I'm sorry - MAVY ✔️

Je tohle ono?

Karel:
Mé vajíčka byla výborná. Uvařená, ty prase. Talíř dám do dřezu, a jelikož nemám co na práci, tak ho rovnou umyju. Jakmile je talíř čistý a položený zpět na svém místě ve skřínce, usedám na gauč a zkontroluju ohlasy na video. Samé pozitivní. Taky bych chtěl na paintball 🔴. Zááávist ❤ .Krásné video. A nakonec tu nesměl chybět ten jeden komentář. #Mavy ❤❤❤. 

Jo jo, už tomu tak bude. Nebo... vlastně... ani nevím. Mám ho rád, možná víc než kamaráda ale přece jen... před několika měsíci, ne-li roky jsem měl holku, a byl jsem šťastný. Ale co se tak najednou razantně změnilo? Netuším, ale celé mi to přijde zvláštní...

Martin:
Stejně je to tady krásné. Pověře... popravdě teď i docela věřím. Spoustu lidem se na tomto místě objevila pravá láska, tak proč by se nenašla i mě? Zakroutím hlavou, abych vyhnal z hlavy alespoň na pár minut Káju a vydám se domů. Venku se docela ochladilo a mně začínala být zima. Dojdu domů a ihned se na mě Besťa vrhne. Já idiot ho zapoměl vzít sebou. Kleknu si k němu a začnu ho hladit po bříšku. „Musíš počkat, taťka tě pak vezme ven." Usměju se na něj a pohladím ho po tlapkách. Je vidět jak je spokojený. A šťastný. 

Vstanu a dojdu do své postele, do které okamžitě doslova hodím hubu. Besťa za mnou hned vyskočí a ustele si na mých zádech. Super, takže teď je ze mě i postel jo? Zasměju se tomu a zavrním. Besťa začne máchat ocáskem a párkrát mě "bouchne" do boku. Je tak boží. Najednou mi zapípá mobil. Že by Kája? Vytáhnu si mobil z kapsy u kalhot a s obtíží se podívám na SMSku. Je od Ondry, mého bývalého spolužáka. 

Ahoj Martine, kde seš ty retarde? Máme třídní sraz, zapomněl jsi?. 

Martine ty jsi takový idiot! Zapomenout na tak důležitou událost. Začne na mě křičet můj mozek. Tak strašně rád bych si teď nafackoval. A taky že tak udělám. Napřáhnu ruku a rozmáchnu se s ním směrem k mé tváři. Jakmile ruka dopadne na můj obličej, má tvář nabere červenou barvu a začne nepříjemně štípat. Jsi idiot Martine. Seber se a jdi tam, ať si nemyslí že jsi se na ně vykašlal. 

Vstanu z postele, čímž shodím ze svých zad Besťu. Čekal jsem, že bude vrčet, nebo alespoň nějak zareaguje, ale ono nic. Jakoby se nic nestalo si ustele na tom samém místě, kde jsem před chvilkou ležel. Alespoň že ten Besťa je hodný. Je to moje zlatíčko. Podrbu ho na krku a Besťa okamžitě začne máchat ocasem. Zasměju se tomu. Je šťastný, a to rád vidím. Odejdu ze svého pokoje a dojdu si pro kabát. 

Jakmile ho ale držím v ruce, zarazím se. Naproti věšáku je zrcadlo, ve kterém se prohlížím. Popravdě, na svůj vkus až moc dlouho. Takhle tam přece nemůžeš nakráčet. Upozorní mě můj mozek, opět. Vrátím se zpět do pokoje a začnu se přehrabovat v mém šatníku, doufajíc v to, že najdu nějakou slušnou košili. Špinavá, špinavá, nevypraná... zmačkaná. A hele, tady je jedna čistá a složená. Okamžitě se do ní převléknu, nandám si kabát, boty a co nejrychlejším krokem se vydám na naše obvyklé místo, kde máme naše třídní srazy. Jdu docela delší dobu, ale nakonec na naše místo, tedy do hospody dojdu. 

Vejdu dovnitř a rozhlédnu se po okolí, jestli je neuvidím. Hlava doleva, nic. Hlava doprava, taky nic. Vezmu do ruky telefon, a vytočím Ondrovo číslo. „Nazdar ty blázne, kde seš? Chybíš tu." Ozve se z druhé strany Ondrův hlas. To je taková doba, co jsem ho neslyšel. „Ale tak kde jste, já vás nikde nevidím." „Ty jsi v hospodě  Tukana? Blázne, ty nečteš zprávy? Dneska jsme v restauraci Na Vysoké. Přijeď, čekáme." Vysvětlí mi Ondra a hovor položí. Mobil dám zase do kapsy, otočím se a z hospody vyjdu.