War Of Brothers (CZ)

WOB - 6. Díl > Válka začíná aneb nevítaný host.

Ráno jsem vstala později, než normálně, proto jsem byla překvapená za A že mě Kol nevzbudil a za Bé, když jsem ještě zastihla v kuchyni. „Co tu ještě děláš? Neměl jsi být v práci?“ zeptala jsem se ho zmateně, zatím co jsem si nalívala kávu.

Kol se na mě podíval s úsměvem na rtech. „Zlato, je sobota v sobotu většinou nepracuju.“

„Sobota?“ podívala jsem se na něj, jako na blázna, stejně tak i na lednici, kde jsme měli kalendář a fakt! Proto jsem neměla budíček do školy.

„Už mi z toho všeho šibe,“ zamumlala jsem a podala i bratrovi šálek s kávou.

„Co si takhle udělat dnešní den je my dva, vyrazíme k moři a vezmeme i Minu a toho tvého nového kamaráda, Marcel, že?“ Zamyslela jsem se, jak by to byl krásně strávený den.

„Kole, já bych jela strašně moc ráda, ale nemůžu.“ Zatvářila jsem se jako na pohřbu. Dnešní den vlastně jím i byl. „Slíbila jsem v týdnu, že vezmu sobotní směnu za Tomlinsona, Tomlinson si na dnešek vzal volno, kvůli něčemu urgentnímu, takže musím vzít jeho směnu.“ Dopověděla jsem celý příběh, když se na mě díval zmateně pro změnu i on.

Měla jsem ještě čas, tak jsem si půjčila Kolův laptop a přihlásila se na facebook. Zvedlo mi náladu, když jsem spatřila, že je online jak Mina, tak Marcel. Můj zrak však sjel nahoru, kde mi +2 oznamovalo, že mám zájemce o přidání do přátel. Rozklikla jsem to a moje nálada byla hned pryč. Tomlinson starší a Horan. Si snad dělají srandu, když si mysleli, že bych si je přidala. Bez zaváhání jsem klikla na odmítnout a rozklikla jsem si chat pro Minu i pro Marcela.  

Koukla jsem na hodiny. Zaklapla laptop a šla si do pokoje pro tašku. Cestou dolů jsem se rozloučila s Kolem a vydala se do práce.

Byly přesně dvě hodiny odpoledne, ale Minu a Marcela jsem nikde neviděla. Znovu jsem zkontrolovala hodiny, zda jsem se nespletla, nebo zda nejdou blbě. Nešly, šly dobře.

Zrovna jsem klidnila dvě děti, co se honili v okolí bazénů, takže jim to mohlo kdykoliv uklouznout, když mi někdo šáhl na rameno. Lekla jsem se a otočila, kdo to.

„Konečně!“ usmála jsem se na oba dva. „Já už myslela, že si to rozmyslíte.“

„No vlastně jsme se zdrželi kvůli Marcelovi.“ Pohled jsem stočila na Marcela, který se o tom zřejmě nechtěl bavit. „Nechtěl jít.“ Dodala Mina.

„Cože? Proč?“ podívala jsem se zmateně na Marcela.

„Protože vypadám v plavkách debilně, vlastně já ani nějaké plavky nemám, nepotřeboval jsem je nikdy.“ Koukala jsem na něj jako na blázna. Očima jsem klesla dolů a až teď jsem si všimla, že má kraťasy, ve kterých se dá dobře plavat stejně jako v plavkách. Musela jsem se zhluboka nadechnout, když jsem spatřila, to co ukrýval pod košilí a vestou. Měl božské tělo!

„Neměla bys ho tak očumovat, jinak se nám zardí a uteče.“ Drcla do mě Mina, když Marcel si někam odskočil. Chytla jsem ji za loket a odtáhla pro jistotu ještě dál. „Viděla jsi to, co já? Jak to proboha dokáže skrývat pod tím oblečením? Vždyť se jeho tělo dá srovnat s modelem.“

Mina se usmála a otočila pohled směrem, kde se zrovna objevil Marcel a šel k nám.

„Tak jo, lidi, já musím ještě dvě hodiny počkat, ale vy se bavte. Pak si vás najdu.“ Usmála jsem se a šla si zase po své práci, zatím co ti dva šli na tobogány.  Zrovna jsem se vydala na obchůzku kolem bazénů, protože mě už nebavilo sedět na zadku a ani se nehnout z místa, když do mě někdo strčil, tak, že jsem skončila i s tou dotyčnou osobou v bazéně. Vyplavala jsem a odhrnula si vlasy z obličeje. „Bože! Jste v poř .. TOMLINSON?!“ vyštěkla jsem, hned poté, co se nad hladinu vynořila i hlava Louise. „Katie,“ pronesl s úsměvem na rtech. „jsi ..“