Pravda Jeffa The Killera

Rychle ven!

„To není dobrý nápad."

„Drž hubu a zahoď ten nůž!" Takhle nějak reaguje muž, který chce znásilnit ženu a potká při tom Janne.

„Jen klid. Co kdybychom si promluvili?" Janne zatím stojí ve stínu, ale jak vyjde na světlo, muž, buď změní cíle, nebo zkamení.

„Vypadni! Okamžitě! Nebo ji podříznu!" Zahrozil muž a dívka s nožem u krku zaúpěla.

„Jeff se tu někde toulá." Prohlásila Janne nepřítomně. „Pust ji a utíkej... Nebo víš co? Pomohu ti, proti němu." Janne vystoupila ze stínů a muž upustil svou zbraň.

Janne na první pohled vypadala překrásně. Jenže její maska s černými rty, očními otvory stejné barvy a bledou tváří naháněla děs. Přidat si k tomu černé šaty a střevíce, znamená mít dokonalou, Janne the killer.

„Nechoď spát." Zašeptala Janne a probodla omráčenému muži žebra.

Janne zabíjela z donucení. Jeff byl podle ní démon. Ona nebyla andílek, ale rozhodla se zachraňovat lidi tím, že je zabije dřív než Jeff.

„Ach Jeffe." Zastenala Janne nad mrtvým mužem. „Už abych tě našla. Takový jako tihle mi tě hodně připomínají."

Janne se odvrátila od těla, ale něco stihlo upoutat její pozornost. Noviny? Janne je zvedla ze země a přečetla si hlavní zprávu. „Co to je za blbost?" Naštvala se. „Jeff the killer, že byl chycen? Kdo tedy zabíjí lidi?" Janne si prohlédla obrázek pod textem. „Jeffe?" Nevěřila Janne. „To nemůže být Jeff. Ten se rozřezal." Četla dál.

„...on se ale ke jménu hlásí a všechny parametry krom úsměvu a očí souhlasí." Janne si prohlédla muže na obrázku pečlivěji a zkusila si vybavit obličej Jeffa před spálením. „Je to Jeff i není. Poznávám obrysy tváře, ale Jeff je venku a zabíjí. Nechápu to."

Janne odhodila noviny a pohlédla k nebi. „Jeffe." Šeptla si a zavzpomínala na den kdy to monstrum viděla poprvé. „Vypadáš jako nepovedený Joker!" Janne mu to opravdu řekla.

„Škoda. Tenkrát jsem měla být ostřejší." Janne pohlédla na svůj nůž a očistila ho od krve. „Teď za mě mluví tohle. Jeffe? Jsi mrtvý."

Janne procházela uličkou a pobrukovala si. Náhle si všimla, jak někdo leží u zdi v nepřirozené poloze. Když ho k sobě obrátila, poznala Jeffuv styl.

„He. Já říkala, že nemají toho pravého." Nechala mrtvolu napokoji a vstala. „Však já tě najdu a ten úsměv ti zmizí."

„Pomóc!!!" Ozvalo se Janne za zády.

Nějaká žena v hábitu jeptišek jí běžela naproti a zakopla. V tom okamžiku na ni skočila bestie. Monstrum mělo hladké tělo, jakoby ji někdo stáhl z kůže. Oči zářili do tmy rudě a ústa měl rozšklebená do úsměvu podobného Jeffovu. Na rukou měl prsty nezvykle dlouhé a ostré jako břitva.

Ty pracky se rozpřáhli v úmyslu zabít ženu. Jenže než na ženu dopadl smrtící spár bestie s kvílením odskočila. V zabití mu zabránil Janyin nůž, který tam byl pevný jako skála.

Žena se na zemi choulila do malého klubíčka a tiše vzlykala. Janne, ale stála pevně a odvážně. „Nechoď spát!"

Bestie se vrhla na Janne. Janne ucukla z cesty smrtícím prstům a nastavila bestii nůž do cesty. Nůž prořízl kůži, maso a zarazil se o kosti. Stvoření ale padal a nebyla možnost, jak by se mohla zachránit. Během půl vteřiny stála Janne nad rozpáraným tělem monstra. Janne se pyšně usmála.