This love is real // CAMREN

16

Pohled Camily

Slyšela jsem, jak Lauren nadává. „Co se zase děje takhle brzo ráno?" pomyslela jsem si. Uběhlo asi deset minut a Lolo ještě pořád nebyla zpět v posteli. Rozhodla jsem se, že ji zajdu zkontrolovat.

Byla v kuchyni a četla si něco na mobilu. Potichu jsem k ní přišla, objala ji zezadu a přitiskla svoje rty na její krk.

„Co se děje, že jsi naštvaná takhle po ránu?" zajímalo mě.

Lauren se na mě podívala s obavami ve tváři. „Promiň." Řekla jen.Tohle mě rozrušilo. „Co se stalo, lásko?" Nějakou dobu čekala než mi odpověděla, ale potom se na mě jen omluvně pousmála a podala mi ten telefon. Chvíli mi trvalo, než jsem přesně pochopila, o co jde, ale jakmile mi to plně došlo, nezmohla jsem se k žádnému pořádnému vyjádření. „Ten kokot." Lauren se usmála a chytla mě za ruku. „Volal mi Mike, aby mi to oznámil. Promiň, že jsem tě vzbudila.."

Šokovaně jsem se dívala na jisté video, pořízené v sex shopu. Na záběru byla kabinka a z ní jsem slyšela sama sebe, jak vzdychám. Po chvíli jsme z ní vyšly a platily jsme. Pak už jsem viděla jen černou obrazovku.

„Takže..teď už to všichni ví. Ví to fanoušci, naše rodiny, přátelé... a hlavně existuje video, na kterým si to rozdáváme na veřejným místě." Vyjmenovávala mi Lolo. „Doprdele" Nic jiného než nadávky ze mě nevycházelo. Co budeme teď dělat? Jak to vyřešíme? Napadly mě jen samé katastrofické scénáře. Bylo mi do breku. Moje oči se začaly zaplňovat slzami. „Camz, víš co je teď v Twitter trendech?" Cože? Proč o tom mluví teď? Jen jsem pozdvihla obočí. „Největší trend je teď WeLoveYouCamren"

„No fajn,ale co zbytek lidí? Zase z toho bude drama a bude to kolovat ještě dalších pár měsíců.." Na to mi moje přítelkyně ukázala nejnovější bulvární zprávy a já už se vlastně ani nedivila, že jsme ve všech časopisech jako New York Times, Vogue neboBuzzfeed Journalist.

Všude na internetu byly titulky jako „Camren existuje", „Lauren Jauregui a Camila Cabello při sexu", „Bývalé zpěvačky kapely Fifth Harmony nezklamaly a opět zřídily skandál".

Zabralo mi to aspoň hodinu, vším se pročíst. Lauren mi potom uvařila oběd a snažila se zůstat pozitivní. Nechápu, jak může být pořád tak v klidu a umírněná.

Dneska jsem stejně neměla nic na práci, a tak jsem se rozhodla, že si obstarám nová plátna a barvy. „Lo, zajdu si nakoupit věci na malování, dobře?" „Jasně, kdy se asi vrátíš?" Domluvily jsme se na plánech na večer. Lauren zase chytla její romantická nálada a měla potřebu vzít mě do restaurace. Nijak mi to ale samozřejmě nevadilo.

Vyšla jsem z bytu a zanedlouho už jsem byla v parku. Nejbližší obchod byl asi dvacet minut od našeho domova, takže nebyla potřeba jet autem. Mám ráda, jak vzdych voní, takže procházku ocením.

Po pár krocích jsem začala být nejistá. Měla jsem pocit, jako by mě někdo pronásledoval. Otočila jsem se, ale za mnou nikdo nebyl. Začalo se už stmívat a v parku je větší počet bezdomovců a různých pochybných individuí než v centru.

V obchodě jsem rychle vzala všechny věci a už jsem se těšila domů za svou přítelkyní. Vyšla jsem ven a opět zašla do parku. Cítila jsem se divně. Jako by to byla nějaká intuice. Snažila jsem se na to nemyslet a zrychlila jsem. Z ničeho nic mě ale popadly silné ruce. Jedna byla na mém pasu a druhou mi ten člověk zakrýval ústa i nos. Chtěla jsem křičet, ale nemohla jsem. Nějakou dobu jsem to zkoušela, ale ani to nemělo cenu. Nevydávala jsem ze sebe ani hlásku. Poslední věc, kterou si pamatuji je, že mě něco silně povalilo na zem a odtáhlo z cesty. Potom už jsem měla černo před očima ...