Ticho
„Promiň“ zašeptal znovu a típl to.
„Můžu dál Luno?“ uslyšela jsem za dveřmi hlas mamky.
Nečekala však na odpověd.
„Zítra k nám jde na večeři můj známý“ usmála se na mě mamka šťastně.
„Ehmm..vážně?“ pokusila jsem se o usměv.
„Jo, a je hrozně pěknej, chytrej, hodnej a vážně se umí oblékat“ začala vyjmenovávat máma..počkat co?!
To mi ho chce dohodit?!
„A doufám, že mě zítra pozve ven“ začervenala se.
Ještě hůř! Chce ho ona!!
„A kolik mu je?“ snažila jsem se neznít panicky.
„Myslím tak kolem dvaceti-pěti“ zamyslela se.
„Ale tobě je třicet-pět mami!“ neudržela jsem se.
„No a? V dnešní době je to normální“ zakřenila se a vyšla z pokoje.
Zavřela jsem dveře a mrštila nejbližší věcí proti zdi, naštěstí to byl jen polštář.
Zařvala jsem a bouchla pěstí do země.
Sakra!
Sakra!
Sakra!
Po tváři se mi začaly bezmocně kutálet slzy.
Otevřely se dveře a do pokoje vstoupil Zack.
Uviděl mě ležet bezmocně na zemi a vzlykat.
„Lun?“ vrhl se ke mně a začal mě hladit po vlasech.
„Co se stalo?“
„Nic!“ zaskučela jsem.
„Blbý rande?“ zkoušel to dál Zack.
„neřeš to“ zamumlala jsem a skulila se do klubíčka, po chvíli se mi zavřely oči a já tvrdě usnula.
„A zajdem ještě na zmrzlinu?“ zeptala jsem se Zacka a ukázala na cukrárnu naproti schodům.
„Tak pojď“ vzal mě za ruku a dovlekl k cukrárně, objednal vanilkovou a hned mi jí podal.
Šla jsem se posadit ke stolu pro dva a podívala se na mobil, jestli mi nepřišla nějaká SMS.
Nic.
„Jé, ahoj kočko“ uslyšela jsem vtíravý hlas modrooka.
„Vypadni“ zamračila jsem se.
„Pojď se mnou někdy ven“ mrkl na mě.
„Nechci a chodíš s mojí kamarádkou“ připomněla jsem mu.
„No a?“
Pozvedla jsem obočí a dál si ho nevšímala, sedl si vedle mě a obtočil ruku kolem mého pasu.
Silně jsem do něj strčila.
„Kočička vystrkuje drápky?“ zavrčel.
„Co to děláš?! Odpejskni!“ uslyšela jsem hlas Zacka a ulevilo se mi.
Modrook na něj pohlédl a zasmál se.
„Máš na lepší“ mrkl na mě a odešel.
Začínalo se stmívat a já se Zackem jsme rozesmátí ruku v ruce rozrazili dveře do předsíně.
V předsíni stál Nick a svlékal ze sebe sako, rozlétli se mi v břiše motýlci.
Rychle jsem vysmekla ruku Zackovi, který nechápavě pozoroval Nicka.
„Neumíte zdravit?“ usmála se na nás mamka a ukázala na Nicka.
„Tohle je Nick a tohle je moje dcera a její kamarád, Luna a Zack“ představila nás máma a Nickův pohled se ke mně na okamžik stočil, naše pohledy se setkaly.
Naštvaně jsem oční kontakt přerušila a začala si sundávat boty.
„Dobrý den“ zahuhlala jsem.
„Můžem si tykat“ řekl rozesmátě Nick, spřažila jsem ho pohledem a jeho úsměv povadl.
Podívala jsem se na mamku a uvědomila si, že je poprvé po dlouhé době namalovaná.
Měla na sobě krátké červené šaty a moc jí to slušelo.
Posadili jsme se ke stolu, Zack stále ještě nechápavý se ke mně naklonil a zašeptal.
„Co to má být?“
„Vážně to neřeš“ zašeptala jsem na oplátku já a podívala se na Nicka,posadil se vedle mě.
Máma se posadila naproti němu a Zack si naštvaně přesunul židli vedle mamky.
Po pár minutách nudné konverzace, jsem se zadívala na ústa Nicka, mluvil a mluvil, měla jsem hrozné pokušení ho políbit, ale to jsem rychle utlačila, když jsem si všimla pohledu mé matky, který mě zkoumavě sledoval.
Ucítila jsem lehký dotek na mé ruce, podívala jsem se pod stůl a uviděla ruku Nicka přejíždící po mém zápěstí, při tom stále mluvil o něčem ohledně práce.
Když uviděl, že mi to nevadí proplet naše prsty.
Ucítila jsem v břiše známé motýlky.
Když jsme dojedli, vstala jsem a navrhla mamce pomoc
„Já to sklidím“ usmála jsem se na ní.
Přikývla a já sesbírala talíře, Nick vstal také a popadl skleničky.
V kuchyni jsme všechno položili na linku a znovu propletly naše prsty.
Objal mě kolem pasu a já mu obmotala ruce kolem krku.
