Kathrin Lockwood, to jsem já. Sedmnáctiletá dívka, která má předurčen svůj osud. Zachraňovat lidí před duchy.
Poté co se poprvé objevil Problém, epidemie zjevování duchů a jiných nadpřirozených bytostí, si jeden bláznivý Anthony Lockwood založil firmu na vymanění parapsychyckých jevů z bytů, domů, příbytků, parků, lesů, zahrad. I když jich v té době bylo spousty, šel si za svým. Takovéto firmy měli kolem stovek zaměstnanců, ale oni měly jen tři Lucy (má matka), Anthonyho( můj otec) a George (nejlepší společník mých dětských her). Tehdy ještě spolu nebyli, až po třech letech se dali dohromady. Za ty tři roky si navzájem zachránili život milionkrát.
Moje máma se s nadpřirozenem setkala už jako malá, když si hrála se sourozenci u potoka. Tehdy objevila svůj dar, slyší duchy a přízraky. Já jsem tento dar podědila. Po svém otci, Lokwoodovi, jsem podědila mrštnost, schopnost podnikat, dotek (schopnost zjišťovat pouhým dotek předmětu, jaký k němu má přízrak vztah) a taky nehoráznou nepořádnost. Sice nevím jak se otec s nadpřirozenem setkal, ale v poslední době nám nadpřirozeno docela dost zasáhlo do života.
Má matka a otec tehdy řešili případ mrtvé liliputky, která se podle všeho vrátila kvůli své dávné lásce. Nicméně se změnila na Chiméru (hned po Mátoze druhý nejnebezpečnější typ ducha 2), na tuto hlídku šli do cirkusové maringotky, jak se ukázalo, přízrak se neobjevoval jen tam. Mně bylo šest, nechali mě u babičky, nikdy jsem ji neměla ráda. Měla totiž 14 dětí, má matka Lucy, byla nejmladší. No a můj otec zapomněl železa (duchové nesnášejí železo a stříbro, když jste si udělali ze železa nebo stříbra kolem sebe kruh, přízraky na vás nemohly. V Lockwood and spol. museli používat železo. Na stříbro neměli, byli tehdy ještě malá firma), alespoň že mamka nezapomněla železné piliny, jsou sice méně spolehlivé, ale co mela dělat, tento scénář zažila už několikrát.
Přízrak se blížil k nim. A můj otec, jak couval, omylem rozkopl ty železné piliny. Duch ucítil možnost a vešel do kruhu. Má matka nechápala jak se tam mohl dostat. A nebyla na to připravená takže se nestihla bránit. Táta neváhal a chtěl vytasit svůj rapír (jakýsi meč, kterým se odhánějí přízraky s železným nebo stříbrným koncem). Ale zasekl se, snažil se, co mohl. Konečně vytáhl rapír a přízrak odehnal. Moje máma tam ležela bez známek života. Začalo svítat a přízrak se rozplynul.
Můj otec si stále dává za vinu matčinu smrt. Když jsem se to dozvěděla, měsíc jsem nevyšla z pokoje. Bylo mi šest a rozhodovalo se kam půjdu na školu, já jsem se rozhodla pro univerzitu parapsychických jevů a obrana proti nim. A bylo to nejlepší rozhodnutí. Jedenáct let jsem se učila, jak rozpoznávat přízraky a zařazovat je. Učila jsem se co brát s sebou a obrané pohyby rapírem.
Teď po škole si mohu vybrat firmu, pro kterou budu pracovat. Samozřejmě že mi otec nabídl místo ve své firmě, i když nejdříve s výběrem školy absolutně nesouhlasil. Nechtěl, aby mě ztratil jako mamku.
Mám na výběr z velmi prestižních firem Agentura Fittesové a Agentura Rottwel. Já jsem si vybrala Agenturu Lockwood and spol. . K dnešnímu dnu naše firma má skoro dvacet zaměstnanců, není to moc, ale je tu taková paranormální atmosféra.
💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮
Úvodní kapitolka líbila? Pokud ano votes a komenty neuškodí. Thanks.
Maruskamuffin❤
ČTEŠ
Lockwood and spol.
General FictionCo kdyby duchové nebyli jen pověry? Co kdyby se v Británii zrodil Problém, který by nikdo neuměl vyřešit? Co kdyby se duše mrtvých vracely a zabíjely současné obyvatele nebo návštěvníky? A co když je to všechno pravda? Cover by: @didiska.sikova