Lockwood and spol.

12. Opravdu velká překvapení

Probudí mě ukrutná bolest hlavy. Pro jistotu nechám oči zavřené. Otočím se na bok a ucítím něčí tělo. Otevřu oči. Vedle mě leží černovlasý kluk. „Ne, ne ne, ne, ne, ne,“ opakuji si a odsouvám se po posteli od něj. Přehoupnu se přes okraj postele a tvrdě dopadnou na zem. „Auu..,“ zasyčím. Začnu přemýšlet, jak jsem se sem dostala. Večer jsem pila s Kylem. Pak jsme se začali nudit, tak jsme šli k němu do pokoje. Chtěli jsme si pustit film. A pak nás to taky omrzelo. A pak mám okno.

Doprčic. Ale třeba si nic nepamatuje, musím co nejdřív vypadnout. Posbírám si svoje oblečení a zabalená v dece vyjdu ven z pokoje. Obléknu se na na chodbičce mezi Kylovým a Jackovým pokojem. Snad Jack ještě spí. Pomalu se začínám oblékat a dveře od Jackova pokoje se otevírají. Dívka s dlouhými blond vlasy, zabalená v dece, na mě upře pohled. Chvilku s Harley na sebe jen koukáme. „Co tady děláš?“ zeptá se jako první. „Co tady děláš ty?“ oplatím otázku Harley. „Já se ptala první,“  nervózně si prohrábnu vlasy a sklopím pohled. „No já, já se asi vyspala s Kylem,“ mumlám, skoro mi není rozumět. „Asi?“ zopakuje důrazně. „No, tak když se probudíš vedle nahého kluka po noci, kterou si  nepamatuješ, a sama jsi nahá, tak je to asi jasný, ale pevně doufám, že je to nějaká náhoda.“ Tvářím se poníženě. „A co tu teda děláš ty?“ nasadím chytrý výraz. „Já..em.. mě bylo blbě a tak mě Jack nechal přespat u sebe, ale nic se nedělo,“ koktá, očividně si vše vymýšlí právě​ teď. „A proto se nahá, ráno v sedm, plížíš z pokoje?“ vítězně se usměju. „No jo,“ vypadá to, že o tom se chce spíš přesvědčit sebe než mě. „Takže, kdybych tam teď šla, uviděla bych Jacka, jak spí oblečený na zemi?“ Vidím, jak Harley začíná být nervózní a tak pokračuju: „Nebo tam najdu Jacka nahého v posteli, domnívající ho se, že vedle něj leží holka, kterou se snaží sbalit už -  já nevím kolik let?“ „No, fajn,“ tváří se naštvaně, ale spíš na sebe než na mě, „tak jsem se s ním vyspala, ale byla to chyba a nic to pro mě neznamenalo.“ „A co pro něj? Nebude si dělat plané naděje?“ řeknu klidně. „I kdyby jo, je mi to jedno.“

Po téhle větě jsem ji už nechala. Vím, že by to vyústilo jen v hádku. Je osm ráno a já teprve dorazila domů, ale jestli to chci stihnout do práce, měla bych si pohnout. Rychle proběhnu koupelnou a hodím na sebe něco slušného. Cestou, jako vždy, se zastavím ve své oblíbené kavárně. Vím, kávu máme i v agentuře a zadarmo, ale káva z kavárny není jako u automatu.

„Kat?“ ozve se v agentuře zpoza mě. Otočím se. Ano, zase to blonďaté pako na mě volá. „Co je?!“ odseknu. „Můžeš na chvilku sem?“ usměje se. „A proč bych to jako dělala?“ Natočí hlavu na stranu a čeká na mou reakci. Pomalu se zvednu a jdu za ním. „Co chceš?“ vyhrku na něj. „Emm.. takhle. Já jsem se včera vyspal s Harley, ale když jsem se vzbudil, nebyla tam. Nevíš, co to může znamenat?“ Vypadá to, že mu na tom záleží, ale mě to nedá a rýpnu si. „Třeba to, že se ti to zdálo a ty si myslíš, že to je realita,“ snažila jsem se tvářit vážně, ale nejde to. I on se tomu zasmál. „Ne, vím jistě, že se se mnou vyspala, pamatuju si to. Šli jsme ke mě..“ „Jo dobrý, ušetři mě podrobností,“ zastavím ho. „Fajn,“ pokračuje, „tak myslíš, že to znamená nějaký posun v našem vztahu?“ V očích mu svitl plamínek naděje a já ho uhasím. „Ne,“ řeknu bezcitně, „říkala, že to byla chyba a že to pro ni nic neznamenalo.“ Teď vypadá jako malé dítě, které přišlo o svou hračku. „A to víš jak?“ zeptá se, když odcházím. „Co vím jak?“ nechápu. „Jak víš, že to pro ni nic neznamenalo a že to bere jako chybu?“ „Říkala mi to.“ Jak jinak že? „Ale dneska jsi se s ní ještě nebavila.“ „To si myslíš ty.“ odseknu a znovu se rozhodnu odejít. „Takže ty sis to celý vymyslela?“ vyjekne na mě. „Já? Proč bych si něco vymýšlela?!“ oplatím mu ostrý tón. „Protože mě miluješ a nedokážeš překousnout to, že chci Harley!“ „Tak aby si věděl, já bych Harley nikdy vědomě neublížila,“ jeho výraz se rychle změní. „Tak jak to teda víš?“ poví zklidněně. Když mu teď neřeknu jak to celý bylo, bude si furt myslet, že mu lžu. Zhluboka se nadechnu: „Já jsem se s ní potkala ráno, když vycházela od tebe z pokoje,“ řeknu poníženě. „A co si dělala ráno i nás v bytě?“ Zeptá se, ale pak mu to dojde. „Ty si se vyspala s Kylem?“ koktá překvapením. „Asi jo,“ mumlám stejně jako ráno. „Ještě ode mně něco potřebuješ?“ promluvím po tom co si mě několikrát přeměří pohledem. „Ne,“ nuceně se usměju a odejdu.

Hodinu na to jsem se topila v papírech, slíbila jsem Georgovi, že mu s něčím pomůžu. Přecházím uličku mezi kanceláří a místností pro agenty. Když v tom do dveří vejde druhé černovlasé pako. Zrychlím krok a rychle vejdu do kanceláře. „Emm... Georgi tady máš ty papíry,“ stále jsem otočená ke dveřím jestli se to neobjeví Kyle s tím, že něco neodkladného potřebuje. Hodím ty papíry na stůl, ale oni přistanou na zemi. „Jé, promiň,“ a začnu je sbírat. „Kat, děje se něco?“ vezme si ode mě papíry a pomůže mi vstát. „Co? Né, nic.“ zvedne obočí, „nic vážného,“ dodám.

Zhluboka se nadechnu a vyjdu ven. Kyle nikde. Proklouznu ke stolu a posadím se. Ještě se jednou rozhlédnu kolem. Kyle je teď u Jacka. Pozdraví se a Jack promluví: „Tak prý sis taky včera užil,“ usměje se. „Co jsem si měl užít? Já si nic nepamatuju,“ vykoktá že sebe Kyle. Teď mu vše Jack asi vykládá, že já jsem si něco nevymyslela. Teď bych měla po starostech. Kylův výraz se z udiveného změnil na ještě udivenejší. Jde sem. Teď už se mi asi nevyhnu. „Ahoj, Kat. Em... Já....“ „Nic neříkej,“ zastavím ho a sama pokračuju, „ to včera, to byla chyba. Já o sobě vůbec nevěděla a....“ Pro změnu mě zastaví on: „Kat, o čem, o čem to mluvíš? Jack mi právě říkal, že jsem tě včera nějak obtěžoval, tak jsem se ti chtěl omluvit, ale tak teď nevím co myslíš tou chybou​ z tvojí strany,“ vytřeštím na něj oči. Proč si to Jack vymyslel? Vždyť ani mě před dvaceti minutami jsem mu říkala, že jsem se s ním vyspala. Opravdu nechápu. „No já, ta chyba kterou myslím. To byla ta, že... Že jsem ti dala facky a dost a i když to nebylo tak hnusný.“ Musím uznat, že jsem to vymyslela bravůrně. „Jo, takže všechno v pohodě mezi náma?“ Zeptá se. „Jo naprosto,“ usměju se.

Kyle odejde celkem zklamaně. Já vyrazím hned za Jackem, který stojí u kopírky. „Jacku, můžeš na chvíli někam stranou?“ Zeptám se a ani nečekám na jeho odpověď a odvedu ho pryč. „Proč si Kylovi lhal?“ udiveně si ho prohlédnu. „V čem?“ Snaží se dělat blbýho, no moc se snažit nemusí, on blbý je. „Asi v čem? Než přišel Kyle, tak jsem ti říkala, že jsem se s ním vyspala a teď ke mně přijde s tím, že mě prý osahával a že jsi mu to řekl ty.“ „Neměl jsem?“ povytáhne obočí. „Jo to děkuju, ale furt nechápu proč si to udělal. Vždyť Kylovi by to udělalo radost, tak proč si mu navykládal takový blbosti?“ Snažím nějak korigovat svou hlasitost, přeci jenom nepotřebuju, aby to věděla celá agentura. „Protože jsem věděl, že pro tebe to byla chyba a Kyla by tohle opravdu nepotěšilo a navíc vím, jaký to je. A taky vím jak je těžký vysvětlovat někomu, že to byl omyl,“ pousměje se a proklouzne kolem mně zpět ke kopírce.

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮
Děkuju za přečtení 💖💓
Tak pro změnu trochu delší kapitola 💓Tak snad líbí 💟💟