WOB - 35. Díl > Výhrůžka nebo slib?

2K 136 11
                                    

V momentě, kdy jsem ucítila jeho rty na svých, věděla jsem, že se jich už nedokážu nabažit, nikdy. Rukou jsem mu vjela do vlasů a přitáhla si jej blíže, abych polibek, co nejdéle prodloužila, pokud to bylo v mých silách. Přes všechnu mou snahu se Louis odtáhl. Tichým povzdechem jsem zaprotestovala a až poté, otevřela oči, které jsem měla doposud zavřené.

Mlčky jsme si hleděli do očí, neschopen ani jeden začít konverzaci.

„Když jsem říkal, že máš zůstat, myslel jsem to vážně.“ ozval se za námi hluboký hlas, který jsme oba dobře znali. Odtrhla jsem pohled od Louise, jen proto, abych se mohla podívat na Toma (Zayna) stojícího v černém obleku za mnou. Než jsem se nadála, ucítila jsem kolem svého pasu Louisovy ruce, i tlak, kterým si mě přitáhl blíže k tělu.

„Většinou, když něco řeknu, tak se to i stane, bohužel ty musíš být vždy vyjímka.  Jednoduše tě budu muset zabít, abys zůstala mrtvá ..“ Tom (Zayn) se odmlčel, „navždy.“ Dokončil svou větu a upřel pohled na nás dva. Cítila jsem, jak Louis za mnou ztuhl.

„Nedotkneš se jí,“ Louisův hlas bych poznala kdekoliv, ale tón, jaký použil, když mluvil na Toma (Zayna) jsem u něj ještě neslyšela. Zněl surově, nenávistně, až mě zamrazilo z něj. 

Tom (Zayn) však nevypadal, že by to s ním nějak hnulo a pokud ano, tak to na sobě nedal vůbec znát. „Jsem už dávno mrtvý, kamaráde, tak co mi asi tak chceš udělat? Zabít tohle tělo, které držím při životě? Co mi tak zabrání si příště vzít jiné tělo, třeba Marcelovo, Kolovo, tvé.“ Slovo „tvé“ špitl, jakoby ani nechtěl, abychom to slyšeli.

„Nemůžeš takhle cestovat, pokud ten člověk není už sám mrtvý. Nemůžeš jen tak někomu ukrást tělo a žít v něm, vždyť jsi mrtvý a zabijíš i to tělo. Rozpadáš se, Zayne v Tomově těle a ty to víš. Dochází ti čas.“

Pokud doposud ho nic nezaujalo, tak teď jsem získala jeho pozornost. „Co prosím?“ zeptal se pobaveným hlasem, z kterého však také šlo slyšet, jak se mu zadrhnul hlas.

„Jako duch nemůžeš žít v živém těle a pokud vím, tak Toma jsi nezabil, to tělo je stále jeho.“

Tom (Zayn) přimhouřil oči, ale nic neříkal. „To tělo samo, tě vypudí ze sebe a pak už nikomu neublížíš, nikdy.“

„No do té doby,“ promluvil drsným hlasem a přistoupil o krok blíž. Okamžitě Louisovo sevření zesílilo. „vezmu sebou, co nejvíce vašich přátel, včetně rodin.“ Uhnula jsem pohledem, když se usmál a začal se drát davem pryč.

Louis si mě přitáhl do náruče a pevně objal. „Neublíží nikomu, jen vyhrožuje.“

Mlčky jsem přikývla, ale nebyla jsem si jeho slovy tolik jistá. Podvědomě jsem cítila, že ani on ne.

„Nebyl tu náhodou, Tom teda Zayn?“ pootočila jsem hlavu směrem k přichozímu Marcelovi po boku s Minou.

„Přišel vyhrožovat.“ Odpověděl mu Louis. Počkat, oni se baví? Zmateně jsem se odtáhla od Louise a pohlédla na oba dva. Nevypadali, že by po sobě chtěli skočit a začít se mlátit nebo si jen nadávat. Musela jsem se nad tím zjištěním pousmát, čímž jsem si vysloužila zmatený pohled od Louise, ale jakmile jsem zakroutila hlavou na náznak, aby to neřešil, znovu upřel svůj pohled na Marcela s Minou.

„Myslí si, že je všemocný, když může měnit těla.“

Pohlédla jsem na Minu. „To není tak zcela pravda. Může změnit tělo, ale stejně mu nevydrží dýl, jak pár dní, pokud ten člověk není už dávno mrtvý.“ Marcel s Minou se na mě zmateně podívali. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala. „Duch může posednout živého člověka, ale jen na pár dní, pak to tělo začne chátrat, vypadávat zuby, hnít zevnitř. Může posednout na delší dobu pouze mrtvé tělo a to Tomovo ještě stále není.“

„Víš to jistě? Já myslela, že Tom je už dávno … vždyť víte.“ Zakroutila jsem záporně hlavou.

„Je to divné, ale když jsem byla v bezvědomí, cítila jsem Tomovu přítomnost, ale ne tak jako Zaynovu. Myslím si, že Tom je stále na živu, jen je ztracený.“

Na chvíli nastalo ticho, které prolomil Louis. Položil si svou hlavu na mé rameno, což mi přišlo jako zcela normální gesto, i když ještě před pár dny, bych ho odstrčila, teď jsem si nedokázala představit, že by se ke mně choval jinak, než přesně takhle.

„Pak najdeme způsob, jak Toma najít a vrátit ho zpátky, tam, kam patří a Zayna poslat do horoucího pekla.“   

_______________________________________

Zdravím po dlouhé době, za což se omlouvám, ale já toho měla moc po Novém roce. Vrátila jsem se do UK a než jsem si vše zařídila, tak to chvíli trvalo. No ale k příběhu: WOW přes 50 vote u minulého dílu? WTF? Seriously? THANK YOUUU!! <3 Když jsem to viděla, nevěděla jsem prvně zda sním nebo bdím :D

No, tak či tak, jsem ale učinila rozhodnutí, které se však může změnit, podle toho, jak se mi to podaří dovést do konce. A o co jde? Jde o to, že podle všeho (není to JISTÉ!) tenhle příběh skončí u 40té kapitolky. Jak už jsem psala o řádek výš, není to JISTÉ, ale ráda bych to ukončila s číslem na konci s „0“ a pochybuju, že bych to zvládla do 50 udělat, tak aby Vás to nenudilo .)))

LOVE YOU SO MUCH A OPOŽDĚNĚ PŘEJI ŠTASTNÝ NOVÝ ROK VŠEM!

War Of Brothers (CZ)Kde žijí příběhy. Začni objevovat