Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 10. - Tenká hranice - část 1.

Dny v Bradavicích rychle ubíhaly a s nimi i teplo, které v hradě panovalo. Lily si začala pomalu uvědomovat, že přichází podzim a sním i halloween, který Lily z celého srdce nesnášela. Jediné, co jí na onom svátku těšilo, byla veliká hostina a taky vyhlášení nejlepšího kostýmu. Většinou totiž první místo vyhrávala dvojčata Rollinsova. Vždycky přišly s něčím novým a všechny ostatní naprosto strčily do kapsy. Většinou je chtěla Lucy předběhnout a tak se svým ohromným počtem různých kousků oblečení každý rok vytvářela naprosto šílené, ale nápadité kousky. Vždycky na ni ale zbylo druhé místo a minulý rok, po jejím šestém fiasku s kostýmem nebelvírského lva si slíbila, že tento rok dvojčata porazí. A tak už od konce září trávila víkendové dny před skříní. Seděla v tureckém sedu a zamyšleně koukala na své oblečení. Sem tam něco zamumlala, hned ale zakroutila hlavou na znamení, že ne a pokračovala v koukání do šatníku.

Jednoho rána ale místo všem již známého zakroucení hlavou Lucy vyjekla:" To je ono!"

Všem dívkám v pokoji se leknutím málem zastavilo srdce.

"Co blbneš, Lucy? Chceš mě zabít?" udivila se Bethany a rázem zavřela knihu, kterou do této chvíle četla.
"Přišla jsem na svůj kostým!" zapištěla Lucy a se spokojeným výrazem se začala horečně přehrabovat v kupě oblečení.
"Ona je blázen." prohlásila Lily. Místo odpovědi se jí ale dostalo jen mlčení a přihlouplé úsměvy děvčat. "Co je?" koukla na ně vážně Lily.
"No... Je půl deváté ráno a tys ještě nesnídala a..."
"To stačí! Jsme s Potterem JEN kamarádi, jasný? Nemám v plánu si ho blíž připustit k tělu."  Lily nasadila ten nejvážnější výraz, jaký vůbec dokázala.
 "Přesně tohle jsi ještě před třemi měsíci hlásala o tom, že z tebe a Pottera se kamarádi nikdy nestanou." ušklíbla se Cat.
"Prostě se v něm něco zlomilo." odsekla Lily a rázem zmizela na chodbě.

"Kdo. Mi. Sakra. Ukradl. Můj. Gel?!" vřeštěl Sirius a běhal po pokoji jako smyslů zbavený.

"Hele, Siriusi? K čemu ti vlastně takový gel je? Stejně holky sbalíš jen jedním mrknutím oka." zeptal se Peter se skládankou v puse.

"Petere, nejde jen o to dostat holku tam kam chceš, jde o celkový dojem." poučil ho Sirius. "Tak kde je? Tohle není vtipný!" zasténal mladý Black a začal hledat ve skříni. "Beztak v tom má prsty Dvanácterák."
Rázem se otevřely dveře od koupelny a do pokoje se dostala pára doprovázená příjemnou vůní Jamesova sprchového gelu. Za pár vteřin se z koupelny přes hustou páru probojoval i James s ručníkem okolo pasu a mokrými vlasy.

"Proč každé ráno vyplýtváš tolik teplý vody?" zajímal se Peter.
"Petře, tobě snad při tom doučování tý holky přestřihly vedení, nebo co," zakoulel očima Sirius a pokračoval: "Kvůli Evansový, přece." ušklíbl se Sirius. "Hele, všimla si už vůbec, že se kvůli ní každý ráno sprchuješ jako blázen?"
"A vycákáš veškerou teplou vodu.." přitakal tiše Peter.
"Nejde o to dostat holku kam chceš, ale o celkový dojem." imitoval James Siriusův hlas.
Načež se mladý Black jen blaženě usmál, chytl Jamese kolem ramen a spokojeně pronesl: "Vidíš, Petře? Tohle jsou roky práce na mém příteli."
"Kolik je hodin?" Zajímal se James teď již oblečený do pohodlných riflí a černého svetru s usušenou hlavou.
"Třičtvrtě na devět." informoval ho Rem.
"Cože?!" vytřeštil oči James. Popadl hůlku a ještě před tím, než odešel, s úsměvem dodal:" Jo a Tichošlápku, ten gel jsem si včera půjčil, je v mým nočním stolku." 

Přesně takhle vypadala víkendová rána v Bradavicích. Lily s Jamesem společně každou sobotu i neděli chodili na snídani, po které společně většinou navštívili knihovnu, nebo se šli ven projít. Byl to šok. Hlavně pro děvčata, která si už delší dobu brousila na Jamese zuby. Obzvlášť to ale překvapilo profesory. Někteří, v čele s profesorem Křiklanem, byli silně proti. Profesor zejména proto, že prý se Lily zhoršil průměr a že ji James kazí. Ostatní profesoři ale tuhle změnu rádi přivítali. Obzvlášť profesor Brumbál, který Jamese i Lily s úsměvem zdravil. 

Dnešní ráno bylo ale trochu jiné.. 
"Vážně! Lily, já na tebe nezapomněl!" přesvědčoval James na oko napruzenou Lily.
"Proč ti jenom nevěřím, Pottere?" zašklebila se Lily. "Ach ano, už vím! Protože kecáš!" zasmála se.
"Ale vážně!" přesvědčoval ji zoufale James. "Na  to ani nejde zapomenout na tak krá-"
"Lily?" ozvalo se za nebelvírskými studenty. Lily se v mžiku otočila a spatřila vyzáblého chlapce, jemuž hábit ve zmijozelských barvách tak tak visel na kostnatém těle. Jeho černé vlasy mu trčely přes oči a maličko zakrývaly i klikatý nos.
"Dej mi pokoj Severusi!" zakřičela rusovláska přes liduprázdnou chodbu.
"Ale Lily já-" 
"Dej jí pokoj Snape, nebo budeš mít co dělat se mnou!" zamračil se James. "Lily, běž do síně, já si to tady s mistrem všech lektvarů vyřídím." zavelel James, načež ho Lily k jeho udivení poslechla a zmizela ve Velké síni.
"Tak koukej, Srabusi. Lily se ani nedotkneš, jasný?! To cos jí udělal byla čistá zrůdnost a ona tě už nechce ani vidět." řekl klidně James.
"Zajímavé, ještě před pár měsíci tvrdila, jaké jsi pako a budižkničemu a měla naprostou pravdu. Lily znám déle než ty a nenechám si ji vyfouknout někým, koho ještě na začátku školního roku považovala za egoistického blba."
James měl co dělat, aby svoje nervy a hlavně pěsti udržel na uzdě. Pomalu se k Snapeovi přibližoval, ale Snape se ani nehnul. "Tak koukni," spustil, když od něj byl asi deset centimetrů:"Lily nezkřivíš ani vlásek, nepřiblížíš se k ní ani na metr a jestli jo, tak ti zlámu všechny kosti v těle, rozumíš?! A teď mě omluv, jdu se nasnídat." dokončil James a rychlou otočkou se vydal k Velké síni, kde bylo pramálo lidí.

Lily netrpělivě vyhlížela Jamese, když se konečně vynořil ve dveřích, bez jakéhokoliv náznaku boje a zářivě se na ni usmál, oddychla si. Sedl si naproti Lily, která seděla jako zařezaná.
"Copak ty dneska nesnídáš?" zeptal se James mazající si na toast marmeládu.
"Bylo to od tebe hezké.." promluvila Lily, ale její zrak byl upřený na prázdný talířek před ní. "Lily.." James položil nůž i toast na talířek a nahnul se přes stůl k Lily. Prsty jí zvedl bradu tak, aby se koukala do jeho čokoládově hnědých očí. "To nestojí za řeč. Je to hlupák a to co ti řekl bylo ohavný. Tohle bych ti nikdy neudělal..." usmál se povzbudivě James a zpátky si sedl na svoje místo. "A teď už jez, nebo nebudeš mít dost síly." 

Po celou dobu snídaně Lily nepromluvila ani slovo. Snědla stěží toast a s naléháním Jamese do sebe dostala jablkový závin. Po mlčenlivé snídani se oba přesunuli ven z Velké síně.

"Kam teď?" zeptal se James.
"Můžeme zajít ven? Na čerstvý vzduch?" usmála se Lily.
"Jistě!" souhlasil James.
Po cestě potkali Bethany se Siriusem a Peterem jak jdou na snídani a když se dostali na školní pozemky, naskytl se jim pohled, jaký Lily v tu chvíli nejméně chtěla. Severus Snape seděl opřený o jeden ze stromů, na kolenou měl opřenou knížku a u čtení pojídal zelené jablko. James si všiml, že se Lily co nejdřív složí, a proto ji vzal za ruku a rozběhl se s ní daleko od Severuse. Lily netušila kam vlastně běží, ale nechala se Jamesem vést. Po asi pěti minutách běhu se zastavili před famfrpálovým hřištěm. James Lily dotáhl až na jednu z tribun a udýchaně si oba sedli. "Myslím, že tohle byl nejdelší úsek, jaký jsem kdy uběhla.." dostala ze sebe udýchaně Lily.

James se jen usmál, jelikož nemohl nabrat dech. "Můžu se tě na něco zeptat?" promluvil po dlouhé pauze mlčení James.
Lily jen přikývla.
"Ale jestli nechceš, nemusíš na to odpovídat, pochopím to..." couval James.
"Jen se ptej." pobídla ho rusovláska.
"Proč ses bavila se Severusem?" vypadlo rychle z Jamese.
"To je dlouhý příběh.."
"Já mám času dost."