This love is real // CAMREN

8

Pohled Lauren

Ráno jsme si sbalily věci. Plavky, košík s jídlem na piknik, deky a ostatní drobnosti. Hned po snídani vyrážíme do místní půjčovny Renting as. Vybíráme si mintově zelený mini cooper a s nadšením už vyjíždíme. Našim cílem je národní park. Cesta je dlouhá a v rádiu nám hraje oblíbené CDčko od Lany Del Rey. Když jsme na místě, je už pomalu čas oběda, ale vzhledem k tomu, že jsme v podstatě nic neudělaly, nemáme vůbec hlad.

Projít park nám trvalo poměrně dlouho. Bylo to strašně krásný a zajímavý. „Lauren, slib mi, že budeme hodně cestovat, dokud budeme spolu, prosím" říká mi moje nádherná přítelkyně. „To ti slibuju" usmívám se a věnuju jí jemný polibek do vlasů.

Autem jsme dojely na kraj jednoho z útesů a máme úžasný výhled na vesničku pod námi a moře, které se za ní vlní ve větru. Je tam pár surfařů zdolávající vlny. Voda musí být teď příjemně vlažná. Zatímco jsem zamyšleně upírala pohled do dálky, Camila vedle auta rozložila dvě deky, abychom to měly co nejměkčí. Rozbalily jsme si náš košík, ve kterém nesměla chybět sedmička vína, toasty a nějaké ovoce. Když jsme dojedly, Mila se mi opřela o rameno a jen jsme si prohlížely svět okolo. Nebyla potřeba cokoliv říkat.

Druhý den jsme se rozhodly navštívit slavnost, kterou pořádali místní obyvatelé na jedné velké pláži nedaleko našeho domečku. Hodně se tančilo a zpívalo. Součástí byl taky menší raut připravený z balijských specialit. Uprostřed byla zapálená hranice, ze které sálalo teplo. Všichni tam postupně házeli obětiny. Byla to rituální oslava, kterých se tu za měsíc pořádá několik.

Zbývající dny tady jsme strávily buď na pláži nebo v posteli. Myslím, že byl super nápad odjet sem. Ze začátku vztahu chcete prožít co nejvíce času spolu a hlavně milováním, takže jet někam,kde vás nikdo nezná je boží.

Poslední den odpoledne jsme si už balily věci, když ke mně přišla Mila a pevně mě objala. „Děje se něco?" ptala jsem se s obavami. „Jak budeme pokračovat? Co se bude dít, až budeme opět v New Yorku?". Věděla jsem, že to časem přijde a už jsem o tom přemýšlela. „No," začínám „nejdřív bychom měly náš vztah oznámit holkám ze skupiny, potom managementu a jako poslední budou fanoušci" „Proč managementu,Lolo?" „Nevím, jestli to třeba není ve smlouvě nebo tak něco. Vždyť to znáš, je tam tolik blbostí a nikomu se nechce to číst celé" odpovídám. „To je pravda" přitakává.

Let jsme opět skoro celý prospaly. Sice jsme se asi v polovině začaly koukat na nějaký film, ale bylo to dost nudné, tak jsme to vypnuly. Povídaly jsme si a mazlily se pod dekou. Jako malé děti.