This love is real // CAMREN

6

Pohled Lauren

„Pohni Camz, nestihneme letadlo!" „Jistě, vždyť už běžím.."

„To ses nemohla vyčurat na pokoji?" ptám se jí, když už bezpečně sedíme ve startujícím letadle. Nemohla. Musela se ještě učesat a potom už to nestihla. No jo, celá Camila. „Myslím, že tohle bude můj nejdelší let, co ty?" ptám se. „Asi taky, nikdy jsem neletěla víc než 22 hodin"

Objednaly jsme si snídani, protože tu jsme v hotelu taky nestihly. Byly to nějaké chabé pokusy o sladké pečivo a pár kousků ovoce. Na letadlo to ušlo. Každá jsme si pustily hudbu z mobilu a Camila se mi opírala o rameno. O pár hodin později jsem sebou trhla a zjistila, že jsme obě usly, i když jsme minulou noc spaly alespoň pět hodin. Přehodila jsem přes nás deku a spalo se dál.

Probudila nás až letuška „Slečny, je čas vstávat, za deset minut přistáváme" usmívala se. Sbalily jsme všechny cestovní polštářky a deky do batohů, které jsme měly s sebou a chystaly se vystoupit.

Z letiště jsme si vzali taxíka, který nás dovezl k místu pobytu. Bydlíme v komplexu, uprostřed kterého je jeden velký hotel, kam budeme chodit na jídlo a je vlastně takovým centrem. Ve vzdálenosti 500 m od hotelu je rozmístěno několik domečků, takže jejich obyvatelé mají dostatečné soukromí a většinou jsou na pláži u svého domku sami.

Camila šla do hotelu zařídit naše ubytování a já zatím odnášela všechny věci. Sešly jsme se u baráčku číslo 7 a s Camilou přišla i postarší pracovnice hotelové služby s klíčky. Poučovala nás o bezpečnosti, ale viděla, že nejsme žádné nezodpovědné dětičky, tak to moc neprodlužovala. „Mějte se tu hezky, přeji příjemný týden. Hlavně se pokuste udržet ložnici a konec konců všechny části domu v původním stavu, já moc dobře vím, jak jste vy američani vynalézaví!" loučila se pobaveně.

Když odešla, Camila mi skočila do náruče. Nejdřív jsem ji chtěla zastavit, ale potom jsem si uvědomila, že v okolí nikdo není, a už vůbec tu není nikdo z fanoušků nebo paparazzi.

Dům byl úžasný. Jedna ložnice, koupelna, šatna, kuchyně, jídelna a malý obývák. Venku byla terasa s krásným výhledem na moře a samozřejmě – soukromá pláž. Po vybalení věcí jsme se rozhodly, že si zajdeme na procházku. Všude bylo ticho, slyšely jsme jen cvrlikání ptáčků. „Lauren, nikdy mi nebylo líp" řekla Camila. Já jsem jen přikyvovala hlavou. Z očí se my vyvalilo pár slz. Musím říct, že tohle byl jeden z nějkrásnějších okamžiků mého života. „Víš Camzi, před týdnem bych ani nevěřila, že bych se ti mohla líbit. Nevěřila bych, že bychom spolu mohly mít vztah, ale i přes všechno co se stalo jsme teď tady – na Bali. Sedíme na molu u toho nejkouzelnějšího západu slunce, který jsem kdy viděla a držíme se za ruce. Máme život před sebou a s ním tolik možností, jak jej prožít a já si vlastně ani nedokážu představit, že by to kdy mohlo být lepší." Jak já jsem se mýlila... Tohle byl teprve začátek.

Dívám se na Camilu, na nejkrásnější dívku, kterou jsem měla to štěstí poznat a do těch nejbláznivějších oříškových očí na světě.Její pleť se díky paprskům zapadajícího slunce dokonale leskne.Nemyslím na nic jiného. Jsem právě tady a právě teď. Vím, že tento moment nikdy nezapomenu. Nikdy.

Začíná mě líbat na krku. Rukama sjíždí na mé boky a chvíli je tam nechává. Přizpůsobuji se tempu jejího dechu a rychlosti jejího jazyku. Cítím váhu jejího těla, když se mě snaží položit na zem. „Myslím, že postel by byla pohodlnější" navrhuji. Nic neodpovídá, tak nás přetáčím tak, abych byla nahoře a následně si Camilu chytám pod stehnama a odnáším k našemu domu. Pokládám ji na postel a sedám si jí na klín. Vyhrnuje mi tričko a rozepíná podprsenku. Chvíli se oněměle kouká, a proto se ptám, jestli je všechno v pořádku. „Promiň, ano, všechno je fajn, jen... jen jsem si nedokázala představit, jak moc krásná budeš.." Líbám ji a v tomto polibku se skrývá víc než jen touha, jsou v něm ukryty všechny vzpomínky, každý okamžik, jako byl ten na pláži. Jejich síla je téměř hmatatelná. Jejich síla nedokazuje, co je to láska.

„Tohle dělám poprvé a nechci to pokazit, lásko" šeptá mi s obavami. „Nic nepokazíš, ale pokud by sis byla jistější, můžu ti ukázat, co dělat." „To bych ráda."

Sundávám jí vrchní část oblečení. Jsme teď jen ve spodním prádle. Polibky si značím cestičku od rtů až po klíční kosti. Rozepínám podprsenku. Chvíli to vypadá, že se stydí, ale to byl opravdu jen chvilkový pocit. Líbám ji. Pomalu se dostanu ke každé bradavce a několikrát ji přejedu jazykem. Slyším, jak začíná vzdychat. Jazykem sjíždím k podbřišku a pokračuji přes její kalhotky. Už teď můžu cítit její horkost. Hladím jí vnitřní strany stehen. Líbám ji na rtech a všude kolem. Pravou ruku sundávám kalhotky, které následně odhazuji na zem. Když se jí dotknu, její dech se několikanásobně zrychluje. Je tak vlhká. Vklouznu do jí dvěma prsty a to už skoro šílí. Mezi steny opakuje moje jméno. Zrychluji a cítím, že se za chvíli udělá. Těsně před koncem z ní prsty vytahuji a přestávám. Dělám to nerada, ale ještě si ji chci vychutnat a nebylo by dobré, kdyby se udělala hned ze začátku. Chvíli ji líbám a rukou masíruji klitoris, ale už svou hlavu přesouvám z vrchní polovina těla na tu spodní. Nejdříve ji tam políbím, pak zapojuji i jazyk. Zajíždím do všech záhybů. Není místo, kde bych nebyla. Po chvíli už v puse cítím, že se udělala. Její tělo se kroutí pod náporem orgasmu a já polykám vše, co se dá. „Tak tohle bylo... úžasný" vydechuje. Převrací mě a je teď nahoře. Svléká mi spodní prádlo a opakuje vše, co jsem dělala i já. Myslím, že to byl ten nejimpulsivnější sex, jaký jsem kdy zažila. Být s člověkem, kterého milujete je o tolik lepší...

Unaveně se svalila vedle mě a pár minut jsme jen tak ležely. Musely to vydýchat. „Páni, Lolo, mám pocit, že pokud to pokaždé bude takovéhle, zvládnu jen jedno číslo.." Na to jsem se musela usmát. „Neboj, časem si zvykneš. A navíc budeme hodně trénovat, to se neboj"

Po chvíli usínáme v objetí, s novým dojmem a se spoustou nádherných pocitů.