Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 10.-Tenká hranice - část 2.

Hned na začátek bych se chtěla omluvit za "menší" pauzu. Nějak mi chyběla myšlenka. Ale můžu vás ujistit, že mám vymyšlené skvělé pokračování, tak snad vás to chytne tak jako mě! 
Hezké počtení! :3 

"Víš.." začala Lily a opřela se zády o schodek. "Nevyrůstala jsem jako ty, nebo jako Sirius. Nebyla jsem už od svého narození předurčena ke studiu v Bradavicích, ani jsem nevěděla nic o magii. Prostě.. magie pro mě žila jen v knížkách. Jednou jsem se hrozně naštvala a přála si, aby na moji sestru spadla kniha z poličky pod kterou seděla a ono se to vážně stalo. Nechápala jsem to, ale líbilo se mi to. Nikomu jsem to neřekla, ale potom mi začalo být smutno. O tu radost z toho, co dokážu jsem se s nikým nemohla podělit až na Sev- Snaepa." opravila se rychle Lily. "On jediný mi rozuměl a já mu důvěřovala. Trávili jsme spolu spoustu času, byli jsme nejlepší přátelé a i když se on dostal do Zmijozelu, bavili jsme se spolu do té doby než.."
"Chápu." přikývl James. "Promiň, že jsem o tom začal.."  
"To je v pořádku. Prostě.. nechápu co si myslí. Urazí mě tou nejhorší urážkou a očekává, že mu padnu kolem krku?!" rozčílila se Lily.
"Neboj, dokud budeš chtít, já a kluci se postaráme o to, aby se k tobě nedostal." usmál se James a pramínek rudých vlasů zastrčil Lily za ucho.
"Je tady ale krásně, co?" prohodila načervenalá Lily.
"Jo, miluju to tady. Vždycky si vzpomenu na ty hodiny, které tady s ostatními cvičíme a ty nervy a úsilí, které do toho vkládáme. A nejraději vzpomínám na výhry.." zasnil se James a opřel se o schodek stejně jako rusovláska. "Ta první... Byl jsem ve druhém ročníku, vyklepaný druhák, no.. Byla bouřka a ostatní na mne spoléhali a já sám pořádně nevěděl jak s tímhle," ukázal na brýle :" dokážu létat v bouřce. Byl to boj. Hráli jsme zrovna s Mrzimorem. Jejich chytač byl Jason Drake. Lítal sem a tam a já neměl ani ponětí kde je Zlatonka. A pak.. Během sekundy mi proletěla okolo hlavy a já se naprosto bezhlavě pustil za ní. Ani jsem nevěděl kam letím a pak, po pár minutách... ,,JAMES POTTER CHYTIL ZLATONKU!" zvolal James a vítězoslavně se postavil a předváděl sám sebe se zlatonkou v ruce.

Lily celé tohle Jamesovo divadýlko ohromně zvedlo náladu. Snad poprvé od nástupu do prvního ročníku se s Jamesem smála a bavila naprosto nenuceně a měla z toho dobrý pocit. Jediné, co ji v tu chvíli tížilo byla složka v její hlavě se jménem Severus Snape. Složka dávno uzavřená a roztrhaná na tisíc kousků Lily stejně trápila. Nevěděla jistě, že jakmile se onen chlapec objeví v její blízkosti bude zrovna někdo poblíž aby ji nějakým způsobem "ochránil."

"Na co myslíš?" zeptal se již uklidněný a sedící James celý rozpálený z onemanshow, kterou zrovna předvedl. '
"Jen tak. Přemýšlím o různých věcech." usmála se Lily.
"Jako je třeba Snape?" koukl James vážně na Lily.
"Ty mi snad vidíš do hlavy, nebo co!" ušklíbla se Lily.
"Můžu tě ujistit, že Snape se tě ani nedotkne." usmál se James. "Vím, že mi po tom všem co jsem se tě nazlobil a naotravoval nevěříš, ale je to tak.."
 Lily zrudla, ostatně jako vždycky když se jí James snažil ochránit nebo jí něco dokazoval.
"Ale Jamesíčku, přece si nemyslíš, že bych se bála, že mi Snape něco udělá." vyplázla na Jamese  jazyk a energicky se vyhoupla na nohy. Věděla, že lže, ale nechtěla na něj působit ustrašeně. "Dala bych si závody, co říkáš?" protáhla se rusovláska.
"Pokud se hned po ránu cítíš na prohru, proč ne?" ušklíbl se James a vstal.
"Zapomeň Pottere." ušklíbla se Lily.
"Fajn, kdo bude poslední, bude dělat tomu druhému celý týden úkoly." navrhl James a prohrábl se v jeho neposedných uhlově černých vlasech. " Platí!" zvolala Lily. "Tři.. Dva.. Jedna.. Teď!" 

Večeře v Bradavicích byla neobyčejně obyčejná. James seděl, ostatně jako pokaždé od října, naproti Lily, vedle níž neustále klábosili Bethany a Sirius a naproti nim se většinou ládoval Peter. Remus, Cat a Lucy seděli vedle Jamese.
"Slyšeli jste o těch duelech?" zeptal se do éteru Sirius s plnou pusou kuřecího masa.
"O čem to mluvíš?" nechápala Lucy.
"No.. proslýchá se, že Brumbál dovolil profesoru Parkhillovi procvičování kouzel duely."

"Takže teď budeme soutěžit v duelech?" zeptal se Peter.
"Přesně tak." přikývl Remus.
"Doufám, že budu v duelu s tou mrchou Bellatrix a budu jí moct nakopat ten její zmijozelský zadek!" procedila nenávistně mezi zuby Bethany a přitom stačila nevědomky v rukou rozdrtit ořech.
"Jak to vlastně víte?" zajímala se Lily. '
"No.." koukl se vystrašeně Sirius na ostatní Poberty.
"Jak už jsme řekli.. Proslýchá se to." zachránil situaci Remus a pro jistotu si zaplnil pusu rýží s hráškem. 

Pravda byla taková, že všem známí Pobertové vlastnili plánek. Takovou mapu, která obsahovala nákres celých Bradavic. A když říkám celých, myslím to naprosto vážně. V plánku se totiž objevovaly i ty nejtajnější chodby vedoucí například do sklepení Medového ráje, nebo na školní pozemky až před Hagridovu hájenku, o kterých neměl tušení ani školník Filch. A celé tohle naprosto precizní nakreslení celých Bradavic završily malé stopy představující každou osobu v Bradavicích, nevyjímaje ani profesory, nebo paní Norissovou. Malé stopy se hýbaly přesně tak, jako ten, který je "vlastnil." Proto Pobertové věděli přesně, jakou chodbu mají kdy použít když se chtěli vypařit pryč z Bradavic. A kde se tenhle poklad v podobě plánku vzal? No, kde jinde než u Pobertů, kteří nad ním proseděli celý třetí ročník...

"Máme štěstí, že to s tím plánkem neprasklo!" šeptl Peter k ostatním chlapcům když scházeli úzké schody do chlapeckých ložnic.
"Víc nahlas by to nešlo? Fieldsová s Evansovou tě tam nahoře neslyšely." řekl ironicky Sirius a otevřel dveře do jejich pokoje, kde jako vždycky vládl nehorázný nepořádek.
Peter se snažil v té kupě špinavých a smrdutých ponožek najít alespoň jeden pár, který by se dal ještě použít, Remus zapadl do koupelny, odkud se již ozýval proud vody dopadající na podlahu sprchy, Sirius sebou unaveně plácl na postel a James si sedl ke svému stolu a z brašny vytáhl svitky pergamenu, tlustou bichli, inkoust s perem a začal v oné bichli listovat.

"Počkej!" zařval Sirius a bleskově se z unaveného Siriuse stal pro něco zapálený Sirius. Rychle přiběhl k Jamesovi a chytl mu na čelo. "Nejsi nemocný? Kámo, je sobota večer a ty děláš úkoly? Dobře, možná dneska nemáme namířeno někam pařit, ale úkoly? Můžeš rovnou říct, že se tak nudíš, že bys někam zašel a nemusel jsi s sebou tahat tohle." ukázal na tlustou knihu ležící Jamesovi na stole.
 "Ne Siriusi, já prohrál sázku." začal vysvětlovat James. "S Lily jsme si dali závody..."
"Nech mě hádat, ona tě předběhla a ty ji teď musíš psát ten úkol do přeměňování, že?" ušlíbl se Sirius.

"Je to horší." ozvalo se za nimi. "Musí jí je psát celý týden." upřesnil Remus vycházející z koupelny s jedním ručníkem okolo pasu a druhým v rukou sušícím si vlasy.
 "Díky Náměsíčníku." vyplázl jazyk James.
"Já už se bál, že by ho to chytlo samo od sebe." zasmál se Sirius. "Ale když to děláš kvůli Evansový, chápu." ušklíbl se a zpátky sebou plácl na postel.