Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 2.-Může být něco horšího?!-část 1.

Kapky deště hlasitě bubnovaly do všech oken baradavického hradu. Za zdmi onoho hradu panovala chladná noc a všichni studenti i žáci Bradavic byli teď v tom nejhlubším spánku. Tedy, až na školníka Filche a jeho kočku.
Pobertové si spokojeně oddechovali a sem tam je Peter obdařil svým hlasitým chrápáním. Jedna okenice, která nebyla dobře zavřená se vlivem silného větru, který spolu s deštěm venku panoval, otevřela dokořán a způsobila obrovskou ránu.
"Sakra Siriusi, špatně jsi včera dovřel okno." zamumlal James. "Běž to zavřít." pokračoval.
"Ani mě nehne." odsekl Sirius a otočil se na druhou stranu. S Petrem to očividně ani neškublo a Remus byl otočený tak, že na něj James pořádně neviděl.
"Proč musím tohle vždycky dělat já?!" zabručel nebelvírský chytač a rychlým krokem přešel k oknu, které tentokrát důkladně zavřel. Potom si lehl zpátky do vyhřáté postele a než byste řekli Famfrpál, usnul.
Během noci se počasí vůbec nezlepšovalo, právě naopak. Hned nad ránem se do neustávajícího deště a silného vichru přidaly ještě hromy a blesky, které tentokrát vzbudily děvčata.
"Lucy? Slyšíš mě?" zeptala se šeptem Lily k posteli, která patřila blonďaté Lucy. "Hmm.." zamumlala si do polštáře Lucy. Lily bouřky nesnášela. Připomínalo jí to její sestru Petunii, která ji jako malou dost často a ráda strašila různými historkami. Snažila se ještě usnout, ale to se jí nedařilo. Rudými závěsy, které visely na každém z oken v dívčím pokoji ještě neprostupovalo žádné světlo, které by značilo ráno, a proto se Lily rozhodla sejít dolů do společenky. Oblékla si svůj huňatý modrý župan, popadla hůlku a vzala si s sebou i onu knihu od Beth. Spokojeně sešlapovala schody dolů do společenky a sedla si do křesla, které bylo nejblíže krbu. Ve společence bylo příjemné přítmí, ale nedalo se při něm pořádně číst, proto si Lily pomohla svou hůlkou a kouzlem Lumos. Začetla se skoro jako ve vlaku.
První nebelvírští studenti už pomalu scházeli ze schodů a šli na snídani. Povětšinou to byli žáci prvního ročníku, kteří se báli, aby to všechno stihli a neměli problém. Když už scházeli i studenti vyšších ročníků, bylo to pro Lily znamení, že by se měla vrátit do pokoje a vzbudit ostatní. Pomalu a potichu přešla do pokoje, kde byly ještě pořád zataženy okna rudými záclonami.
Lily šla pomalu nejprve k Lucy a opatrně ji chytla za rameno, ale s ní to ani necuklo. Lily se ušklíbla a pokračovala u Bethany. Té udělala to samé a pošeptala jí, že už by měla vstávat. Ta ji poslechla a pomalu si z lehu sedla a zívla. Další obětí byla Cat, tu by nevzbudil ani požární poplach. Proto se Lily rozhodla pro radikální řešení.
Přistoupila k dívce a pomalu jí stiskla nos, takže Cat teď nemohla dýchat. Byla jen otázka času, kdy to dívce dojde. Asi pět vteřin nato už Cat stála na nohou a pohledem propalovala smějící se Lily. "Jen počkej.." sykla na ni, ale hned zmizela v koupelně.
Poslední spáč byla pořád Lucy. Lily si povzdechla. Tu si ale vzpomněla, že má ještě ze včerejška v brašně flašku s vodou. Potichu si vzala ze své brašny flašku a potěžkala si ji. To by mělo stačit. ušklíbla se Lily a odšroubovala víčko od flašky. "Slečno Carletonová, žádám vás, abyste okamžitě vstala, nebo vás čeká trest smrti." pronesla Lily napodobujíc hlas profesorky McGonagallové. Lucy jen mávla rukou a pokračovala ve snění. S tím Lily počítala a obsah flašky vylila Lucy do tváře. Ta málem chytila infarkt. "Liliano!" zahřměla a okamžitě popadla polštář a hodila jej na rusovlásku. S čím ale Lily nepočítala byla její vlastní sprška a to od šklebící se Cat, která stála nad ní a jen se spokojeně usmívala. "Lucy! To nebylo vůbec hezké" procedila mezi zuby Lily se stále mokrou hlavou. Na to se Lucy jen pousmála. "Kdo jinému jámu kopá-" "-Sám do ní padá." doplnila ji Cat. Lily se jen ušklíbla a kouzlem si usušila vlasy. Po neodbytném škemrání Lucy ji usušila také a po dlouhém připravování zamířily všechny na snídani.
Kde bylo Pobertům konec v tu chvíli ani jednu z nich nezajímalo a hned se pustily do jídla. Pobertové totiž ještě pořád vyspávali. První kdo se z nich vzbudil byl Remus, který se rozespale podíval na svoje hodinky a málem to s ním seklo. "Vstávejte!! Zaspali jsme!" vřískal Rem, který začal okamžitě zmateně pobíhat po pokoji a hledat svoji druhou ponožku. James ho hned následoval a ještě rozespale hledal svůj hábit, který si včera někam dal. Sirius jen něco zamumlal do polštáře a víc už nevnímal. Peter ještě pořád chrupkal s prstem v puse a vypadal jako nějaké malé dítě. "Siriusi, vstávej! První hodinu máme přeměňování s Mcgonagallkou a víš jak minulý rok vyváděla." Hned, co mladý Black zaregistroval jméno McGonagallová se lekl, rychle se zvedl a začal bláznit stejně jako James a Remus.
 "Petře vstávej, slyšíš?" probouzel ho už oblečený James. Peter otevřel svoje malá očka a hned potom je zase zavřel. "Komu není rady, tomu není pomoci." zašklebil se James. "Tak co vy dva, mám na vás čekat?" zavolal na Rema a Siriuse, který zrovna panoval v koupelně.