Pravda Jeffa The Killera

Veselé vánoce

Za dva dny budou vánoce a Jeff vše připravuje. Je opravdu úžasný a stále nemohu pochopit proč má stejné jméno, jako zrůda, která se mě pokusila zabít. Prostě to nedovedu pochopit. Nenápadně jsem mu zkoušela nabídnout přesnější přízviska. Třeba Savior, Avenger, God's whig... Všechny prostě zamítal nebo si jich nevšímal.

Ptáte se, jak probíhali Jeffovy přípravy vánoc. Až otcovsky se staral o všechno. Už tři dny jsme se s Eddem probouzeli se snídaní do postele. Když jsme sešli dolu, zaúkoloval nás pomocí v pečení cukroví. Když jsme si chvílemi uždíbli, nic neviděl.

Na to, že to byl kluk, zanedbaný, nezkušený... a po pravdě trochu vynechával ve čtení. Zvládal vaření moc dobře. Pečení jak by smet. Pravda... první várka připečená. Ale to se prý stává často. Vše co dělal potom, bylo skvělé. Někdy se mu klepla ruka s cukrem, jindy s medem nebo s vanilkou.

Cukroví byla vela. Pokud jde o výzdobu... Kdybychom závodili v té pitomé soutěži „nejkrásnější vánoční výzdoba"... Jsme jasní vítězové. Jeff dokázal dům vyzdobit celkem dobře. Světýlka... dobrá. Ale že vyleze na střechu a začne ji doslova potahovat větvemi... To bylo moc. Náš dům zářil snad na míle daleko. Když jsem vyšla ven... jen jsem tajila dech.

Jediné co mě mrzelo, bylo, že jsem neměla dárky. Pro nikoho. Už jsem se připravovala vysvětlit Edovy jak je to s těmi dárky. To už byl den před vánoci. Když v tom jsem uslyšela jeho nadšený hlas.

„Santa Klaus byl tady!" Vytřeštila jsem oči a seběhla po schodech do prvního patra, kde stál náš stromeček ozdobený od světýlek, přes kuličky a ozdoby s podobou zvířátek, až po zlatou hvězdu.

Pod ním. Pod větvemi, krásně schované... dárky. Všechny zabalené ve dvou druzích papíru. Růžovo modrém a červeno žlutém. Byla jsem tolik překvapená, že jsem jen koukala, jak Edd vytahuje jeden dárek a opatrně s ním třese.

Pak jsem si všimla dopisu na stromku. Vzala jsem ho a otevřela. Okamžitě jsem začala číst vzkaz. „Drahý Edde a Nensi. Musel jsem k vám přijít dřív. Stává se velmi často, že přijdu dost brzy a dám dárky pod strom dřív. Pochopte. Oběhat všechny děti, a aby mě neviděli... Jen tak to nejde. Ale to neznamená, že nebudete dodržovat pravidla vánoc a dárků se dotýkejte až zítra ráno."

Ohlédla jsem se. Zpoza rohu vykukoval Jeff a mrknul na mě. Tehdy mi to až docvaklo. Málem bych začala věřit na zázraky. Zatím Jeff, byl náš Santa. Ty tašky, do kterých jsem se neměla dívat, ta jeho péče, snaha se odreagovat, aby vypadal nenápadně... On byl opravdu senzační.

Potichu jsem se smál za rohem tomu, jak se tvářila Nensi, když viděla ty dárky a četla vzkaz. Věděl jsem, že už tuší, kdo to všechno vymyslel. A pokud něco nevymyslím dál... tak to zjistí i Edd. Nechci mu zkazit vánoce. Zapoměl jsem totiž na jednu drobnost. Dárek pro mě. Nemůžu říct že jsem zlobil a Santa mi nic nepřinesl. To by bylo viditelně odfláklé.

Naštěstí mám humorného ducha. Zrovna jsem balil dárek pro sebe, když do sklepa, kde jsem, přebýval dost často a hrál si na permoníka, přišla Nensi. Schoval jsem z reflexu dárek za záda a podíval se na ni.

„Jé ahoj Nensi... Co ty tady?" Jako odpověď... mě políbila.

„Díky Jeffe. Ani nemůžu popsat jak si báječný." Zašeptala mi a opřela se o mě. V ten okamžik jsem zakolísal a zasedl svůj dárek. Povzdechl jsem si a obrátil oči v sloup. Krom toho mi zase praskla kůže. Pro výjimku na pravé tváři. Život je prostě báječný.