Pravda Jeffa The Killera

Po letech

Promluvil jsem si s Matkou představenou a dohodl se s ní, jak to bude dál. Dohodli jsme se na tom, že tam holky vlastně nepatří, tak když zmizí, ptát se budou pouze jeptišky. A ty se o ně nikdy nezajímali.

Teprve v té chvíli, jsem se dozvěděl o tvorovi, který chtěl zabíjet v modlitebně. Holky jsem chválil jen mimo doslech ostatních, aby nezpychli a pochvalně jim dával dlaně na ramena.

Čím déle jsem s nimi byl, tím víc se mi zdálo, že k sobě zase máme pevnější a pevnější pouto. Opět mi bleskově ubíhal čas. Během mrknutí oka mi proběhli první dny.

Clockwork se mnou lovila, poprvé vyzkoušela svoji novou kuši. První trefa mimo. Bál jsem se, že nebudeme mít co jíst, tak jsem potajmu ulovil srnu. Jenže... já ji nezabil. Pustil jsem ji. Byla mladá. Krásné chutné maso. Ale ještě nádhernější živé oči a tepající srdce. Ulovil jsem ji živou. Běžel jsem za ní a připevnil ji k zemi svou vahou. Ale nedokázal použít nůž.

Odešel jsem od ní a pustil ji. Místo ní jsem našel trochu staršího zajíce. Ale vidět, tak krásné zvíře jak uhání lesem... stálo to za to. Ten den byl králík jediná naše kořist. Clocky pouze ztratila tři šipky a do pastí se nic nechytlo.

Když jsem stahoval zajíce z kůže a viděl Clockworkčin výraz... musel jsem se aspoň usmívat. Clockwork se potřebovala s kuší naučit. Řekl jsem jí postup a nechal ji, ať cvičí. Na lov jsem vzal Angel. Bystré oko je při lovu dobré.

Také se osvědčila. Varovala mě před hnízdem dravých ptáků, zahlédla mnoho zvířat, kterých jsem si nevšiml já... dokonce našla past, kterou jsem neudělal já a málem jsem si do ní stoupl.

Já sám ale našel horší než tuhle. Past na medvědy. Taková ta, na kterou stoupnete, a urve vám to nohu, pokud budete nešikovní. Měl jsem neuvěřitelné štěstí. Šlápl jsem hned vedle ní, zlomil klacek, který vystřelil do pasti, a ta klapla. Okamžitě jsem Angel řekl, ať si na takové věci dává větší bacha, než na zvířata, která budeme lovit. Lepší jeden den hladu, než holka, které chybí noha.

Takové pasti jsme našli tři. Myslel jsem, že budu vraždit. Tyhle pasti by měli být zakázány. Zvířata pouze mučí řezavou bolestí. Pokud se z ní dostanou, jsou nadosmrti chromí. Nemluvě o tom strachu, který prožívají.

Ulovili jsme starého jelena. Byli hody. Holky se najedli a zůstali ležet tam, kde byli. Já stále ještě opékal maso nad ohněm a usmál se na ně. Konečně jsem se mohl najíst i já. Zvěřina kořeněná bylinkami byla skvělá.

Když holky spali... napadlo mě něco, co mi mohlo časem pomoct. Našel jsem znovu ty pasti a začal je studovat. Podařilo se mi je sklapnout bezpečnou formou a vzít si je. V nyní plném batohu jsem měl čtyř pasti, které by aspoň přidrželi kdejakého grázla.

Vrátil jsem se zpět do našeho mini tábora. „Jeffe." Škemravý, něžný hlas se mi nějak nelíbil. Obzvláště, když patřil Angel, která seděla opodál, za velkými kameny a měla skoro svlečenou košili. A přitom měla jen košili.

Trochu jsem se pousmál a přišel k ní blíž. „Co tu zkoušíš?" Zeptal jsem se pobaveně a Angel si sundala košili úplně. Z nějakého důvodu mě to nijak nevzrušovalo.

„Pojď blíž..." Zaškemrala znovu a natáhla ke mně ruce jako dítě, které chce obejmout.

Usmál jsem se a klekl si k ní. „Něco se děje, Angel?"

„Cítím se tak sama. Je to tak dlouho co jsem se s mámou objímala nahá." Ušklíbl jsem se. „No co? Je to příjemnější než normální objetí." Pohladila si loket, jakoby se myla. „Je to takové důvěrnější."