I'm sorry - MAVY ✔️

Ztracené přátelství

Kovy:

Tak moment. TEN Adrian? TEN, kterému jsem zlomil srdce? TEN, který mě bránil a já odešel?

,,Počkej, ten Adrian ze střední?" trochu jsem zvážněl a vykulil oči tak moc, že jsem měl pocit, jako by mi měly každou chvílí vypadnout z důlků. Adrian na mě kývl a mně v hlavě sepla určitá věc.

,,Ahoj!" vykouzlil jsem si na obličeji obrovský úsměv a skočil mu okolo ramen. Při objetí jsem ale zašeptal Adrianovi něco, v co jsem doufal, že splní. ,,On o tom neví. Prosím, hraj to se mnou." Na rameni jsem ucítil jemný pohyb Adrianovy hlavy, což mělo zřejmě znamenat souhlas. Díky.

Hned na to jsme se od sebe odtáhli a já se otočil na zmateného Martina. ,,Tohle je Adrian. Kamarád ze střední," přerušil jsem představovací rituál a otočil se tak, abych viděl na oba, ,,a tohle je Martin. Můj nejlepší kamarád. Možná ho znáš z youtube."

Adrian se rozesmál a v očích se mu objevily jiskry, ,,Martin? Ten retard?" Martin ho na to následoval a rozesmál se tím nejšílenějším smíchem.  ,,Jo, to jsem já, v celé své kráse."

,,Ale, ale, zase si nefandi," usmál jsem se a ucítil, jak se moje tvář zbarvila do rudého odstínu. Padesát odstínu rudé v podání Karla Kováře, jej.

Kluci se rozesmáli, ale já bych se raději zahrabal do země.

,,Rád tě poznávám," uklonil se ze srandy Adrian, ,,už půjdu, protože nestíhám. Pak si napíšeme, Kájo, rád jsem tě viděl," mrkl a ve spěchu odešel. Než jsem se stačil vzpamatovat, už jsem ho ani neviděl.

,,Byl nějaký odvařený, že tě viděl," uchechtl se Martin a já nahodil ten vraždící pohled. ,,Co čekáš? Neviděli jsme se asi čtyři roky."

,,Fajn, tak pojď, ať stihneme Večerníček," prohodil po chvíli podezřívavého pohledu Martislav a oba jsme se vydali ke mně domů.

u Kovyho doma

Martin:

Konečně v teple. Když zapadly poslední sluneční paprsky, opravdu se ochladilo, takže jsme byli oba dva rádi, že jsme se dostali do tepla Kájova domova. Kdybychom měli být venku ještě pár minut, snad by mi upadly prsty.

,,Asi bych měl za chvilku jít, musím sestříhat video a postarat se o Besťu," prohodil jsem směrem ke Kovymu, když se vyzouval. Upřímně mě to dost mrzí, docela rád bych tu ještě zůstal.  Je pravda, že zubní kartáček tu mám docela dlouho. Přece jen jsem tu dost často. Eh, nohomo.

,,Hm, nechceš tu zůstat ještě do zítřka?" optal se Kovy, ale já zase tak nadšený nebyl. Sice bych tu rád zůstal, ale přece jen, co Besťa?

,,Rád bych tu zůstal, pokud ti to nebude vadit, ale asi budu muset zavolat mamce, ať se zajde podívat na Besťu," rozhodl jsem nakonec.

,,Jej," zaradoval se Kovy.

Po chvíli blbnutí v chodbě a převlékání do něčeho pohodlného, jsme se přesunuli na pohovku do obýváku.

,,Nekoukneme se na něco?" otočil jsem se zvědavě na Káju a očekával odpověď. ,,Jo, co třeba Počátek?"

,,Je mi to jedno," kývl jsem na souhlas. ,,Nemáš popcorn?"