Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 4.-Může být něco horšího?! Část 3.

"Mně se tam tak nechce!" zaúpěla Lily a svalila se na svou postel.
"Ber to z té lepší stránky." navrhla Beth.
"Ono to má nějakou lepší stránku?" zeptala se znechuceně Lily.
"Pro Pottera určitě." ušklíbla se Lucy.
 Všechny čtyři už byly po výtečné večeři a Cat ještě byla v kuchyni vyloudit od skřítků nějaké to jídlo na posilněnou. Teď se ládovala čokoládovou tyčinkou a horečně hledala svoje pyžamo, které vlastnila už od třetího ročníku co začala hrát Famfrpál. Od té doby na něj nedala dopustit a nosila ho vždycky před zařazováním do družstva a každým důležitým zápasem. Což byl vlastně každý.
"Cat, je ti doufám jasné, že se do týmu dostaneš i bez toho hloupého pyžama?" zeptala se Lily. "Hloupého pyžama?! Lily! Bez tohohle pyžama bych se tam ani nedostala! Je to něco jako talisman!"
"Pěkně malý talisman." uchechtla se Bethany.

A měla pravdu. Vzhledem k tomu, že Cat od třetího ročníku rostla a rostla, se pyžamo bohužel zmenšovalo a zmenšovalo. Takže teď na Cat vypadalo jako byste si oblékli pět let staré oblečení. Na prsou měla vyšité tři obruče, představující branky famfrpálu. Zezadu bylo vyšito její jméno a pod ním číslo 5. Rukávy trika měla po lokty a kalhoty vypadaly jako dost krátké tříčtvrťáky. "Sakra! Kam jsem ho jenom strčila!" nadávala Cat a zoufale se přehrabovala ve své skříni.

"A do kufru ses koukala?" zeptala se Beth a odvrátila oči od pergamenu, na který zrovna psala domácí úkol do kouzelných formulí.
 "Jasně, že jo! To bylo hned první místo." mávla rukou Cat a otočila se k Lucy. "A tys ho neviděla?" zeptala se zoufale.
Lucy se jen ušklíbla, namočila štěteček od laku na nehty do tmavě modré barvy a pokračovala s lakováním. "Koukni se ještě jednou do toho kufru." zavelela a znova namočila onen štěteček. "Tam jsem se koukala asi tisí-" najednou ztichla. "Já ho našla!" zvolala nadšeně Cat a s pyžamem v rukou běžela obejmout Lucy, která jí hned zanadávala, jelikož měla lak po celé noze. "Já věděla, že tam bude! Jen jsem vás zkoušela!" zašklebila se Cat a rychle vklouzla do koupelny. 
"Kolik je vůbec hodin?" zeptala se najednou Lily, jakoby ji nezajímalo nadšení Cat.
"Za pět třičtvrtě na šest." odpověděla Beth spokojeně, jelikož její dlouhý domácí úkol měla hotový.

"Nechcete tam jít někdo místo mě?" zaúpěla Lily a s nechutí se sehnula pro svoji brašnu.
"Jen si to tam s Jamesíčkem užij!" usmála se na ni kysele Lucy.
"Tak vám teda děkuju." odfrkla Lily a pomalu se došourala z pokoje. Její cesta do knihovny byla snad ta nejpomalejší, jakou od prvního ročníku absolvovala. Vůbec se jí za Potterem nechtělo. A co hůř? Budou tam sami. Lily si ani nedokázala představit jaké to bude být s Jamesem sama. Ne že by z toho měla strach, ale s Jamesem nikdy sami nebyli. Vždycky na sebe pokřikovali na chodbě plné lidí, nebo se hádali mezi ostatními a teď tam mají dělat sami referát? Lily z jejích myšlenek vytrhla až hrozná rána. Okamžitě se kolem sebe rozhlédla.

"Safra!" uslyšela tichou nadávku o tři regály dál. Potter. Proběhlo rusovlásce hlavou. Hned zamířila k místu, kde hlas uslyšela a naskytl se jí nezapomenutelný pohled.
James Potter  seděl zavalený knihami a pergameny s vylitým inkoustem na bílé košili a rukama šmátral po zemi s nadějí, že najde svoje brýle. Rusovláska si důležitě odkašlala.

"Lily?" zeptal se zmateně James a pořád se snažil nahmatat na zemi svoje brýle. Rusovláska je okamžitě našla. Byly hned u její nohy. Zvedla je a ušklíbla se. '
"Tohle není sranda Lily! Já nic nevidím!" zaúpěl James.
"Fajn, vrátím ti je, až mi něco slíbíš." složila si ruce na prsou a s postojem Tak-co-ty-na-to čekala na Jamesovu odpověď.
"Záleží na tom, co by to něco mělo být." James se uklidnil. Sedl si do tureckého sedu a i když byl otočený na úplně jinou stranu, než byla Lily, zaujal naprosto stejný "postoj." Ruce taktéž složil na prsa a čekal, co z rusovlásky vypadne. To Lily naprosto rozesmálo. Už jen to, vidět onoho nebelvírského chytače sedět zavaleného v knihách s inkoustem na bělostné košili a bez brýlí byla dost zábavná, ale teď, když James seděl úplně jiným směrem než rusovláska a myslel si, že sedí přímo před ní a vidí jeho úšklebek byla ještě větší legrace.
"Čemu se směješ?" zeptal se nechápavě James.
"Ale ničemu." zakřenila se znova Lily. "Takže, brýle ti vrátím až mi slíbíš, že mě necháš na pokoji. Nebudeš si mě všímat a celkově svoje nesoustředění v hodině věnuješ třeba.." odmlčela se a popřemýšlela o všech těch děvčatech, které tajně toužily po Jamesovi. Ono se není čemu divit. James byl vysoký fešák s krásně rozcuchanými černými vlasy jako uhel. Měl opravdu krásný úsměv a k tomu všemu mu roky hraní famfrpálu docela dost pomohly ke skvělé postavě. Lily ale tyhle klady přehlížela. Bylo jí naprosto jedno, jak velký fešák James vlastně je. Pro ni to byl už od prvního ročníku ten idiot Potter a tenhle názor na něj rozhodně měnit nechtěla. "... Emily DiLorentisové." zašklebila se Lily.
"Milá Evansová, s tímhle ti asi radost neudělám. Bohužel, ale na tvou, jistě velmi promyšlenou nabídkou musím říct ne. Nedokážu při hodinách koukat na někoho jiného a co hůř. Emily sedí ve třetí lavici u dveří. A tam na ni nevidím a jen kvůli ní si se Siriusem nebudeme přesedávat, když jsme si už obhájili to místo, kde krásně vidím na tebe." usmál se napůl uštěpačně a napůl upřímně.
Lily byla z jeho úsměvu maličko nejistá. "Tak co třeba Lorelai McDonaldová? Ta sedí hned za mnou."
 "Ne, ne, ne..." kroutil hlavou James. "A teď, když jsem ti vysvětlil všechna fakta, proč nemohu tvou nabídku přijmout a vlastně jsem velmi zdvořile odmítl, což u mě není moc časté, bys mi mohla vrátit ty brýle." ukončil svůj dlouhý přesvědčovací monolog James.