William Shakespeare - Zkrocení zlé ženy (Originál)

Strana 26

Tranio

Láska vás zasáhla jak blesk, můj pane.

Z čistého nebe. Je to vůbec možné?

Lucentio

Než jsem to poznal na svou vlastní kůži,

přísahal bych, že ne. Leč je to tak.

Stál jsem tam, stál a němě přihlížel,

až z toho láskou oněměl jsem sám.

A teď ti řeknu zcela bez okolků -

neboť jsi, Tranio, mi blízký tak,

jak Anna kdysi byla Didoně -,

že shořím, uschnu, umřu, zajdu, zhynu,

když nezískám tu tolik cudnou dívku.

Poraď mi, Tranio, já vím, že můžeš,

Tranio, pomoz, já vím, že víš jak!

Tranio

Kárat vás, pane, nebudu - je pozdě.

Srdci, co hoří, těžko domlouvat.

Když už vás stihlo tohle nadělení,

tak z toho hleďte lehce vyváznout.

Lucentio

Máš pravdu, děkuji, už je mi líp.

Ještě pár slov a zmátořím se zcela.

Tranio

Tak toužebně jste zíral na tu děvu,

že vám to hlavní možná uniklo.

Lucentio

Já viděl krásu v její něžně tváři,

co vyrovná se kráse Europy,

před kterou pokorně sám Jupiter