Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 18.

"Myslíš, že se těch kostýmů dočkáme ještě dneska?" zeptala se znuděně Cat své kamarádky Lily, která zrovna ležela na posteli a četla si horoskop na tento týden.
"Hm, nevím, tady píšou, že ryby tento týden potkají lásku svého života." prohodila Lily.
"Tak to aby ten tvůj kostým stál za to, brouku!" houkla Cat na Lucy, která se už před dvěma hodinami od děvčat úplně oddělila rudými závěsy, které oddělala Cat z postele a zavěsila je tak, aby ji děvčata jednak nerušila a jednak na ni neviděla. 
"Co jsi to říkala ty osino v zadku? Přes tu tlustou vrstvu závěsů bylo slyšet jen :"Miluju Andersona, miluju Andersona, miluju Andersona!" zavolala přes závěsy Lucy. 
Cat si jen odfrkla a nalakovala si modrou barvou poslední nehet na levé ruce. 
"Mimochodem, neviděly jste dnes Bethany?" zeptala se Lily a odložila časopis.
Cat zašroubovala lak s tmavě modrou barvou a začala si čerstvě upravené nehty foukat a mávat s nimi ve vzduchu, aby co nejdříve lak zaschnul: "A víš, že ani ne? Dneska jsem s ní neměla žádné hodiny, ale Mitch říkal-"
"Aha, takže Anderson říkal, jo?" zvolala přes svou barikádu Lucy a poťouchle se začala samát.
"Ano, Lucy, Anderson říkal, že dneska nebyla na lektvarech pro pokročilé."
"To je divný," prohodila Lily, :"Co když se jí něco stalo? Beth snad nikdy žádnou hodinu nevynechala."
"Ale prd," Lucy konečně maličko rozhrnula závěs a rychle ho za sebou zase zatáhla: "vy jste ji dneska s Blackem neviděly?" 
Děvčata jen nechápavě koukala na svou kamarádku.
"Slyšela jsem jen pár slov, ale nevypadalo to, že by si sedli k čaji."
"Myslíš, že si něco udělali?"
"Jestli jí Black ublížil, tak ho-"
V tu chvíli se otevřely dveře od pokoje a dovnitř vklouzla Bethany. Vlasy měla uvázané do drdolu a v něm měla zapíchnutou svou hůlku, knoflíčky od košile měla lehce rozepnuté a kravatu povolenou. Jakmile uviděla starost v očích jejích kamarádek, protočila oči v sloup. "Co je?" zeptala se a položila si při tom batoh s věcmi na stůl.
"Jak co je? Celý den ses nám neozvala!" odvětila Lily a nasadila svůj naštvaný výraz. 
"To jste moje matky, abych vám ohlašovala každý svůj krok, nebo co?" odsekla a začala si rozepínat zbylé knoflíčky od košile. 
"Tvoje matky, díkybohu nejsme, ale jsme tvé kamarádky." zvedla obočí Cat, vstala z postele a opřela se o sloup uprostřed místnosti.
"Nic mi není, jsem v pořádku a z formulí jsem dnes dostala za A, mami." odvětila kousavě Bethany a sundala si košili, načež došla ke své komodě a začala v ní hledat čisté triko.
Cat k ní došla blíž, chytila ji za paže a podívala se jí přímo do očí: "Hele, Beth, jestli tě něco žere, můžeš nám to říct..." 
Bethany se jí vyrvala ze sevření, :"Nic mi není." 
"Ty jsi pila!" Cat ukázala na svou kamarádku prstem, jako by ji zrovna obvinila z nějakého závažného zločinu. 
"Možná jsem měla kapku medoviny..." přiznala Bethany a konečně našla batikované triko, které si oblékla. 
"Za to může Black, co?" ozvala se Lucy.
Bethany po ní hodila ošklivý pohled. 
"Tak nám to řekneš sama, nebo se ho máme zeptat my?" protnula krátkou chvíli ticha Lily. 
"Nic se nestalo, dobře? Jen jsem se dneska trochu ulila ze školy, Sherlockové." Bethany si teď začala sundávat silonky a hned potom i sukni. 
"Bethany, znám tě už sedm let, za tu dobu jsi na hodině nebyla jen jednou, ve druháku, kdy sis při cestě na obranu vyvrkla kotník a to tě musel Carraway s Johnsonem odtáhnout na ošetřovnu, protože jsi nechtěla propásnout hodinu s Křiklanem."
Bethany se zhluboka nadechla. Celý den nic nejedla. Už od včerejška měla žaludek jako na vodě. Nikdy se o kluky nezajímala, co víc, považovala je za úplně zbytečné tvory. Sem tam se jí nějaký zamlouval v knihách, ale postavy mužů si povětšinou vymyslely ženské autorky. A podle toho to taky vypadalo. Muži ve skutečnosti nebyli takoví jako v románech, které četla. Kluci ji prostě nezajímali. Až do tohoto léta. O prázdninách pracovala jako pomocná síla v kavárně jejích rodičů - mudlů. Ta práce jí nevadila, většinou kavárnu moc lidí nenavštěvovalo a ona měla dost času si mezitím číst knížky. O to víc ji překvapilo, když se na začátku prázdnin v oné kavárně ukázal Potter a Black. Objednali si ovocný řez a ledovou kávu, Bethany jim jejich objednávku přinesla a hoši ji tak dlouho přemlouvali, aby si s nimi ke kávě sedla, že jejich naléhání nakonec podlehla a propovídala s nimi celé odpoledne. Vlastně musela uznat, že nejsou tak špatní. Když v tom horkém pozdním odpoledni odcházeli a ona zavírala, možná ale jenom možná, se usmívala. 
To ale netušila, že ji další den čeká překvapení. Její kavárnu opět navštívil Poberta. Ale tentokrát už jen jeden. Black. Vysedával celé hodiny za barem a pozoroval Bethany při práci, nebo ji popichoval, stal se věrným zákazníkem a největším spotřebitelem vanilkové zmrzliny ve městě. Stal se z toho takový rituál, Black každý den chodíval do kavárny kolem třetí odpoledne a občas Bethany pomohl uklidit a zavřít. Byli spolu dokonce několikrát v kině. Jenže nikdy se nic vážnějšího nestalo. Bethany byla plachá a Black moc opatrný.
Nechtěl nic pokazit, nebral Bethany jako ostatní holky. I přes to, že to byl donchuán, vlastně nevěděl, jak s děvčaty mluvit, bez toho, aniž by s nimi flirtoval nebo je dostal do postele. Ale s Bethany mu to nějak šlo. 
O to víc Bethany bolelo, že děvčatům o svém prázdninovém románku nic neřekla. 
"Můžeme to prosím nechat na jindy?" zaprosila Beth a oblékla si kostkované tepláky.
Ostatní děvčata se na sebe podívala a přikývla. 
"Co ty tvoje kostýmy, Lucy?" zvolala Bethany a byla ráda, že může debatu otočit jiným směrem. 
"No jo vlastně!" výskla Cat.
"Tak jo, dámy, představuji vám moji několikaměsíční práci!" zazubila se Lucy a jedním zatáhnutím za rudý závěs odhalila čtyři kostýmy. Děvčatům spadla brada.
"Není to to, co si-"
"A do hajzlu." uletělo Bethany. 
"To se mi líbí." prohodila Cat: "Konečně to můžeme těm čtyřem idiotům vrátit. Dámy, dnes se můžeme naprosto s klidným svědomím chovat jako pubertální paka, protože se do těch rolí musíme vžít."



Hoši zrovna opouštěli svůj pokoj, James v noci ukradl Brumbálovi plášť a s trochou fantazie z něj byl onen Bradavický ředitel, Black odhalil svou vypracovanou hruď, u taškáře v Prasinkách si koupil falešné tesáky a kočičí uši a představoval vlkodlaka. Remus šel za upíra. Měl Blackovu fialovou sváteční vestičku, přes ramena měl krátký černý plášť a od Lucy si ještě dneska odpoledne půjčoval pudr, takže jeho obličej byl stejně bílý jako Blackův při zkoušení z formulí. A Peter se s kostýmem nijak neobtěžoval. Jako každý rok na sebe hodil své prostěradlo a šel za ducha. 
Pánové se po cestě k dívčí ložnici bavili nad kostýmy lidí, které potkávali a když James zaťukal na dívčí dveře, vystrčila z nich hlavu jen Cat. 
"Pánové, krása potřebuje čas. Byli byste tak laskaví a počkali na nás ve Velké síni?" nečekala na odpověď a zabouchla za sebou dveře. Hochům tedy nezbývalo nic jiného než se do víru bujaří dostavit bez dam. Zatím. 
Sirius se během dne dostal znovu do formy. Dokonce dnes při obraně nemyslel na Bethany. Poprvé za několik měsíců. Byl rád, že z něj James už nic netahal. To, že chodil za Beth do kavárny věděl jen on sám a Bethany. Jamesovi vždy namluvil, že jde na rande s nějakou holkou. Prostě a jednoduše nezávazné rande. Občas  jako výmluvu použil posilovnu nebo nějaké zařizování. Sirius během svého dospívání rozhodně netrpěl tím, že by o něj dámy neměly zájem. Naopak. Od mládí mu jeho rodina vštěpovala, aby byl hrdý na své černé rovné vlasy, aristokratické rysy a jméno Black. Aby byl hrdý na to, že pochází z čistokrevné kouzelnické rodiny, že je někdo a že něco ve světě kouzelníků znamená. Vždycky si mohl cokoliv dovolit. Byl to průšvihář, věděl totiž, že ať provede cokoliv, papínek to za něj vyžehlí. Takže přehnané ego a přísun dívčích sukní mu nechybělo. Ale láska ano. Od své matky ji do vínku nedostal. Tím, že jej a jeho sourozence porodila ukončila veškerou mateřskou "povinnost." Sem tam se zajímala o to, jak se chlapcům daří ve škole, ale to bylo všechno. 
Jeho osoba vlastně byla jeden veliký paradox. Dlouhá léta nebyl nikdo z rodu Blacků zařazen do Nebelvíru, on byl. Nikdo z jeho rodiny si nedokázal představit podívat se, ba dokonce bavit se s obyčejnými mudly, on ano. Byl nazýván Bradavickým kasanovou, přitom ale žádnou z těch žen, které mu prošly pod rukama nedokázal doopravdy milovat, žádné z nich nikdy neřekl, že ji miluje, to vyznání ani nedokázal vyslovit, natož na to pomyslet. Bál se chvíle, kdy se zamiluje a bude muset nějaké ženě vyznat lásku. Bál se toho tak moc, že si byl donedávna jistý, že je s ním něco špatně a on se narodil bez citu někoho milovat. Až do letošního léta. 
Celé toto léto pro něj bylo náročné. Už léto před tím bylo pro něj a jeho rodinu kritickým. Pokračovaly výměny názorů, neustálé obviňování Siriuse z bratříčkování se s mudly, políčky, slovní urážky a znechucenost se kterou na Siriuse jeho rodina koukala. Ten večer, kdy jeho bratr slavil narozeniny se situace tak vyhrotila, že jej jeho vlastní rodiče vydědili a označili jej za zklamání rodiny. Ten večer utekl k Potterům. A tam zůstal až do začátku školního roku. Bethany pro něj byla v tom létě jediná jistota toho, že na pár hodin nebude myslet na to, že je zklamáním pro svou rodinu. 

Když kluci dorazili do síně, byli dokonce i oni ohromeni výzdobou. Byla nádherná. Sálem se už nesla hudba a lidé se navzájem bavili a chválili si kostýmy. 
"S kým, že to vůbec tančíš, Petere?" otočil se Remus na svého kamaráda. 
"S Lacy Travisovou." odvětil Peter a zamával Lacy, která se bavila s hloučkem dívek z nebelvíru kousek opodál.
"Dá si někdo drink?" zeptal se Sirius a nemohl si nevšimnout, že na něj děvčata ze šestého ročníku hážou očka.
"Ještě dopoledne jsi byl celý špatný z Bethany a teď tu nabaluješ šesťačky?" rýpl si do něj šeptem James. 
Sirius se nepřestával na hlouček děvčat usmívat, jen se nahnul ke kamarádovi a odvětil, :"Sklapni a pojď se mnou pro ty drinky, pitomče." 
Výběr pití na večer nebyl dvakrát velký. Kromě punče bez alkoholu, citronové limonády a dýňového džusu tu nic jiného nebylo. 
"Ještě, že jsem vzal placatku." mrkl na Jamese Sirius a poklepal si na kapsu u kalhot. James mu mrknutí oplatil, nalil dvakrát punč a když dorazil i Remus, udělali s Jamesem svému kamarádovi zástěnu, aby stihl nenápadně do drinků přilít trochu alkoholu. 
"Doufám, že tam vy tři neděláte nic nekalého."
Všichni tři málem vyletěli z kůže. Před nimi stála profesorka McGonagallová a se zvednutým obočím si všechny tři měřila. 
Situaci zachránil James: "My tři? Paní profesorko, to nás asi neznáte!" zářivě se usmál a snažil se nepanikařit. 
"Právě, že vás znám, pane Pottere. Až moc dobře. Doufám, že jste připravený na zahajující tanec, neudělejte Nebelvíru ostudu, Pottere." McGonagallová zřejmě uznala, že tyto tři už ponechá jejich osudu, otočila se a už si nakročila k odchodu. 
Všichni tři si oddechli, v tom se profesorka otočila a přísně se podívala na Blacka :"A vy, pane Blacku, si příště prosím zapněte poklopec, na takový pohled nejsem, na rozdíl od studentek, zvědavá." 
Potter by přísahal, že viděl, jak profesorce zacukal koutek, rychle se otočila a pokračovala dál k dalším studentům. 
Sirius zrudl, rychle si zapnul poklopec a dodal, :"Musím uznat, že je dneska ve formě." 
"1:0 pro McGonagallovou." přisvědčil Remus. 
Sirius placatku raději rychle schoval zase do kapsy a opřel se o barový stůl. 
"Kde ty holky jsou!" zaúpěl James a kouknul na hodinky, ples měl začít za pět minut. 
"Krása potřebuje čas, Jamesi." připomněl Remus a všichni tři propukli smíchem. 
V té chvíli ale celý sál utichl a hned vzápětí všichni propukli v jásot, potlesk a výskot. 
James, Sirius i Black se museli prodrat davem, aby uviděli, čemu že se to všichni tak smějí. 
Ovšem pohled, který se jim naskytl byl absolutně nezapomenutelný. Všechna čtyři děvčata stála na schodech, oblečená za čtyři poberty. Lily za Jamese, v rukou držela koště a měla na sobě famfrpálový dres, Lucy za Remuse, na obličej si přimalovala pár jizev, Cat představovala Petera, měl ruce plné jídla a byla děsně nemotorná a Bethany šla za Blacka. Měla na sobě džínovou bundu, sluneční brýle a v puse párátko. 
Lidem okolo se podívaná na čtyři "Poberty" očividně líbila. Praví pobertové také propukli v smích. Děvčata došla k chlapcům a ukázala se jim ze všech stran. 
"Prosím, věnujte mi chvíli vaší pozornosti!" hlas Brumbála na chvíli utišil studenty. "Moc rád vás tu všechny na plese vidím. Na začátek bych chtěl jen říct, že jsem na vás všechny moc hrdý, protože jste všichni posledních pár týdnů tvrdě dřeli a já slyšel valčík snad i ve snech." sál propukl smíchy. "Dobrá, dobrá." uklidnil Brumbál bujaří a pokračoval:" teď poprosím naše milé prefekty, aby se dostavili na taneční parket a předvedli nám, co umí." 
James chytil Lily za ruku: "Vážně tam chceš se mnou? Pořád ještě můžeš jít s Blackem." 
"Je snad Black prefekt?" zvedla obočí Lily a dotáhla Jamese na taneční parket. 
James začal být nervozní. 
"Klid, Pottere. Snaž si to užít, jo?" usmála se na něj rusovláska a James přikývl. 
Během chvilky se sálem začaly nést tony waltzu. James se kupodivu chytil na první dobrou, Lily raději během tance nemluvila, nechala ho v duchu si počítat kroky a sama se usmívala od ucha k uchu. 
Blackovi přišlo, že zahajovací tanec trvá snad celou věčnost. Potřeboval si promluvit s Bethany, jenže ta byla teď moc daleko. 
Naopak Jamesovi připadalo, že tančil snad jen malou chvíli. Najednou byl waltz u konce, a taneční parket začaly plnit další a další páry. Klasické tance se měnily s rockovými peckami a každý si našel to svoje. Mezitím se děvčata s chlapci vždycky potkali a povídali si mezi přestávkami, sdělovali si vzájemně své pocity a dojmy z tanců. 
"Teda páni! Já jsem úplně zpocená!" zvolala Lucy a utírala si pot z čela. 
"To máš naprostou pravdu, je tu hrozné horko." přitakala Lily. 
"Dojdu pro drinky, dá si někdo něco?" zeptal se Sirius a když obdržel objednávku drinků, spěchal k nápojovému pultu. Ne snad proto, aby  své kamarády uspokojil ledovými drinky co nejdříve, ale hlavně proto, že u nich zahlédl Bethany. Konečně mel možnost s ní mluvit. Buď se kolem ní během večera motal Nick, kterého by nejradši sám osobně vyhodil z okna, nebo tančila a neuvěřitelně se u toho bavila. Vůbec ji nepoznával. Vždycky si myslel, že je to plachá dívka, během minulých plesů se vždycky držela daleko od tanečních parketů a letos nevynechala ani jednu písničku. 
Konečně se k ní dostal. Dělala, jako by tam nebyl. 
"Ahoj Bethany." pozdravil a v tu chvíli znejistěl. 
Neodpověděla, v ruce držela skleničku s limonádou a četla si nabídku občerstvení na zdi nad drinky. 
Sirius se zhluboka nadechl: "Bethany, chtěl bych si s tebou popovídat." začal. 
"To je moc hezký, Blacku, ale nemáme o čem si povídat."
"Ale máme, to co se mezi námi stalo, já..." 
"Byla to chyba, nikdy se to nestalo a my dva jsme se nikdy předtím neviděli. Já to pochopila, Blacku, nemusíš za mnou pořád panáčkovat a chtít se ujistit, že to nepovím tvým kamarádům." její hlas byl ledový. Sirius ji takovou vůbec neznal. 
"To jsem říct nechtěl já-" 
"Nemám na tohle čas, vyjádřil ses dost jasně, nemusíš nic žehlit a nic napravovat, nikomu nic neřeknu, teď mě nech laskavě užít si tenhle večer." procedila mezi zuby Bethany.
"Všechno v pohodě?" najednou se za Bethany objevil Nick. Držel ji za pas. Ta jeho smrdutá hnáta spočívala na jejích bocích, jako by mu snad patřila. Nikdy předtím Sirius nepociťoval větší potřebu někoho zmlátit. 
"Všechno v nejlepším pořádku." usmála se na Nicka Bethany, otočila se k Blackovi zády a se svým společníkem se mu vzdalovala. 

"Pořád nedokážu pochopit, jak to, že jsi nezvoral ty taneční kroky." rýpla si do Jamese Cat. 
"Asi to bude tím, že jsem netancoval s tebou." ušklíbl se James a Lily s Remusem se začali smát. Lucy si spokojeně natáhla nohy a protáhla si celé tělo. 
"Musím ale uznat, že ty vaše kostýmy, holky, jsou fakt peckovní." uznal Peter. 
"Přesně. Beztak letos vyhrajete." přitakal Remus a sedl si o píď blíž k Lucy, která se maličko začervenala. 
"Jestli mi letos tu hlavní cenu zase vyfoknou ty dvojčata..." zahrozila Lucy. 
Hudba začala zase hrát, a spousta lidí se vrátila na parket. Sirius se vrátil ke svým přátelům a mlčky pozoroval Bethany, jak si na parketu užívá taneční melodii. Byla překrásná. 
"Co je to vůbec za kluka co tancuje s Beth?" zeptala se Lucy a snědla hrst chipsů. 
"Myslím, že je to Nick Dawson. Pěkný fešák." mrkla na ni Cat. 
"Docela jim to sluší..." uznala Lily. 
V Blackovi se vařila krev. Celý večer se díval na to, jak hladově se na ni ten Dawson dívá. Měl po krk celého večera. Zničehonic se zvedl, zamumlal, že si jde odskočit a zmizel v chodbách hradu. Zalezl si do jednoho z výklenků, z kapsy vytáhl ubalenou cigaretu, zapálil si a přál si, aby celý tento večer neexistoval. Aby on sám neexistoval.

Bethany si večer užívala. Nick ji na ples pozval včera večer a ona s nadšením souhlasila. Nick byl fešák ze Zmijozelu. Blonďák s modrýma očima, drsňák s hezkým úsměvem. A i přes to, že k němu vlastně nic necítila, šla s ním, aby Blackovi dokázala, že se svět netočí jen kolem něj a že i ona si kolem prostu dokáže omotat jiné kluky. Během večera ji hudba kolovala tělem. Sama sebe vůbec nepoznávala. Tancovala a bavila se, pila drinky, usmívala se na cizí kluky a všechno jí bylo absolutně ukradené. 
Když spolu s Nickem protancovali aspoň šestou sérii za sebou, tak moc ji bolely nohy, že myslela, že do věže už nedojde. Zatímco ostatní její kamarádi zrovna nabrali síly a vydali se na taneční parket, ona byla k smrti unavená. 
"Už bych chtěla jít, Nicku." koukla na svého společníka. 
"No jasně, doprovodím tě, chceš?" usmál se na ni Nick, ona přikývla a oba se vydali dál od té hlasité hudby. Konečně se dostali z doslechu ostatních. Kráčeli tichou hudbou a Bethany si nepřála nic jiného než lehnout si do své postele a nechat odpočinout své nohy. 
Asi v půlce cesty se Nick zastavil. Bethany se nechápavě zastavila taky. "Copak, už nemůžeš, Dawsone? Do zmijozelské společenky je to blíž, co?" usmála se na Nicka. 
"Bethany... moc se mi líbíš, víš, já..." pomalu se k Bethany přibližoval. Vůbec nechápala, co se děje, najednou měla strašně těžké nohy. Chtěla uhnout, ale nedokázala to, najednou nevěděla, jak se pohnout. 
Nick byl teď opravdu blízko, chytil ji za pas a najednou mezi nimi nebylo žádné místo. Cítila každou píď jeho těla na tom svém. 
"Já, Nicku, já... nemyslím, že je tohle dobrej ná-"
V tu chvíli jí Nick políbil, rukou jí zajel do vlasů.
"Dej z ní ty svoje hnusný pracky pryč ty hajzle!" Siriusova rána byla mířená přesně. Zasáhla Dawsona do obličeje. Ten zavrávoral. 
Bethany chvíli trvalo, než jí došlo, co se děje. 
Další rána. Tentokrát mířená Blackovi. Přímo pod oko. 
Sirius už se napřahoval, když v tom mezi ně vstoupila Bethany. 
"Nicku, díky za dnešek, mohl bys prosím odejít?" 
Nick si utřel krev, která mu tekla z nosu, kývl na srozuměnou a odebral se k odchodu. 
"Nemáš zač." ucedil Sirius. 
Bethany se k němu pomalu otočila: "Nemám zač!? A za co jako přesně, že to nemám zač?!" uhodila na něj. 
"Chtěl tě dostat do postele, ušetřil jsem tě toho."
"A co když jsem chtěla, aby mě dostal do postele!?" 
Sirius zůstal stát jako opařený. "Ne, nechtěla." řekl a sám doufal, že to řekla jen tak.
"Ty si prostě myslíš, že ti všechno patří, že? Proč mě prostě nenecháš být? To je tak strašně těžký pochopit, že ne každá holka chce s tebou skončit v posteli?!" křikla na něj. 
"Předtím jsi mluvila jinak." 
"Jo, ale ty ses vyjádřil myslím jasně."
Nastalo mezi nimi ticho. 
"Já ti otevřela svoje srdce, myslíš, že je to jednoduchý?! Myslela jsem, že to cítíš stejně. Myslela jsem, že třeba... pro tebe znamenám asi tolik, co pro mě znamenáš ty. Ale spletla jsem se. Řekl jsi to dost jasně, nechceš se mnou nic mít. Já se s tím smířila a zařídila se podle toho. To ty jsi mi dnes pokazil rande. Potřebuješ si něco dokazovat, Blacku?!"
"Já nedokážu- Neumím milovat, Bethany! Nikdy jsem to nedokázal! Neumím se do někoho zamilovat, neumím s city! Copak to nevidíš!? Chtěl jsem tě uchránit zbytečného zklamání ze mě."
"Ty že se neumíš zamilovat? Kolik jsi měl holek, Blacku? Ty si myslíš, že ti na takovou blbost opravdu skočím? Prostě řekni, že nejsem tvůj typ, že prostě nejsem dost blond, nebo že nemám perfektní postavu nebo že se ti prostě nelíbím ale přestaň si sakra vymýšlet nesmyslné výmluvy!" koukala na něj se slzami v očích. Ale nebyla jediná, kdo měl slzy v očích. 
"Máš perfektní postavu a jsi nádherná. Bethany, jsi ta nejkrásnější holka na světě. Jsi strašně chytrá, milá, hezká. Jsi prostě dokonalá."
"Tak proč mě nechceš?" šeptla a sjela zády po zdi. 
"Ale já tě chci. Chci tě víc než cokoliv jiného." 
"Tak proč jsi předtím řekl ty věci?" zeptala se nechápavě a slzy jí začali téct po obličeji.
"Protože... se citů bojím. Bojím se, že ti ublížím."
"Ale já se nebojím, Blacku." 
Sedl si na zem vedle ní. Položila mu hlavu na rameno. 
"Jsme to ale zoufalci, co?" prohodila Bethany a Sirius se zasmál. 
"Jsme."