Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 16.-Nová kapitola v životě

"O tři galeony, že neshodíš kamenem tu flašku od dýňového džusu!" popichoval Sirius Remuse, který se ze všech sil snažil zamířit právě na onu láhev od oběda. 
Školní pozemky byly touto dobou nádherné. Začínající podzim barvil listy stromů do ohnivých barev a venku začínalo být konečně trošku méně teplo, než o prázdninách. Slunce dosáhlo svého vrcholu a studenty, již zrovna trávili volný čas mezi hodinami na obědě, příjemně hřál. 
James se zrovna vracel z hodiny kouzelných formulí a sotva trefil na pozemky za kamarády. Orientační smysl nad ním totiž vždycky vyhrával. A než ho jeho rodiče prvního září tohoto roku vypustili poprvé do světa kouzelnických divů, kladli mu na srdce, ať se neztratí. Jeho matka mu dokonce opatřila i starou knihu s plánkem Bradavic. 
Proto se teď horko těžko soustředil na kroky. Brýle mu sotva držely na nose, uhlově černé vlasy se mu začaly po letním ostříhání zase kroutit do všech stran, takže vypadaly, jako by se čerstvě proletěl na koštěti. Přes rameno měl pověšenou brašnu, za uchem pero na psaní, v levé ruce držel snad šest knih z kouzelných formulí a pravá ruka mu tak tak stačila na to, aby udržel rozevřenou knihu s plánkem školy od matky.  
"Ty teda vypadáš!" zasmál se Sirius a klepl Rema na rameno, aby se jeho přítel otočil a taky se pobavil pohledem na Jamese. Jenže v tu chvíli chtěl Remus zrovna hodit kámen a když se ho Sirius dotkl, tak moc se lekl, že láhev minul. 
"Sakra!" zaklel mladý Lupin, vrazil jednu Blackovi do ramene a kopl si do kamene ležícího na zemi. 
James konečně došel ke kamarádům. Všechny knihy svalil na zem, otevřel svou školní brašnu a začal je skládat dovnitř. "S takovou mi upadne rameno." konstatoval a po naplnění tašky ji zavřel a nechal ji ležet na zemi. 
Remus se mezitím snažil znovu trefit láhev. Marně. 
"Jak to šlo na lektvarech vy dva?" James si zrovna sedl do stínu třešně a opřel se o kmen stromu. Zaklonil hlavu a snažil se protáhnout si namožený krk. 
Black si sedl vedle něj a s potutelným úsměvem podotkl:"Jestli to s tím učením budeš dál takhle přehánět, budu si muset udělat masérský kurz u svatého Munga." 
"Zatracená práce!" ozvalo se kousek od nich. To jen Rem znova netrefil. 
"Dvacet nula pro flašku!" zavolal mladý Black na Lupina a neuvěřitelně se u toho bavil. Rem to vzdal a celý rudý si sedl do stínu za svými přáteli. 
"Hm, to je zajímavý, já bych řekl dvacet nula pro lektvary." uchechtl se Remus a vítězoslavně se podíval na svého kamaráda.
Black se začal čertit.
"Copak? Přišel jsem o něco zajímavého?" zazubil se James na Rema. 
"Vyloženě. Dneska jsme v lektvarech dělali míchání surovin. No a tady Sirius se během vysvětlování Křiklana jak důležité je, nepřehnat to s třaskavými bobulemi,  se snažil Thomasovi ze Zmijozelu zapálit kouzlem kousek pláště. No... a pak to tady mistr lektvarů s těmi bobulemi přehnal."
Až teď si James všiml pozůstatku černého uhlu na krku kamaráda. "Tobě to vybuchlo?!" James propukl v hlasitý smích a Remus se k němu po chvíli přidal. 
Sirius se snažil udržet si vážnou tvář a hrál uraženého. "No jistě, idioti. Snažil jsem se potupit Zmijozeláky, něco udělám pro náš slavný Nebelvír a co z toho mám?"
A smích začal nanovo. Jenže to už se neudržel ani Black. 
"Ehm ehm." ozvalo se odněkud a hoši, celí rudí od smíchu a se slzami v očích se za tím hlasem otočili.
Stála tam hnědovlasá dívka. Mohla být tak o hlavu menší, než Remus. Oči jí zářily čokoládovou barvou a vypadala asi tak stejně zmateně jako před chvílí James. "Můžete mi prosím poradit, kudy se dostanu zpět do učebny kouzelných formulí? Zapomněla jsem si tam učebnici a už si nepamatuju, kudy jsem šla." Dívka po poslední větě zrudla. 
James se už už nadechoval, aby dívce poradil, ale Black jej přeběhl:"No jistě, to je zpět do hradu, pak doprava, třetími dveřmi zleva, po schodech nahoru a pak první dveře vpravo." 
"Díky." vypálila ze sebe dívka a během chvilky jim zmizela z očí.
"Nevím, jestli mám tak příšerný orientační smysl, nebo jsi pako. Vždyť do té učebny se jde úplně jinak." Všichni se začali zase smát.
"No tak, přece jí neuškodí prohlédnout si jinou část hradu, ne?" Všichni se začali zase smát.
Hoši se ještě hodnou chvíli bavili na Blackovo konto a když uslyšeli z hradu zvonek ohlašující druhou hodinu odpolední, začali si sbírat věci. Ovšem ještě před tím, než si vůbec pobrali svých pár švestek se všichni stihli ještě jednou pobavit nad Blackovým pádem na zadek, když se vracel pro láhev od svého oběda.
V tu chvíli největšího bujaří přistála čísi ruka na Jamesově ramenu a vší silou ho obrátila k pomenší postavě rudovlasé dívky. James ji znal, při obraně proti černé magii seděla o tři lavice před ním. Zapamatoval si ji, jelikož její rudé vlasy v záři odpoledního slunce ten den jakoby hořely.
"Nerada vás ruším, vypadáte totiž, že se skvěle bavíte, pánové." spustila na něj a v tu chvíli všichni tři zmlkli. "Asi jste se náramně bavili, když jste mé kamarádce," ukázala kamsi za sebe, kde stála hnědovlasá dívka, které před chvílí Black radil cestu do učebny:"výborně radili, aby se dostala do učebny kouzelných formulí. Která je mimochodem na úplně druhé straně hradu. Ale to jen tak mimoděk. Takže buďte tak hodní a příště se radši tvařte jako nechápaví blbci, což vlastně vůbec nemusíte hrát a nekomplikujte život ostatním lidem. Díky." 
Dívka se točila na podpatku, až se jí rudé vlasy zavlnily, vzala svou kamarádku za ruku a se slovy:"Pojď, Beth. Tihle hňupové už ti navždycky dají pokoj." se vydala svižným krokem zpátky ke hradu. 
To ovšem netušila, že sice dají pokoj její kamarádce, ale ne jí. Obzvlášť ten jeden...






Lily se vlídně usmála. Srdce jí bušilo tak silně, že měla pocit, že jí vyskočí z těla, uší jí zrudly a slzy se nahrnuly do očí. "Jamesi já..." začala.
Nevěděla jak to říct. Chvíli se odmlčela a místo slov položila ruku na Jamesovo rameno. Ten sebou škubl, jako by se toho doteku lekl. Koukl na ni zarudlýma očima. 
Rudovlásce hučelo v uších, žaludek se jí stáhl a krev se v ní zastavila. Cítila, jak moc silně jí v těle buší srdce. 
"Jamesi," začala nanovo, "Omlouvám se. Neměla jsem... já... zatraceně!" když zaklela, jakoby se v její hlavě roztrhl pytel se slovy a ona je vypouštěla z úst, ani nevěděla jak. "Sakra! Copak ti to musím říkat? Tak moc jsem se tebe a ty tvé kamarádíčky snažila od prvního ročníku ignorovat! Ale copak sis dal říct? Blackovi stačilo jednu vpálit, Remus už ze slušnosti ustoupil a Peter se vždycky někam ztratil. Ale... ale ty... jsi byl vždycky tak umíněný! Víš vůbec, kdy jsi mě poprvé pozval na rande?" nečekala na odpověď a v záchvatu vzteku pokračovala:"Byl to hned ten večer, když jste si z Beth poprvé vystřelili, chtěl sis mě totiž udobřit. Seděly jsme u stolu a večeřely a ty jsi přišel a naprosto bez rozpaků ses mě na to zeptal. Nahodil jsi ten tvůj namachrovaný úsměv a myslel sis, že máš vyhráno. A já ti něco povím. Možná bych s tebou tenkrát šla, ale ještě hodinu před tím si na tebe dělala zálusk jiná děvčata na dívčích toaletách. Mluvily o tobě jako o bohovi a já si slíbila, že tě budu nesnášet do konce svého života. Už jen proto, aby ti alespoň nějaká holka v Bradavicích neskočila na ty tvoje oříškové oči."  zmlkla.
James na ni zíral s otevřenou pusou. 
"Ale děláš mi to sakra těžký, ty pako. Nenávidět tě se stalo obzvlášť v posledních týdnech dosti těžkou disciplínou."
"Nezeptal jsem se tě proto, abych si tě udobřil." když James viděl rudovlásčin nechápavý výraz, vysvětlil:"Tenkrát v prvním ročníku, při té večeři, neptal jsem se tě proto, abych odčinil svou vinu. Zeptal jsem se tě proto, že ses mi líbila. A ani si neuvědomuješ, jak moc jsem byl tenkrát nervozní. Ten "namachrovaný úsměv" jak jsi to před chvílí nazvala byla jen hloupá přetvářka, abych se nečervenal jako rak."
Ticho. 
Až teď si Lily uvědomila, že celý jejich vztah, dá-li se to tak nazvat, byl od první chvíle jen jedno hloupé nedorozumění. Všechny ty hádky a naschvály, které si prováděli...
"Myslíš na to, na co já, že?" zeptal se James a rudovláska si až teď uvědomila, jak se tváří. 
Přikývla. 
"Celou... celou tu dobu..."
"To mohlo být třeba i jinak." doplnil ji James. 
Znovu ticho. 
Z kumbálu, kde ještě před chvílí nacvičovali studenti na zítřejší ples se již neozývala hudba, James s Lily viděli, jak se studenti, které z takové dálky neměli šanci pořádně vidět vracejí do hradu a v kumbálu se zhaslo. 
Byli sami. 
"Víš Lily... Vždycky když jsem se tě zeptal na to, jestli se mnou půjdeš na rande, jsem to myslel upřímně."
"Zeptej se mě znovu." rudovlásce tato slova vyletěla z úst dřív, než nad nimi zapřemýšlela.
James maličko zrudl. A bylo dobře, že seděli ve tmě. "Milá Lily, půjdeš se mnou na rande?"
Lily už necítila k tomuto člověku zášť, vztek ani nenávist. Cítila, jak se jí v hlavě boří jedna velká věž plná urážek na "Pottera." Nejspíš je čas na novou kapitolu v životě.
"Moc ráda půjdu, Jamesi."