War Of Brothers (CZ)

WOB - 5. Díl > Nenávidím tě, Tomlinsone.

„Katie!“ drcl do mě někdo, nechtěla jsem otevírat oči. Byla jsem tolik unavená. Za poslední týden, co jsem chodila na brigádu, jsem si nestihla ani jednou odpočinout, nebo se prospat. Tomlinson mi nedal jedinou minutu k oddychu. „Kat!“
Odlepila jsem od sebe silou víčka a ztuhla. Vedle Miny stál matikář a netvářil se moc mile. Okamžitě jsem se rozhlídla kolem po třídě a ztuhla podruhé. Já usnula v hodině. Znovu . A znovu u matikáře.

„Mikaelsonová, děláte to schválně, a nebo Vás mé hodiny prostě nudí?“ zeptal se zcela vážně.
„No popravdě řečeno,“ začala jsem, ale to už se rozzlobil úplně.
„Padej k tabuli! Okamžitě!“ rozkřikl se a ukázal směrem k tabuli. Jako bych nevěděla i sama, kde je. Vstala jsem a šla pomalu k té velké obludné věci. Cestou mi neunikl posměšné obličeje pár lidí, ale taky Marcelův povzbuzující. Pousmála jsem se.

„Seber ten fix a piš.“ Rozkázal matikář, poslechla jsem. Když jsem měla dopsaný příklad, poodstoupila jsem od tabule, abych se na něj podívala. Div mi nespadla huba. Nebylo tajemstvím, že matiku nesnáším, protože mi nejde, ale přece jen něco spočítám, ale určitě ne to, co bylo přede mnou. Zmučeně jsem se podívala po Mině, nemohla jsem si dovolit dostat další pětku, ale ta jen pokrčila rameny. Bezvadný, další pětka.

V tom mě něco udeřilo do hlavy. Zmateně jsem se podívala, co to až mi pohled spadl na papírek. Rychle jsem ho zvedla a rozbalila dřív, než se učitel otočil od okna a něco tam bedlivě sledoval. Začala jsem urychleně opisovat věci z papírku. Učitel se otočil v momentě, kdy jsem papírek schovala do kapsy od kalhot. Stoupl si před tabuli a s otevřenou hubou na to koukal. „Ani tak však nemáte právo spát v mých hodinách, sednout!“ Poslechla jsem.

O přestávce jsem na chodbě doběhla Marcela, který zrovna něco hledal ve své skříňce. „Děkuju,“ zmateně se na mě podíval. Na jeho tváři se po chvilce rozlil úsměv a jen pokrčil rameny.
„Slyšel jsem doma, jak se Louis baví, že ti dává pěkně do těla, takže chápu, proč spíš v hodinách. Ber to jako odškodné.“ Sebral ze skříňky učebnici angličtiny a zabouchl ji. Zmateně jsem se na něj podívala. „Marci, nemusíš se mě zastávat v hodinách jen proto, že tvůj bratr je kretén a dává mi moc práce.“ 
 „Ale, co když se tě chci zastat v hodinách,“ jeho pohled sklouzl na podlahu. „i jindy.“ zamumlal. Nebyla jsem si jistá, zda vůbec to poslední řekl, proto jsem ho chytila za paži a zastavila. „Proč bys to dělal? Chci říct, sám se nezastáváš ani sám sebe, tak proč by jsi se chtěl zastávat mě?“ Byla jsem naprosto zmatená. Marcel chvíli hledal odvahu k tomu, aby vůbec něco řekl, i když se k ní stejně nedostal, protože nás vyrušil jeho bráška se svou partou. Protočila jsem panenky, co zase ti chtějí? 

„Vyspinkaná?“ pohlédla jsem vražedně na Tomlinsona. „Víš co, Tomlinsone, raději se sta-.“ Při mém monologu jsem se rozešla proti němu, ale Marcelovi paže mě zastavili, když se mi obmotaly kolem mého těla. To snad ne? On bude bránit svého bratra? Louis však měl z toho jen legraci. „Nezapomeň, že ve tři máš být u bazénu, buď přesná.“ Dodal ještě a šel dál. Otočila jsem se za ním, ale můj pohled sklouzl na Marcela. „Co to sakra bylo?“
„Prostě ho ignoruj, jako já a je to.“
„Ignorovat ho? Vždyť je to ten největší nafoukanec na světě. Co si vůbec o sobě myslí?!“ Marcel se poškrábal na zátylku, a usmíval se. Usmíval se? Proč se sakra usmívá?

„Co je tu k smíchu?“ zeptala jsem se. Jen zakroutil hlavou. „Nic nic, jen ..všechny holky by mu nejradši vlezly do postele a ty? Ty bys ho nejradši propíchla vidlemi.“ Chtěla jsem mu něco odseknout, ale měl pravdu. Což mě rozesmálo, po chvilce se přidal i on.

****

„Sakra práce!“ zaklela jsem, když jsem koukala na hodiny. 15:05. To zase bude mít blbé kecy. Culík jsem si dělala, až cestou, kdy jsem běžela k bazénu. Nepotřebovala jsem mu dávat záminku k tomu, aby mě ještě víc drtil v práci. Rozrazila jsem dveře od šaten a málem vrazila do osoby stojící před nimi. Louis.