Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 8.-Den plný překvapení-část 3.

"Víš jistě, že chceš nechat výběr tématu na mně?" ušklíbla se Lily.
"Doufám, že toho nebudu litovat." odpověděl pohotově James.

"Fajn.. Co takhle.. Valentýn čtvrtý ročník.." nadhodila Lily.
"Cože? Jak mi tohle můžeš udělat?! Tohle sem v žádném případě netahej." protestoval James. "Tenkrát jsi mi poslal něco kolem sta přáníček.." pokračovala Lily.
"Nech toho Lily! A bylo jich přesně sto patnáct." upřesnil James.
"Měly jsme jich plný pokoj.." ušklíbla se Lily.
"Nech toho, Lily!" zahrozil James.
 "A na každém z nich byl-" To už ale Lily nedopověděla, jelikož ji James začal neúprosně lechtat. "Necháš toho?" ptal se James, načež mu přišla odpověď v podobě smíchu.
"Po-Pottere, nech tohoo!" vysoukala ze sebe Lily a mávala kolem sebe zběsile rukama.
"Až mi slíbíš, že toho necháš." ušklíbl se James.
"Ani mě nehne." vyplázla jazyk Lily.
"Hele, Sirius!" výskla rusovláska a ukázala prstem za Jamese, který se pohotově otočil. Načež Lily využila situace a mrštně se dostala z Jamesova sevření. "A máš to, Pottere." ušklíbla se na něj a utíkala co jí nohy stačily.
"Jenom počkej ty lhářko!" zavolal za ní James, rychle popadl svoje koště a nasedl na něj.

Kde jenom vězí? Že by ho utíkání za mnou omrzelo?  Rusovlásčiny myšlenky vystřídalo ohromné leknutí, za kterým stál James a jeho koště. "Jamesi?!" vřeštěla Lily. "Já jsem se neskutečně lekla!" nadávala rusovláska.
"To byl účel milá Evansová.." vysvětlil ochotně James. "A ještě ti něco dlužím.." ušklíbl se nebelvírský chytač a chytl ji nečekaně za bok. Tohle v Lily vyvolalo neskutečnou vlnu očekávání. Čekala snad něco víc? Lily se nepoznávala.. jakoby ještě pořád převládala ta divoká Lily, kterou objevila jen před pár minutami. "Lily Evansová... Jsi hrozně zlobivá holka..." zašeptal James a pomalu se přibližoval k Lily. Rusovlásce se v tu chvíli neskutečně zvýšil tep a její srdce bušilo jako o závod. Přísahala by, že jí Potter v ten okamžik ani trošičku nepřipomínal toho starého idiota Pottera. Bylo to poprvé co Lily zapochybovala o jejím názoru na onoho nebelvírského chytače. "Ale nemysli si, že v lumpárnách budeš lepší než my, Pobertové... To by se ti škaredě vymstilo.." ušklíbl se James a rychle se od rusovlásky odtáhl. "Myslím, že je čas vrátit se do hradu, přece jenom za chvíli bude večeře a my se musíme stavit ještě za tím Křiklanem.." vysvětlil James a usmál se. "Tak jdeme? Nebo si tu rozbalíme piknik?" imitoval Lily, která mu téhož odpoledne řekla to samé. Lily se zmohla jen na kývnutí. Nevěděla co se to s ní děje. Proč v tu chvíli kdy byli s Jamesem jen pár centimetrů od sebe přála něco víc než jen hluboké koukání do těch čokoládových krásek? Pořád se uklidňovala tím, že byla trochu pomatená z toho koštěte.. Přece jenom na něm seděla poprvé.. Mohlo se to na ní podepsat.
      "Lily?" ozval se jemný hlas Jamese. Stáli před vstupní bránou a Lily celou cestu absolutně nevnímala Jamesovo povídání. "Vnímáš mě?" zasmál se James.
"Jo. Eh, jasně.." zalhala Lily a maličko nabrala červené barvy.
"To je fajn, protože támhle jde Sirius a ostatní.." řekl Potter a ukázal směrem za Lily.

"Na tohle ti neskočím." protestovala Lily a ruce si složila na prsou.
"Lily!" ozvalo se v dálce.
"Bethany?!" Lily vůbec nepoznávala svou brýlatou kamarádku. Kácela se na zem a při každém třetím kroku se víc přitahovala k Blackovi, který ji podpíral. Lucy a Cat na tom nebyly jinak. Obě měly dost rudé nosy a co hůř, měly jen jedno "opěrátko" a to Remuse. "Proboha! Co jste to s nimi provedli?" zahřměla Lily a utíkala pomoct Removi, který se jen vděčně usmál.
"Lily, běž.. Budeš nám otvírat dveře, já tady Woodovou vezmu." zavelel James a prohodil se s Lily.
"Co když nás někdo uvidí?!" zaúpěla Lily držíc dveře, kterými zrovna procházel Black s Bethany. "Nikdo nás neuvidí. Použijeme chodbu tří obrazů." odpověděl Black a rychle zahnul doleva. Jelikož šla Lily jako první a za ní až Black a ostatní, Sirius jí radil kudy má jít. Pomalu se dostávali do míst, které Lily vůbec neznala. Jakmile už asi po sté zahnuli doleva, čekal je malý úkol v podobě slepé uličky.
"A kam dál?" otočila se Lily na udýchaného Blacka.
"Tam nahoru... vidíš ten žebřík? Po něm vylezeš nahoru. Je tam taková dřevěná deska a tu odtlačíš na bok." vysvětlil Remus.
"Tohle je naposled, co jsem vám je svěřila, jasný?!" procedila mezi zuby Lily a neochotně vylezla po žebříku, který působil dojmem, že se každou chvíli zlomí vejpůl.
"Opatrně, Evansová!" zavolal James.
"Sklapni, Pottere!" zahřměla Lily.
"Jo, opatrně ty eh.. Bludičko." souhlasila opilá Lucy a hned nato se začala smát.
"Pššt!" tišil ji Remus.
Lily nedokázala pochopit jak si mohla myslet, že se Pobertové změnili. Jsou to pořád stejní bastardi. Jakmile byla Lily na vrcholku žebříku, musela použít veškerou sílu na odtáhnutí oné dřevěné desky. Hned jak se jí to podařilo, spatřila nad sebou jen lehce osvětlenou místnost se třemi obrovskými obrazy.
"Skvěle, Evansová!" zavolal zdola Black. "Teď budeme potřebovat abys zase slezla dolů a pomohla nám tady s těmi.." na chvíli se odmlčel a s pobaveným výrazem a s vtipným oslovením na jazyku se při pohledu vzhůru na vražedný pohled Lily zarazil a pro jistotu si svoje rádoby vtipné oslovení děvčat  nechal na příště. ..".. spanilými děvčaty." dokončil Sirius.
Lily beze slova zase lezla dolů a pomohla opatrně dostat nahoru nejdřív Bethany a potom i Lucy. Cat už zvládli dostat nahoru chlapci. Jakmile se všichni ocitli nahoře, oddechli si.
"To byla ale fuška.." konstatoval Black a otřel si zpocené čelo.
"Buď rád, že jsi nedostal facku. Při tom vynášení Bethany jsem měla sto chutí ti ji dát." upozornila ho Lily.
Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho, které hned prolomil Remus. "Do nebelvírské věže je to jen pár metrů, měli bychom jít, než se všichni vrátí z večeře."

Sestavení bylo stejné jako doposud. V čele Lily, za ní Black a Bethany za nimi se držel Remus a Lucy a jako poslední ztěžka pochodoval James s Cat. Byl to vážně  kousek.. Tedy, alespoň pro Lily, ale pro chlapce to byla skoro celá věčnost. Když se konečně všichni dostali před obraz buclaté dámy, Lily řekla heslo a všichni se dovalili do společenky, ve které bylo pramálo lidí. "Kdybyste byli tak hodní a zanesli je ještě do pokoje, tam se o ně již dokážu postarat sama." řekla ironicky Lily a chlapci ji poslechli.  Vlekli se po schodech a když došli do pokoje, který patřil děvčatům, všichni si naráz oddechli.
"Co. To. Sakra. Mělo. Znamenat.?!" Lily vrhla vražedný pohled na tři udýchané a zmožené Poberty. "Nevím, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že jste se změnili k lepšímu. Doufám, že jste se pobavili, protože tyhle spanilé slečny budou mít zítra pořádnou kocovinu! A jestli budou v noci zvracet tak vás ujišťuju, že vám ty zvratky vlastoručně nacpu-" Lily se zarazila:"do skříně." Dodala a celá rudá hodila naštvaný pohled na tři chlapce. Sirius měl sklopenou hlavu a vypadalo to, že se záměrně nedívá Lily do těch smrtelně vážných smaragdů. Remus stáčel oči k dívkám, které se rozvalovaly po svých postelích a Potter byl jediný z těch tří, který se upřeně díval Lily do očí. "Fajn, jestli je to všechno, mohli byste jít." zavelela Lily. Všichni tři se v cuku letu ocitli na chodbě a Lily za nimi rychle zavřela dveře. 
"Tak co s vámi?" zeptala se Lily ještě pořád rudá vzteky. Cat i Lucy se spokojeně rozvalovaly po posteli a spaly. Bethany byla zrovna v koupelně a zvuky, které se odtamtud ozývaly jí Lily ani v nejmenším nezáviděla. Celý večer chodila Bethany do koupelny za stejným účelem jako před pár hodinami, Lucy i Cat spaly jako zařezané. Lily ještě pořád nemohla uvěřit tomu, že je opili.. Jak děvčata dobře znala, byla si naprosto jistá, že by se samy od sebe takhle nezřídily.  Myslela si, že se Pobertové aspoň trošku změnili a oni místo toho naprosto zřídili její kamarádky. Jakmile se Bethany vrátila z koupelny, Lily jí pomohla k posteli.

"Nemáš něco co by mi pomohlo?" koukla na ni se psíma očima Beth.

Lily se jen ušklíbla. "Máš štěstí, že jsem na jedno takové kouzlo náhodou narazila o prázdninách. Lily si došla ke své posteli pro hůlku, vyřkla ono kouzelné slůvko a ze špičky hůlky se začaly vynořovat světle modré paprsky. Asi po deseti vteřinách si rusovláska hůlku strčila do černých džínsů a koukla na Beth. "Je ti líp?" usmála se na ni.
"Dalo by se to tak říct.. Díky Lily." usmála se na ni vděčně Bethany a otočila se na druhý bok. Lily si prohlédla všechny dívky a zjistila, že jedna vedle druhé spí. 

Moc dobře věděla, že by měla zajít za Potterem a společně by měli jít ke Křiklanovi. Lily s jistou dávkou nechuti vstala a ještě naposledy koukla na tři spokojeně oddechující děvčata a zavřela za sebou potichu dveře.  Vydala se tam, kam si myslela, že se nikdy sama a dobrovolně nevydá..

"Siriusi! Nevykládej mi tady sakra, že v tom nemáš prsty!" křikl naštvaně James na mladého Balcka.
"Uklidni se, Dvanácteráku. Nijak jsme je do pití nenutili. Jen jsme jim nabídli, jestli si nechtějí zahrát žlutou čepici.. A ony na to, že jo.." pokrčil nevinně rameny Sirius.

"Vy si ani neuvědomujete, co děláte. Konečně jsme si s Lily k sobě našli aspoň maličkou cestu a vy to všechno rozbijete!" křikl na ně James.
 "Ale Jame-" Remus svou větu nedokončil, jelikož se ozvalo zaklepání na jejich dveře. James se vztekle vydal ke dveřím a otevřel.

"Ehm.. Ahoj Lily." pozdravil James.
 "Měli bychom jít za Křiklanem." promluvila chladně Lily.
"Jo, počkej tady chvíli, jen si skočím pro mikinu." odpověděl pohotově James a zmizel za přivřenými dveřmi.
Lily každou chvíli čekala, že se zpoza dveří vynoří, jí už tak moc známá, černá kštice vlasů. Místo nich se ale objevila světle hnědá barva vlasů patřící Removi. "Lily, omlouváme se.. Nedošlo nám, že holky nevydrží to, co my.. Ale můžu ti jistojistě slíbit, že jsme je do ničeho nenutili. Skleničky do sebe sázely samy.." usmál se rozpačitě Remus. "Tady," podal Lily malou lahvičku s něčím zeleným uvnitř, vypadajícím jako smíchané bahno se zeleným slizem. "dej jim to hned ráno, máme toho tady celou bednu. Pomáhá to proti kocovině.. A ještě jednou promiň."
"Děkuju.." odpověděla jednoduše Lily. Dveře se konečně pořádně otevřely a za nimi stál James. "Můžeme?" usmál se na Lily. Lily jen přikývla a zmizela s Jamesem v přítmí svíček...