Pravda Jeffa The Killera

Rep-rep-rep Ret

Nejdřív se ozvalo něco jako táhnutí těžkého předmětu po podlaze, pak škrábání a nakonec i smích.

Jeff s Tymim seděli na posteli a teď hleděli ke dveřím. „To si ten z kuvysyn dělá prdel, že hned začne!" Zahulákal Jeff.

Tymi se ho chytil za ruku a přimáčkl se na něj. „Ty víš kdo to je?"

„Jasně." Usmál se na něj Jeff a znovu pohlédl ke dveřím. „Je to jen retardovaný Aparat." Uchechtl se Jeff a zvuk se zesílil. „Ono to funguje." Usmál se Jeff ještě víc a vytřeštil oči. „Aparat, aparat, aparat!" Začal řvát Jeff.

„Co to děláš, vždyť sílí!" Zařval Tym a zatřásl s Jeffovou rukou.

„Tymi." Šeptl Jeff a vzal ho za tváře a fyxoval si jeho obličej na svůj. „Tohle není tvor, který se živí vyslovením jeho jména. Tohle se živí tvým strachem z něho." Prohlásil Jeff. „Teď tě o něco požádám. Vzpomeneš si někdy na něco krásného, tak krásného že se na to budeš moci soustředit celou věčnost a přemýšlet o tom?"

Tymi zakroutil hlavou. „Já nikdy neměl nic, na co bych myslel víc než na strach."

„Tak něco takového uděláme." Usmál se znovu Jeff.

Vzal Tyma za ruku a táhl ho ven. Zatáhl ho, až do spodního patra. Po cestě zahlédl něco, co se krčilo v rohu. Netušil, jak to vypadalo v realitě, ale mělo to krysí hlavu, vyříznutý úsměv a mrtvolné oči.

Konečně dorazili do kuchyně. Policista spěšně vytáhl pistoly, ale okamžitě o ni přišel. Teď se vjímala v Jeffových rukou. Ten postrčil Tyma k jeho matce a mrkl na něj.

„Tady máš ten zážitek. Doufám, že na mě budeš myslet dlouho." Prohlásil Jeff a otočil se ke dveřím. „Budeš tam kempit dlouho? Nebo si tam pro tebe mám snad sám zajít? Seš jen podělanej plišák Aparate!"

Dveře, kterými právě Jeff a Tymi prošli, se rozletěli a v nich stálo to, co Jeff viděl na chodbě. „Ty jsi další na řadě!" Zachraptěl démon.

Jeff se snažil. Ale muselo to ven. „Pchachachacha. Vypadáš jak něco, co hodili do skartovacího stroje a špatně složili." Rozchechtal se Jeff. Tvor byl stejně velký jako on, ale jemu to nevadilo. Ať to bylo cokoli, on se tomu musel smát.

„Jsi jen obyčejný cvok." Zasmál se mu Rep Ret.

„Oho." Zklidnil se Jeff, ale stále měl svůj úsměv. „Vidíš, Tyme? Kdyby mohl, tak jsem už mrtví." Prohlásil a Rep Retův úsměv pohasl. „Ty jsi jeho zdroj strachu. Jen ty. Nikdo jiný. Jen ty jsi jeho zdroj síly. Jen ty mu dáváš moc zabíjet."

„Ale počkat." Zarazil Jeffa Rep Ret. „Kdybys ty mohl zabýt mě tak to taky uděláš. Proč už nejsem mrtvý?" Rep Ret vykročil. „Nedostává se ti odvahy?"

Jeff se usmál ještě víc a Rep Ret zmrzl na místě. „Máš pravdu. Odvahy nemám dost." Rep Retovi se vrátil úsměv. „Ale strachu také ne."

Jeff pozvedl obě pistole, které měl a bez zastávky vysolil celé dvě plné dávky. Rep Ret krvácel z mnoha otvorů na svém těle. Jeho oči už nebyli vyvalené sadistickým potěšením z cizího strachu. Teď měl strach on.

„Blázni nemají strach." Prohlásil Jeff a Rep Ret k němu vzhlédl. „Nemají totiž ani odvahu. Blázen ničí. Ale vybírá si."

Rep Ret měl už poslední naději. „Tymi? Jak se má tvá rodina?"

„Ale prosimtě myslíš, že ti na to skočí? Teď viděl, jak tě rozstřílel nějakej natvrdlej Jeff the killer. On je proti tobě stokrát silnější než já a ty se ho pokoušíš takhle zviklat?" Smál se Jeff. „Myslel jsem, že když z tebe má strach, i to, co mi dává moc... tak budeš hodně vysoká šarže. Přitom si jen přízemní bestie."