Pravda Jeffa The Killera

Psycho lafe

„POMOZTE MI!!!" Tahle slova monstra vysloveně přitahují. Ale místo toho, aby splnila ono přání, spíš udělají důvod, aby se křičelo víc.

„Běž spát."„POMOZTE MI!!!" Tahle slova monstra vysloveně přitahují. Ale místo toho, aby splnila ono přání, spíš udělají důvod, aby se křičelo víc.

„Běž spát."

Dívce se zasekla další slova v hrdle. Nůž jí projel kůží bez obtíží a v břiše nadělal nepořádek jako tornádo mezi domy. Ženské tělo kleslo k zemi, když se mu podlomila kolena. Už byla mrtvá. Jenže stále vnímala, když roztlemená obluda začala vykonávat svou nechutnou potřebu.

Tělo se konečně přestalo cukat a Jeffa the killera to omrzelo. „Dnešní ženský nic nevydrží." Prohlásil se sarkasmem. „Proč je tak ošklivá?" Zeptal se sám sebe a prohlédl si hlaďoučké tváře. „Nesměje se! Ona se nesměje!" Vytáhl znovu svůj nůž. „To hned napravíme, neboj."

Jeff si klekl k mrtvole a vyřízl velký úsměv. „No tak zavři ta kukadla." Otrávil se Jeff a zabořil nůž do jednoho z očí.

Když dokonal i tuhle svou potřebu uslyšel kručení ve svém břiše. „Nakrmíš mě?" Zeptal se jako malé děcko a zabodl nůž do stehna mrtvé dívky.

Jeff si uřízl velký kus ženského, stehenního masa a zakousl se. Maso bylo jemné a křehoučké jako kuřecí, ale mnohem výživnější. Jeff se slastně křenil. Neměl vlastně jinou možnost.

„Tenhle život se mi líbí víc." Řekl si v duchu. „Vrahové mají úžasný život."

Zastrčil si nůž do kapsy a začal odcházet. Prošel kolem několika těl a zdálo se, že se usmívá čím dál tím víc. U dveří zaslechl něco jako povzdechnutí.

Prudce otočil hlavou a prohlédl si všechny mrtvé. Nikdo se ani nepohnul. Tenhle Jeff, byl ale podezíravý od malička. Vešel zpět do místnosti a trochu se prošel. Náhle uslyšel pekelné chechtání. Nezareagoval vlastně nijak. Jen se otočil za hlasem.

Ve dveřích, ve kterých stál před chvílí on, teď stála podivná postava. Proti měsíčnímu světlu byli vidět pouze černé vlasy, klaunské kalhoty s kšandami, vesta a... podivný nos... připomínající... prázdný zmrzlinový kornout se špičkou od hlavy.

„Hahahaha!" V místnosti byla atmosféra připomínající odporný horor. Návštěva se smála chraplavým odporným hlasem, podobný šílenci týrajícího nějaké zvíře.

Jeffovi se líbil, ale stál mu v cestě ven. „Táhni mi z cesty!"

„Copak?" Zeptal se chraplavý hluboký hlas a objevilo se bělmo očí návštěvníka. „Jestli něco chceš, musíš jít blíž. Jsem trochu nahluchlí z řevu dětí."

Jeff se trochu zasmál. Tenhle chlápek se mu opravdu líbil. Byl mu dost podobný. „Hele. Nemohli bychom se nějak dohodnout? Nechci tě zabíjet." Jeff the Killer to vážně řekl!

„Bohužel. Mám chuť někoho pozlobit." Zasmál se znovu návštěvník.

„Aspoň řekni, kdo jsi." Pobídl ho Jeff. Pomyslel si, že když už ho musí zabít tak s grácií.

„Říkají mi Laughing Jack." Prohlásil tvor a vstoupil do místnosti. „Smím se zeptat na to tvoje jméno?"

„Ke..." Osoba se zarazila. „Jsem Jeff the killer."

„Ale. Killer?" Nevěřila bytost. „Vypadáš všelijak, ale rozhodně né jako člověk."

„Mizerné dětství." Rozesmál se při vzpomínání.