This love is real // CAMREN

12

Pohled Camily

Dorazily jsme na místo. Před námi stál desetipatrový rohový dům ze dřeva a bílého plastu. Vždycky jsem milovala moderní architekturu, takže tohle byl přesně můj styl. „Bože, nemůžu se dočkat, až to uvidím vevnitř"

Máme byt ve třetím patře, což je tak akorát. Číslo bytu je 56. Otevřela jsem dveře a úžasem se mi málem podlomila kolena. Byt byl vybavený nábytkem stejného stylu jako celý dům. Bílá barva v kombinaci se dřevem. Zatím tam nebyly žádné dekorace, ale o to se brzy postaráme. Obejmula jsem svou úžasnou přítelkyni. „Fakt mě znáš, co?" ptám se. „Takže se ti líbí?" dělá ze sebe nevinnou. „Jistě že ano!" Věnovala jsem jí poslední polibek, ale potom už jsme se vrhly na prohlídku bytu. Nebo spíš ona mě prováděla, vzhledem k tomu, že už tu předtím byla. Prošly jsme obývací pokoj, kuchyni a jídelnu, šatnu, koupelnu, ale ložnici si nechala jako poslední. Podívala se na mě pohledem, který jsem viděla zatím jen jednou ve svém životě. Bylo to ten první večer na Bali, když jsme seděly na pláži. „Jsem šťastná" říká mi po chvíli. „Ano, já taky" „Ne, myslím to doopravdy. Poprvé ve svém životě jsem opravdu šťastná."

Líbám ji na tvář. Začínají jí téct slzy, ale já je lehce slíbávám. I když vím, že jsou to slzy štěstí, cítím se trošku provinile. „Neplakej, lásko" chlácholím ji s úsměvem. „Co jsem udělala, že jsem si vysloužila tebe?" Nevěřícně na ni zírám. „Opravdu .. Čím jsem si tě jen zasloužila? Jaktože je na mě vesmír teď tak hodný?" „Takhle nemluv. Děláš, jakobys snad byla něco míň než já. Mohla bych se přeci ptát stejně, Lauren" odpovídám jí. „Miluju tě, a ty to víš, že ano?" „Jistě Camilo, taky tě miluju." „Tak to jsem ráda, že jsme si to vyjasnily. Teď mě ale nech se o tebe postarat"

Pohled Lauren

Naklonila se ke mně a políbila mě. Cítila jsem tlak jejího jazyku na svém spodním rtu. Pootevřela jsem pusu a pustila ji dovnitř. Posadila mě na okraj postele a sedla mi do klínu. „Takže to tu pokřtíme?" ptá se. „To si piš." Rozepíná mi podprsenku a zbavuje se mých kalhotek, které ihned zahazuje na zem. Dělá mi pár cucfleků a přesouvá se k bradavkám, o které patřičně pečuje. Rukou se mezitím stará o mé nejcitlivější místo. Dlouho to netrvalo a udělala jsem se. „Miluju tě" říkám jí skrze zaťaté zuby. „Řekla holka při orgasmu" směje se. Musím uznat, že tohle bylo nejspíš opravdu vtipné. Ještě jsme si chvíli užívaly, ale nastal taky čas vrátit se do normálního světa.

Když jsme skončily, Camila se nabídla, že uvaří oběd, což mi vůbec nevadilo. Vlastně jsem měla docela hlad. Já jsem mezitím zavolala stěhovací firmě. Klidně si připlatím, když sami dovezou všechny naše věci. Musela jsem jim nadiktovat několik adres. Naše nahrávací studio, bývalý hotel a hotel, ve kterém jsme doteď byly. Bylo to sice složité, ale nakonec se vše povedlo. Do půl hodiny přijeli i s velkým autem, kde všechny ty krámy byly. Vynesli to nahoru a ani to nebylo tak drahé, jak jsem počítala.

Snědly jsme s Camilou jídlo a pustily se do zabydlování. „Zapnu nějakou muziku, dobře?" „Ano, klidně něco pusť" odpovídá mi. Bytem se pomalu rozléhá mix našich oblíbených písniček. Zabralo nám to prakticky celé odpoledne. Když se zdálo, že už jsme hotové, vždycky se nějakým zázrakem objevila další krabice s věcmi. Kolem sedmi hodin jsme to ale měly vážně za sebou.

Camila byla v ložnici a ještě něco dekorovala, ale já už byla se svými věcmi hotová. Rozhodla jsem se pro trochu romantiky a zapálila jsem všechny svíčky, co jsem našla, a ty jsem rozmístila všude po pokoji. Vykročila jsem směrem k ložnici, kde byla má přítelkyně otočená zády. Objala jsem ji a políbila do vlasů. Zrovna hrála má oblíbená pomalá písnička.

All my days are spent,

all my cards are delt,

oh the desolation grows.

Every inch revealed,

as my heart is pierced,

oh my soul is now exposed.

„Zatanči si se mnou" „Cože, proč?" diví se. „No tak, prostě pojď" směju se.

In the oceans deep,

in the canyons steep,

Walls of granite here I stand.

Následuje mě do pokoje a tiskne mi hlavu na rameno. Tančíme ploužák a myslím, že je to ten nejemotivnější tanec, který jsem kdy tančila.

All my desperate calls,

Echo off the walls,

Back and forth, then back again.

To believe I walk alone,

is a lie that I've been told.

Hladí mě po zádech a já se snažím zapamatovat si tento okamžik navždy.

So let your heart hold fast,

For this soon shall pass,

Like the high tide takes the sand.

Když písnička skončila, vypla jsem rádio a unaveně jsme se svalily do postele. „Konečně jsme doma, že?" „Ano, to jsme" ujišťuju ji. „Dnešek byl skvělej den, nemyslíš?" ptá se. „Všechny dny s tebou jsou skvělé" líbám ji na dobrou noc. Po chvilce cítím, jak její tělo, omotané kolem toho mého, chabne pod únavou a ona se oddává spánku.