Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 14. - Halloween- část 3.

Lily s Jamesem se na sebe vystrašeně podívali. Ani jednoho z nich nenapadlo, že když jim minulý týden profesorka při hodině přeměňování zahrozila, že jestli nepřestanou tak z nich vytančí duši, myslí vážně. 
Oba poděkovali malému prvňákovi a ten se vydal zpět do hradu. 
"A sakra, sakra. Ona to McGonagallka myslela vážně, co?" ušklíbl se Sirius. "No, ono štěstí, že budete tančit jen vy dva. Na trapas si stačíte sami." 
"No jo, ty už sis svůj trapas vybral, co? Ten tvůj výraz když jsme vás rozválcovali.." Lily teď předváděla grimasu, která se před pár minutami objevila Tichošlápkovi na tváři, načež se všichni ostatní začali smát.
"Ha ha." řekl otráveně Sirius. 
"Tak tu odvetu asi necháme na příště, ne?" navrhla Cat.
"Copak Woodová? Bojíš se, že bychom vás teď rozválcovali my?" rýpl si Remus.
"Ani ne, Lupine. Spíš abyste bez Jamese byli vůbec schopni dojít na svá místa." opáčila hned Cat.
"Tak dost." zarazil je  Sirius. "Dvanácteráku? Lily? Nebude vám vadit, když hru dohrajeme bez vás?" 
"Ani ne." zazubil se James a Lily jej jemně šťouchla do žeber.
"To je v pořádku. Jen se, prosím vás, nepozabíjejte.." Lily svraštila obočí tak, jak to dělávala vždycky, když se chtěla začít smát, ale musela smích udržet na uzdě. Odpovědi, nebo nějakého posměšku a poznámky se jí ale nedostalo. Lily s Jamesem už své kamarády zahlédli jen jako rozmazané barvy, běžící se zápalem po hřišti.
"Tak pojď." vybídl ji James a Lily přikývla.
Cestou na pozemky se chvíli uráželi skrz fotbal a Lily si neodpustila ránu do Jamesova ramena za to, že jí sebral míč. 
"Ale taková je hra, Lily! Přece jsem tě nemohl nechat jen tak proběhnout. Jednak by to bylo hrozně nefér a jednak by mě kluci zabili." vysvětloval James ochotně a otevíral Lily přitom velké dubové dveře do chodby. 
"Jo takže tobě víc záleží na klucích?" zeptala se naoko naštvaná Lily. 
"Samozřejmě, že mi víc záleží na tobě." usmál se James.
"Nevěřím." pokoušela rusovláska. 
"Jo tak ty nevěříš?" ušklíbl se James. 
"Ne." odpověď rusovlásky byla stručná. A přesně takovou ji James chtěl. Zastavil se, načež rusovláska taky. James se k Lily pomalu přibližoval a Lily couvala dozadu, až narazila zády do zdi. Nebelvírský chytač natáhl ruku, takže teď dosahovala Lily do výše jejího krku, a dlaní se opřel o zeď. Druhou ruku si strčil ledabyle do kapsy a šibalsky ze zasmál.
"Ale ale, Evanosvá, snad se mě nebojíš.." zašeptal.
"Leda ve snu, Pottere." Lily svou odpověď stejně jako James zašeptala, aniž by si to uvědomovala. 
"Tak jsem slyšel, že prý mi nevěříš, že mi na tobě záleží víc než na komukoli jiném." Jamesovy oči se dívaly hluboce do těch smaragdů, které patřily rusovlásce. "Lily Evansová, záleží mim na tobě tak moc..." James se na chvíli odmlčel a skousl si spodní ret. "Tak moc, že už ti neříkám Evansová." ušklíbl se a odtáhl se od Lily.

Vlna pocitů, která se teď vzdmula v Lily byla plná zklamání. Nechápala proč, ale někde hluboko, hluboko v srdci chtěla, aby ji James políbil. Někde hodně hluboko pod všemi těmi vrstvami nenávisti vůči němu, které si za těch sedm let vytvořila, si přála, aby ji pevně sevřel v objetí a políbil ji. Aby ji objal svýma vypracovanýma rukama a přiložil jeho dokonalé rty na ty její... Aby neexistovaly ty roky, které si spolu společně prožili. Aby.. 

"Lily?" James zběsile mával rukama rusovlásce před očima a ta, ještě trošku ve svých myšlenkách, vyrazila kupředu. "Je všechno v pořádku?" koukl na ni James ustaraně.

"Mhm.." Lily se zmohla jen na přikývnutí. Dávala ale Jamesovi nevědomky najevo, že s ní není něco v pořádku. Aniž by si to uvědomovala, šla kus od něj, takže mezi nimi byla mezera a celou cestu už nic nepromluvila. 

Došli ke kabinetu právě včas. Lily byla šťastná, že na chvíli nemusí myslet na to, co chtěla aby se  stalo. 
James zaklepal na mohutné březové dveře, jež se po chvilce samy otevřely.