Shall we dance, Mrs Potter?

Kapitola 17.

Sluneční paprsky ranního slunce ozařovaly skleníky na bradavických pozemcích. Slunce se dokonce odráželo i od jezera, které se nacházelo jen nedaleko od hradu. Bylo nádherné poslední říjnové ráno. A pokud by studentům k úsměvu na tváři nestačilo jen slunečné počasí, mohli se široce usmívat i kvůli tomu, že byl pátek a večer je čekal Halloweenský ples.
Sluneční paprsky se snažily dostat i přes těžké rudé závěsy nebelvírské věže. Ložnice chlapců nebyla zrovna uklizená a ani nijak voňavá. Peter si totiž po včerejší lekci tance hodil propocené ponožky hned vedle postele.
Siriuse ráno neprobudil ani smrad z Peterových ponožek, ani Removo chrápání, ale hlasité bouchnutí dveří.
James se zrovna vrátil z koupelny, ze které se valila pára. Ručník měl omotaný kolem pasu a z mokrých vlasů mu ještě kapala voda.
"Chraň tě ruka Merlinova, jestli jsi vypotřeboval všechnu teplou vodu." zamumlal Black a zavrtal se do teplé peřiny.
Remus, kterého zřejmě probrala rána dveří tak, jako Siriuse se teď posadil na postel a protíral si ospalé oči. Když tu, jako by ho něco praštilo do nosu. Začal čichat a když přišel na to, co to v ložnici tak voní, šibalsky se usmál. "Ale copak, Jamesi... myslel jsem, že v tomhle pokoji kolínskou používá jen Tichošlápek."
Sirius jen něco zpod peřiny zamumlal.
James se široce usmál. "A víš, kdy ji Sirius používá?"
Remus jako by potřeboval po ránu více času na přemýšlení.
Najednou se mu rozsvítily oči.
James se usmál a přiložil si prst na ústa. Remus pochopil, vyhrabal se z vyhřáté postele, popadl svůj hnědý ručník a zmizel v koupelně.
"Vy dva vstávejte, dneska je na snídani omeleta s ovocem. A jestli si nepospíšíte, vše vám sním sám."
Tenhle argument spolehlivě dostal z postele Petera.
A Peterova mobilizace jeho páchnoucích ponožek zase Siriuse.
"Petere, nikdy mě nepřestane udivovat tvoje prasáctví." Procedil Black mezi zuby a se sebezapřením došel až k oknu. Odtáhl rudé závěsy, čímž do ložnice pustil světlo světla, a otevřel okno dokořán. A když zjistil, že jedno okno nestačí, otevřel radši všechny.
Chlapci se pomalu dávali po včerejší poslední lekci dohromady, oblékali si hábity a Peter ještě dopisoval úkol do Obrany. Za půl hodiny byli všichni připraveni k odchodu.
Remus se pořád šibalsky usmíval, Black si ničeho nevšiml a Peter byl rád, že se ráno posbíral. James zářil štěstím. Když sešli po točitých schodech do společenky, děvčata zrovna seděla na pohovce a něčemu se šíleně hihňala.
První si jejich příchodu všimla Cat, na tváři se jí objevil široký úsměv. Hned na to se otočila i Lily a maličko se zarděla. Vstala a zastrčila si neposlušný pramen rudých vlasů za ucho.
"Jak jste se vyspala, slečno Evansová?" zažertoval James a políbil Lily do vlasů.
Děvčata se znovu zahihňala, ale Black byl pořád jakoby v tranzu. Neustále pokukoval po Bethany, která mu nevěnovala ani pohled.
"Vlastně docela dobře, pane Pottere." sama od sebe propletla svoje prsty s jeho a vyrazili ze společenské místnosti.
Lucy, Cat, Peter a Remus šli hned za nimi a přihloupě se na sebe usmívali, vzadu za nimi šla Bethany se Siriusem.
"Beth..." začal Black a proti své vůli se mu začaly třást ruce.
Jenže Bethany s ním očividně mluvit nechtěla.
"Sakra Elizabeth!" sykl na dívku, popadl ji za ruku a zastavil ji za rohem.
"Co ode mě chceš?" její pohled mluvil za vše, hnusí se jí.
"Nemyslel jsem to tak včera..." Nevěděl, kde začít. Celou noc nespal a připravoval si monolog, který jí řekne. Věděl přesně, kdy James přišel, usnul totiž až nad ránem.
"Co po mně chceš? Včera ses vyslovil dost jasně, ne?" chladně mu odsekla a vyrvala svou ruku z jeho sevření.
"Beth..." zavolal na ni ještě, ona se ale ani neotočila a odpověděla mu jen zdviženým prostředníčkem.

Snídaně se dnes podávala v učebně číslo 52, která už dlouhou dobu neměla využití. Velká síň se totiž připravovala na dnešní ples.
Řada linoucí se před učebnou mluvila za vše.
"Mám hlad, že bych snědl i skvorejše." odfrkl si Peter.
"Ty máš hlad vždycky." opáčil Remus, snažíc se dohlédnout na začátek řady.
Mladý Black doběhl skupinku svých spolužáků, :"Dnes nemám hlad." opáčila Bethany a během chvilky zmizela z dohledu.
Remus se nechápavě kouknul na Siriuse, ten mlčel a zrak upíral na podlahu.
Řada na snídani vůbec neubývala, Lucy, Cat i Remus měli naspěch, jelikož měli hned z rána hodinu s profesorkou Sinisterovou. Peter měl s sebou po kapsách zbytky sladkostí, které si koupil před týdnem v Prasinkách a tak v řadě zůstali jen Sirius, James a Lily.
"Tichošlápku, potvrď tady Evansové, že ten ohořelý gobelín ve třeťáku jsme na svědomí neměli my," řekl celý rozjařený James, otáčíc se ke svému kamarádovi.
"No jasně, Lily, copak my dva bychom byli něčeho takového schopní?" koukl rošťáckým pohledem k Lily a ruce vrazil do kapes.
James svého kamaráda znal a věděl, že Sirius je mistr přetvářek. Už od doby, co se znali, ho jeho přítel nepřestával překvapovat. Sirius měl pověst donchuána, přisprostlého prostopášníka a toho kluka, co dělá problémy. James však znal Siriuse i z té strany, kterou lidem běžně neukazoval. Mísila se v něm přirozená elegance, podtrhovaná černými upravenými vlasy a příjmením Black, s vášnivou provokací a potřebou hned všechny okolo naštvat jeho arogancí. Sirius neměl lehké dětství, už to, že jej Moudrý klobouk zařadil do Nebelvíru místo do Zmijozelu znamenalo jen počátek všech jeho trablí s rodinou. Utíkal odtamtud kdykoliv mohl, většinou k Potterům nebo ke své tetě z druhého kolene.
Jenže celé toto jeho snobství a arogance byla jen póza, kterou zakrýval hlubokou díru, kterou v jeho srdci zanechali jeho rodiče.
Jakmile se všichni tři konečně dočkali snídaně, Lily se omluvila, že musí ještě do knihovny a odešla, Sirius dochroupal topinku a utíral si ruce ubrouskem.
"Tak povídej," začal James a opřel se o záda židle.
Tichošlápek na něj nechápavě koukl.
"Nemysli si, že jsem to napětí mezi tebou a Bethany nepostřehl."
"O nic nejde," odsekl Sirius a vstal od stolu.
"Myslíš, že před tím utečeš?" James svého kamaráda následoval ven z učebny.
"Opakuju, že o nic nejde, nevím, o čem mluvíš."
"Fajn, takže ty kruhy pod očima máš zřejmě z vydatného spánku, co?"
"Sakra Dvanácteráku-" Sirius se zastavil a zatnul ruce v pěst, :" Bethany je chytrá holka, určitě to zvládne."
James se také zastavil. "Co jsi udělal?"
Ticho.
"Neříkej mi, do prdele, že jsi s ní něco měl?!" Sykl na kamaráda James.
"Myslíš, že jsem úplnej debil? Možná některé věci pochopila jinak než měla." Sirius se dal opět do kroku, následován Jamesem.
"Takže jsi s ní nespal?"
Znova ticho.
"Zatraceně, Siriusi!"
"Uklidni se, nic jsme spolu neměli, to už jsem ti řekl."
"Nemysli si, že jsme s touhle debatou dneska skončili," varoval svého přítele James, když oba vcházeli do učebny Obrany.