Pravda Jeffa The Killera

Přicházíme!

Když jsem probíhal lesem... Málem jsem skočil do náruče Slendyho. Pronásledoval jednu holku. Věděl jsem, že je to rysk... ale mohl jsem to snad zjistit ne?

Stál těsně za ní a ta holka už měla všech osm listů. „Tak... uf. Už je mám a teď na mě Slendy nemůže." To si v hlavě určitě říkala.

Teď ale před ni Slendy dal ten devátý. Dívka po něm hmátla, ale uhnul z dosahu. Dívka se pomalu začala ohlížet. „Bu!" Štěkl Slendy a holce málem vztály dlouhé vlasy na hlavě. Vteřinka nehybnosti... „Tak co je? Ty nechceš utéct?" Zeptal se jí Slendy a dívka se trochu probrala.

Otočila se na patě a začala pelášit pryč. U prvního kořene zakopla. „Kurva!" Štěkla. Slendy naklonil nechápavě hlavu. Pak vstala, rozeběhla se dál. „No tak! Přidej! Přidej! Party hard! Party hard! Ti, ti, ti." Řvala si.

„Co-Co?!" Nechápal Slendy. Když dívka odběhla z doslechu. „Phahahaha! To se mi snad zdá!" Rozchechtal se. „Masky měl pravdu! Tohle bych mohl dělat do nekonečna."

Pousmál jsem se a rozeběhl dál. Konečně na místě. „Uf." Odfoukl jsem a sundal masku. „Hej! Vstávat! Začíná mejdán!!!"

Okamžitě vykouklo několik tváří. Vlastně jen Nurse ne. Trochu mě to vyděsilo. Bez myšlení jsem jí vtrhnul do pokoje... A znovu vyběhl se smíchem. Tak trochu jsem očekával, že se takhle spřátelí, ale že si ho bude mačkat svázaného k prsům?

„Hej! Zkraťte to! Ať jim není podezřelí, že je moc dlouho pryč!" Zasmál jsem se a bylo slyšet jak se Nurse oblíká.

„Vážně ho musíme zabíjet?" Zeptala se mě tiše na straně.

„Pokud nebude bojovat... proč někoho zabíjet?" Smál jsem se.

Nurse mě vděčně pohladila po znovu svlečené hrudi a dala mi soukromí na převléknutí. Když jsem se oblékl... přišel jsem k Maskymu. Dal jsem mu oblečení na postel a konečně si vzal svůj pásek.

„Mimochodem... seš tam u nich za frajera. Tak se připrav, že tě trochu zesměšníme." Zasmál jsem se. Masky mlčky a spíš zasněně oblékal mikinu. „Co je ti? To tě ta naše sestřička tak dostala?"

„Hmm, hmm." Pokýval hlavou Masky. Byl úplně mimo.

Rozesmál jsem se a dal mu masku na hlavu tak, aby maska čučela do strany a jeho tvář byla vidět. Dříve než si pořádně navlékl kalhoty, vzal jsem mu ruce a znovu je začal svazovat jeho páskem.

„Co děláš?"

„Trochu tě zesměšnit musím. Jen klid. Bude to sranda."

„Slenderman mě zabije." Zastenal.

„Ne-e. Mě nezabil, když jsem si dovolil s ním mluvit jako se sobě rovným." Masky na mě koukal jako z jara. „Tak co? Jdeme ne?"

Vyvlekl jsem ho ven, kde všichni už čekali a rozesmáli se, když viděli Maskyho procházejícího kolem. „Ale Jeffe."

„No co? Udělal jsem tam z něj frajera, tak ho znovu musím shodit." Zasmál jsem se a pustil ho. „Mohl bys běžet napřed a vyřídit slendymu, že už jdem?"

„Kdo my?"

Zamyslel jsem se... když nám lidi vymysleli jméno...? „Creepypasta Famili." Řekl jsem mu a Masky se rozeběhl pryč. Trošku zakopával o své kalhoty a tak jsme mu dali trochu času.

„Nejdřív pozbíráme slendymu všechny papíry."

„Jasně!" Vykřikli mi na odpověď a rozeběhli jsme se po lese. Během chvilky jsme měli všech osm papírů a slendy měl ten devátý.