"Ehm.. Omlouvám se za kluky." promluvil konečně po dlouhém mlčení James.
"Nevím co si o tom všem mám myslet. Myslela jsem, že jste z těch hloupých klukovin vyrostli.." zapochybovala Lily.
"Taky jsem Tichošlápkovi vysvětlil, že tohle už dělat nesmí.." souhlasil James. "A co dnešní let na koštěti? Jak se ti na tom prokletém nástroji letělo?" ušklíbl se James.
"Náhodou, i když mě to u srdce neskonale bolí, musím uznat, že jsi měl pravdu, bylo to skvělé!" uznala Lily.
"A neříkal jsem to snad?" usmál se zářivě James. "Dokonalý rande..." zazubil se ještě víc. "Pottere, tohle žádný rande nebylo." protestovala Lily.
"Víš to jistě? Protože se mi zdálo, že jak jsem se k tobě nahnul, rudla jsi.." usmál se šibalsky James.
Copak on si toho všiml? Jak to sakra může vědět?! Lilyiny myšlenky doprovázelo hrozné zrudnutí. Rusovláska i přes to, že četla tolik knížek, že by se všechny vlezly do poloviny regálů v bradavické knihovně (a že je velká..) a měla slovní zásobu jakou by jí mohla i Batilda Bagshotová závidět, v tuhle chvíli naprosto došla slova a jen mlčky šla vedle chlapce, kterému došlo co způsobil.
"Promiň Lily.. já.. nechtěl jsem tě nějak naštvat nebo urazit. Prostě jsem jen zavtipkoval. Promiň jsem idiot." sklopil hlavu James. V tuhle chvíli se zase provinile cítila rusovláska.
"Řekněme, že už nejsi ten hrozný idiot Potter.. A řekněme, že možná.. ale jenom možná by z nás někdy mohli být přátelé." tohle byla snad ta nejobtížnější věta, jakou kdy Lily vypustila ze svých úst. Teď přivedla zase ona chlapce k načervenalým líčkům.
"Lily, to je ta nejkrásnější věta, jakou jsem kdy slyšel.." usmál se James. Před sebou už měli jen konec chodby a schody nahoru, které je přivedly do kabinetu profesora Křiklana. James potichu zaklepal a během pár vteřin se oba ocitli v maličkém kabinetu.
"Vítám vás tady! Obtvlášť Vás, slečno Evansová.." usmál se profesor a kynul hlavou k malému stolku před jeho vlastním pracovním stolem. Lily i James se posadili a prohlíželi si profesorův maličký kabinet. Byla to malá kruhová místnost, ve které byl snad tou největší věcí krb, nad kterým měl profesor úhledně a symetricky namontované poličky na kterých měl fotografie oblíbených žáků.
"Nebojte se slečno, támhle na té poličce, vidíte to prázdné místo? Tak to je místo pro vaši maturitní fotografii!" oznámil slavnostně Křiklan. "Dáte si čaj, nebo kávu? Ah, kávu raději ne, ještě byste neusnuli a měl bych problém." Zamítl Křiklan a pohlédl na oba nebelvírské žáky. "Dám si čaj." usmála se Lily.
"Já taky." přitakal James ale to už byl Křiklan u krbu a chystal čaj. Během malé chviličky profesor postavil čaj na stolek před Lily a na Jamesův čaj zapomněl. James ale ani nehlesl a jen se na profesora, který si očividně Jamesovi přítomnosti ani nevšiml, šklebil.
Křiklan se posadil za svůj pracovní stůl do brčálově zeleného koženého křesla, které už mělo nejlepší léta dávno za sebou. "Takže.. jste tu hlavně kvůli tomu trestu Collina McDonalda z nebelvíru, že?"
Lily ani nestačila odpovědět a profesor pokračoval: "Chtěl jsem to s vámi probrat už jenom kvůli tomu, že ten hoch je vlastně chudák. Přišel ve čtyřech letech o rodiče. Jenny a Jasona McDonaldovi. Támhle je jejich fotografie. Vlevo, třetí polička zespoda. Svatební.. dostal jsem ji osobně na svatbě mezi prvními." dodal pyšně profesor. "Zemřeli při jedné nešťastné havárii v mudlovském světě a ten chlapec byl nucen žít mezi mudly, kteří ho nesnášeli a děti se mu posmívali kvůli tomu, že nemá rodiče. Proto si teď zlost vybíjí na dětech tady v Bradavicích. Jako trest bych mu udělil úklid dívčích i chlapeckých toalet ve třetím poschodí.. Ale proč jste vlastně tady. Chtěl bych, abyste si s ním o ztrátě rodičů promluvili a trochu mu pomohli s jeho sebeovládáním. Věřím, že to zvládnete slečno Evansová." usmál se Křiklan a upil svého vlastního čaje z malého šálku.
"To je vše?" zeptal se znuděně James.
"Vy jste tady? Ani jsem si Vás nevšiml pane Pottere! Jste tichý jako myška. Nechcete na bystrozora? To mi připomíná mého žáka bystrozora! Byl to skvělý žák Mrzimoru! Slyšela jste o něm, slečno? Jmenuje se Issac Green. Je támhle na druhé poličce...."
Celý večer profesor povídal velmi "záživné" povídky o každém z žáků, kteří měli tu čest a dostali se na jeho poličku. James celý večer jen seděl a znechuceně se koukal na profesora. Po celých třech hodinách se James konečně zvedl. "Promiňte pane profesore, ale zítra nás čeká s Lily škola a měli bychom už jít." řekl znuděně James.
"Ach ano, málem bych zapomněl, však ten zbytek žáků Vám popovídám zase příště."
"Doufám, že žádné příště už nebude." procedil mezi zuby tiše James, načež ho Lily dloubla loktem do žeber. "Au!" sykl James.
"Tak tedy, dobrou noc pane profesore..." usmála se omluvně Lily a s Jamesem rychle vycouvali z kabinetu.
"Na viděnou slečno. A pane Pottere, popřemýšlejte o tom bystrozorství!" stačil ještě zavolat Křiklan než James zabouchl dveře.
"Já tam ani nemusel být!" rozčiloval se James. "To bylo slečno Evansová tohle a Lily támhleto a ani bych se nedivil kdyby on byl ten pisálek co ti dneska napsal to psaníčko." šílel James. "Uklidni se, Jamesi. On to myslel dobře." uklidňovala ho rusovláska.
"Copak tebe to nenudilo?" divil se James.
"Ani ne. Za těch sedm let jsem si na to zvykla." usmála se Lily. "Mimochodem, s tím bystrozorstvím měl pravdu. Hodil by ses na to. Někdy mě až udivovuje tvoje mrštnost a rychlost jakou si mě dokážeš na chodbě plné lidí najít." ušklíbla se Lily.
"Tebe vždycky.." zašprýmoval James, načež dostal další dloubnutí do žeber. "Au! Lily, to bolí." zasmál se James.
"To byl účel." ušklíbla se rusovláska.
"Hele Lily... co děláš v sobotu dopoledne?"
"Asi nic důležitého, proč?" odpověděla popravdě Lily.
"No.. víš, napadlo mě, jestli bys nechtěla zajít do knihovny."
"Do.. knihovny? Ty a knihovna? Minule to dopadlo katastrofálně. Vzpomínáš? Měl jsi rozlitý inkoust po košili, rozbité brýle a knihy byly naprosto všude." zasmála se Lily.
"A taky jsem tě držel v náruči.." James se na Lily v tu chvíli usmál tak, jak ještě nikdy před tím. Jeho úsměv byl upřímný. Žádná ironie ani zlé úmysly. Hezký upřímný úsměv, který v Lily spustil vlnu emocí, které doposud nezažila..
"Takže.. Co ty na to?" Lily se nemohla na Jamesův úsměv vynadívat.
"Jo, jasně. Takže v sobotu v devět ve společence, jo?" navrhla Lily a s Jamesem si na znamení souhlasu podali ruce.
ČTEŠ
Shall we dance, Mrs Potter?
FanfictionVíte, v životě je spousta různých paradoxů. Například když někdo dostane v létě zápal plic, nebo když se chytrá kráska zamiluje do egoistického blba. A ano, příběh těchhle dvou nebyl od samého začátku růžový jak se zdá. A ne, nebyla to láska na prv...
