War Of Brothers (CZ)

WOB - 48. Díl > Každá akce, vyvolává reakci ［Part 1］

pusťte si k tomu ten song, dodá tomu lepší atmosféru :) 

*Louis pohled*

Přecházel sem po pokoji sem a tam a nervózně si okusoval nehty na ruce – což normálně nedělávám.

Už snad hodinu se Marcel dohadoval s Kolem o tom, co nám řekl Niall. Vlastně neřekl, spíš to .. na okamžik jsem se zastavil. Celá tahle situace byla tak zapeklitá, že to už nemohlo být ani horší, až na to, že to bylo ještě horší, než potopení Titanicu, při kterém zemřelo mnoho lidí.

Z přemýšlení mě vytrhl až dutý zvuk, jako když někdo praští do něčeho pěstí. Zvědavě jsem se otočil na ty dva. Pořád se dohadovali, jenže teď to nebylo kvůli Katie, ale kvůli tomu, že Kol vrazil pěstí do zdi.

Když se Marcelovi s Kolem podařilo jeho ruku vytáhnout a ošetřit a zase se zpátky usadili poblíž Katiinina těla a chtěli se začít dohadovat, promluvil jsem.

„Tohle nám nepomůže,“ pronesl jsem tiše, ale bylo mi jasné, že to zaslechli.

Oba dva se na mě otočili a já se zastavil, už podruhé.

„Pokud za tím vším není Zayn, ale někdo druhý, musíme zjistit kdo a hlavně proč. Katie je někde ..na druhé straně a netuší, s čím tam bojuje.“ Bylo mi jedno, jak absurdně to zní.

Marcel se podíval na Kola, pak na mě. Nemusel jsem být génius, aby mi došlo, že jeho mozek právě obrací o sto šedesát obrátek. Po chvilce se zatvářil, že na něco došel.

„Marci?“ zeptal jsem se ho s nadějí v hlase. Přece jen, to byl on, kdo tu byl ten „génius“. Teď však se vyhýbal odpovědi stejně tak jako očnímu kontaktu. „Marceli?!“ přidal jsem na intenzitě hlasu. Teď není čas na vyhýbání, proboha.

Chvíli mu trvalo, než se konečně odhodlal a něco z něj vypadlo -  to už na něj koukal i Kol.

„Niall tvrdil, že ji neviděl, že ano?“ jen jsem přikývl, stále nechápajíc, kam tím směřuje. „Co když ..co když, Katie už ..“ pár vteřin mi trvalo, než mi došlo, co chce říct. Zakroutil jsem záporně hlavou.

„Ne,“ pronesl jsem tiše.

„Loui, musíme počítat i s možností, že ..“ začal Marcel argumentovat, ale utknul jsem jej, než to vůbec dokončil.

„Řekl jsem, že ne, Marceli!“ vyjel jsem na něj bezdůvodně, ale nechtěl jsem si to přiznat. „Ona není mrtvá, jasný? Jen ho nemůže najít, ale ona ho najde. Dokáže to, rozumíš?“

Marcel se mi už nepodíval do očí, když přikývl. Jen po očku kouknul po Kolovi, vedle něj.

„Musím na vzduch.“ pronesl jsem nakonec. Sebral bundu, kterou jsem měl jen přehozenou přes okraj gauče a vylítl ze dveří, aniž bych se ohlídl.

*Marcel pohled*

Věděl jsem, že na mě vyjel jen proto, že si tu možnost nechtěl připustit, to nikdo z nás, ale pořád tady bylo to obrovské „ale“.

Zůstal jsem zírat před sebe, když odešel. Sám jsem nevěděl, co dělat. Bylo vůbec, co dělat? Tohle byl boj Katie a jediný, kdo tuhle hru mohl hrát, byla právě ona.

„Ona neumře.“

Když jsem zaslechl Kola, otočil jsem se na něj. Až teď mi došlo, při pohledu na něj, jak vlastně musí trpět on, když vidí svou sestru v tomhle stavu. Celou dobu jsem se soustředil na sebe a na Louise, že mi nedocházelo, jak to vlastně musí cítit on. Vždyť je její jediný příbuzný, proboha.