17

813 45 21
                                    

Camz,

už je to rok. Včera jsem byla naposledy u psycholožky. Určitě si ji pamatuješ – je to ta samá, u které jsi jednou taky byla. Bylo to přece kvůli tvé posedlosti banány. Byla to myslím Normani, kdo ti namluvil, že jíst je často je škodlivé pro mozek. Bože, ještě teď se usmívám, když si vzpomenu na tvůj výraz, jakmile jsi zjistila, že si z tebe jen utahovala.

To ona mi poradila, ať ti napíšu tenhle dopis. Prý by se věci mohly zlepšit.

Chybíš mi.

Chybí mi to, že jsi po našem bytě nechávala právě slupky od banánů, a i když jsem na tebe vždycky křičela, ve skutečnosti mi to nevadilo. Vlastně jsem to milovala.

Chybí mi tvoje vůně. Pořád mám u sebe tvůj rozdělaný šampon. Občas se na něj jen tak upřeně dívám, ale nikdy si nechci přivonět, protože vím, že by to vyvolalo až moc bolestivých vzpomínek. To mi připomíná – přestěhovala jsem se. Náš byt jsem neprodala. Zůstal nedotčený tak, jak jsi jej opustila, ale bydlet jsem v něm nemohla. Teď žiju v menším bytě v centru Miami. Je to tam pohodlné a bydlím v bezpečné čtvrti, ale nikdy tam nebudu doma. Můj domov byl s tebou. Nebo spíš ty jsi byla mým domovem.

Chybí mi tvoje oči. Vždycky mě nějakým způsobem uklidnily. Spousta lidí říká, že hnědé oči nejsou zajímavé, ale to není pravda. Ty tvoje byly. Měla jsi nejkrásnější oči, které jsem kdy viděla. A proto jsem se do nich taky zamilovala hned, jak jsem je spatřila.

Chybí mi tvoje objetí a teplo, které z tebe vyzařovalo. Cítila jsem se s tebou v bezpečí víc než v celém svém dosavadním životě. I v těch nejhorších dnech mi stačilo jediné objetí, a vše se zlepšilo.

I když mé nejhorší dny nastaly teprve tento rok. Začalo to, když jsi se dlouho do noci nevracela. Byla sis jen nakoupit věci na malování, tak co ti zabralo takovou dobu? Volala jsem holkám ze skupiny i všem našim přátelům, jestli u nich nejsi. Nikdo nic nevěděl. V tu chvíli jsem začala opravdu vyšilovat. Hned jsem volala na policii, ale tam mi řekli, že pokud to není 24 hodin od zmizení, nepomůžou mi. Následující noc jsem nespala. Volala jsem ti a psala. Pořád dokola. Byla jsem strachy bez sebe.

Druhý den asi v deset hodin ráno někdo zazvonil a ve mně zazářila jiskřička naděje. Bože, jak naivní jsem byla.

Když jsem otevřela, přede mnou stál muž v uniformě. Zkontroloval, jestli je na správné adrese a já ho pozvala dál. Klidně se posadil na sedačku a doporučil mi udělat to samé. Nechtěla jsem si připustit, že by se jedna z mých obav vyplnila.

„Vaše přítelkyně, Camila Cabello, byla dnes brzy ráno nalezena mrtvá"

To bylo to jediné, co jsem slyšela. Z následujících čtyř dnů si nic nepamatuji. Ležela jsem na studené zemi, nejedla jsem, ani nespala. Nedělala jsem nic. Pátý den mě Dinah zavezla do nemocnice. Několik dní jsem ležela na kapačkách, dokud mé tělo nebylo fyzicky zdravé. Psychicky na tom nebudu dobře už nikdy, ne bez tebe. Potom mě pustili. Nešla jsem ale domů, nemohla jsem. Další dva měsíce jsem bydlela u Mani a Dinah, které se o mě staraly.

Nešla jsem ani identifikovat tvé tělo. Musela to udělat tvá rodina. Ta také zorganizovala skromný pohřeb a dovolila mi jej alespoň zaplatit. Nešla jsem tam. Chtěla jsem, aby mé poslední vzpomínky na tebe byly ty nejkrásnější. Těšily jsme se na večeři venku. Rozloučily jsme se jako obvykle polibkem a já jsem neměla ani tušení, že to bude ten poslední.

Ach, Camz. Jak se to jen stalo? Šla sis nakoupit štětce a plátna. Neměla jsi skončit takhle. Byl to jen spontánní nápad. Přemýšlím, co by se stalo a kde bychom byly, kdybys ten večer zůstala se mnou.

Je mi to líto, lásko. Je mi to tak moc líto. Podle patologa jsi měla strašnou smrt. Tvoje tělo bylo k nepoznání. Celé pokryté bodnými ranami. Proč si vybral zrovna tebe? Proč jsi to musela být ty, kdo si měl prožít ty strašné věci?

Toho bastarda, co ti to udělal, nechytili. Našel tě jeden běžec brzo ráno, několik hodin jsi tam už ležela mrtvá, tvé tělo studené jako led.

Přála bych si, aby ho dostihla spravedlnost. Aby mu ten odporný čin neprošel... Bohužel se mi to ale asi nikdy nevyplní.

Doufám, že pokud jsi teď v nebi, máš se dobře. Určitě je tam spousta banánů a krásných štěňátek, které ti vykouzlí úsměv na tváři. Pokud se na mě díváš, tak přestaň. Stydím se, že jsi mě musela vidět v tak hrozném stavu. Byla jsem troska. Kdybych ležela na ulici a ne u nás doma, lehce by sis mě spletla s narkomankou. Za to se ti omlouvám.

Chci, abys věděla, že tě navždy budu milovat, že nelituji ani jediné chvíle s tebou a jsem vděčná všem bohům, kteří existují, za to, že mi tě přivedli do života. Za to, že jsem mohla poznat tak úžasného člověka, jako jsi ty. Nikdy předtím jsem nevěřila na zázraky, ale potom jsem začala. Ty jsi byla můj zázrak. Jsi to nejlepší, co mě v životě potkalo. Nemohla bych na sebe být pyšnější za čas, který jsme spolu strávily.

Nikdy na tebe nezapomenu.

S láskou,

Lauren

This love is real // CAMRENKde žijí příběhy. Začni objevovat