Pravda Jeffa The Killera

První bitky

Celkem mě naštvali, že se do toho vrtali... Ale nebýt jich... asi bych si nevšiml že Lia ovládá démon. Byl to jen záblesk čehosi tmavého okolo něj. Netuším, jak se v něm vzal, ale rozhodně to bylo povedené. Nikdy bych v bratrovy nehledal nepřítele. Ani potom, co si o mě myslel.

Sedl jsem si s bratrem ke stolu a dali si pozdní večeři, či brzkou snídani. Mluvili jsme spolu. O všem. Co jsme zažili, jak jsme se s tím poprali, jak nám bylo, když jsme si jeden mysleli, že ten druhý je mrtví anebo, že ho rozřezal a doufá, že ho zabije... Prostě pokec bratra s bratrem. Na rovinu... bez okecávání.

Bylo báječné, jak my dva dovedeme i o takových nechutnostech jako rozřezávání a párání mluvit s takovým klidem a pobavením jako dva dělníci o kutání a kácení stromů. Některé hlášky byli celkem zábavné a bavili jsme se celkem dost.

Zatím se šli holky trochu projít. Do města. Liu měl strach, že budou dělat bordel, ale já ho vždy uklidnil. Museli mít chvilku klidu. A já jim vlastně děkoval, že takovou chvilku chtějí dát nám.

Jen Pupiter byl jiného názoru. Stále si z nás utahoval a skákal nám do rozhovorů. V jedné chvili jsem hmatal po noži a to samé udělal i Liu. Nejdřív jsme se zarazili, pak si nožů všiml Pupiter a zmizel. Rozesmáli jsme se a nemohli přestat, dokud se neobjevila zpoza rohu Pupiterova hala a prohlásila. „Vy dva jste teda dokonalí bratři." Hned vedle něj se zabodly do dřeva dva nože. Pupiter zmizel na dobro a my dva se bavili dál.

S holkama jsme se chtěly nějak připravit na pořádný rodeo. Tak jsme se rozešli, abychom mohli každá cvičit po svém. Já si vybrala starou nepoužívanou nemocnici a máchala mečem jako zkušený šermíř. Nijak moc mě to nebavilo. Po čase jsem se znuděně posadila a prohlížela si okolí.

Stará nemocnice nebyla nic moc, ale byli tu malé prostory pro dokonalý šerm při bodání a až se objevím mezi stromy... budu si připadat stejně.

Náhle se nějaký stín pohnul. Byl lehce atypický, tak mě jako první věc napadlo, že je to jen oční klam. Pak to, ale vystoupilo na světlo. Žena... oděna ve svůdném černém oblečku pro sestřičku. Na obličeji měla uvázanou černou roušku a na hlavě čepeček. Celkem roztomilá slečinka... až na rudé oči a motorovou pilu v rukou.

Postavila jsem se a pohlédla jí do očí. „Co chceš?" Zeptala jsem se jí klidně a dala překřížené ruce na prsa, při čež, meč nechala zavěšený v pochvě u pasu.

Žena si mě pouze prohlížela. Němá tam stála a jen přejížděla pohledem po mém těle. Instinkt mě dunil v hlavě a říkal mi, že je něco příšerně špatně. Trochu jsem se rozhlédla. Jen na malinkou vteřinku jsem tu děvku ztratila z očí a stála přede mnou. Motorovku nastartovanou a mířící na mě.

V čas jsem stihla uskočit, ale ta mrcha mě štrejchla tím křápem, přes kůži na lokti. Bylo to jen škrábnutí, ale tahle potvora chtěla víc. Tak fajn. Chtěla jsem rozcvičku... mám ji mít. A tahle čůza pozná ostří mého meče.

Krok, krok, sek. Ta sestřička uskočila také v čas, ale ovšem jsem jí přejela mečem přes levou stranu lýtka. Ji to ale vůbec nezajímalo. Motorová pila se opět rozletěla ke mně. To co jsem udělala za reakci, by se zdálo absurdní, ale vyšlo mi to.

Odrazila jsem motorovou pilu stranou, jakoby to byl nůž, protočila jsem svůj meč v ruce, uchopila ho oběma rukama a prořízla jím vzduch. Když narazil na slabý odpor, v duchu jsem se zaradovala. Krátké říznutí... a hlavička se válela po zemi. Za ní šlo okamžitě i tělo.