Lockwood and spol.

19. Pravdy je dost, citů příliš

Nikam nejdu. Moje poslední slovo. Opravdu jsem o tom dlouho přemýšlela a došla jsem k názoru, že Kyle mě nezajímá a nepotřebuju s ním trávit více času než musím kvůli práci. Navíc po tom, co jsem slyšela na hlídce.

Vyrazím do práce. Kafe na cestu nesmí chybět. V agentuře je klid. Dojdu ke svému stolu. Čeká mě na něm spousta papírů. Odfrknu si. Jestli mám tohle stihnout dneska měla bych začít. Neochotně si vezmu tužku do ruky a začnu psát.

Uprostřed práce mi zvoní mobil. Volá mi Grace. „Kafe. Hned teď. Nemám co dělat a strašně se nudím už mě nic nebaví. Prosím, už mě všechno štve. Takže v kolik a kde se sejdeme?“ Vyhrkne Grace.
„Grace, já jsem v práci až do tří, to snad víš né?“
„Až do tří? To se zblázním! Nešlo by to nějak uspíšit?“
„Ne, to asi fakt ne. O půl čtvrté v kavárně?“
„Hmm... Tak fajn, ale jestli se zpozdíš o sekundu, tak si mrtvá!“
„Dobře beru na vědomí. Přijde i Ginny?“
„Jo, měla by,“ odmlčí se.
„Tak jo, ahoj.“
„Ahoj,“ a závěsí hovor.
Znovu se neochotně pustím do práce.

Jsou tři hodiny, jestli to chci stihnout, měla bych vyrazit. U dveří mě potká Harley. „Ahoj, máš minutku pro svoji nejlepší kamarádku?“
„Jasně, ale opravdu jen minutku, dost pospíchám.“ Nemůžu ji teď odmítnout, naštvala by se.
„Když jsme se teď usmířili, tak by bylo příhodné říct ti, že mám kluka a ráda bych ti ho představila,“ otevře dveře a někomu rukou naznačí, aby vešel, „tak tohle je on.“ Usměje se a čeká na moji reakci.
„Ahoj Dylane,“ nuceně se usměju.
„Vy se znáte?“ ptá se nevěřícně Harley.
„Jo, nedávno jsem tě tady hledal a tak jsme se s Kat potkali,“ vloží se do toho Dylan. Povytáhnu obočí a prohlédnu si ho. Harley si toho všimne: „Děje se snad něco?“ Vyděšeně kmitá očima z jednoho na druhého.
„Nic,“ stále zírám na Dylana, který neztrací svůj výraz, „ vůbec nic,“ dodám.
Po chvilce trapného mlčení a pokukování po sobě promluvím: „Takže jestli to je opravdu všechno, tak já bych šla, protože někdo na mě čeká.“ Harley jenom přikývne a já odejdu.

„Kathrin Lucy Jessico Lockwood, je patnáct hodin a třicet pět minut, kde si byla? Víš co jsem ti slibovala, když přijdeš pozdě?“ začne ostrým tónem Grace sotva se objevím v kavárně.
„Zaplatíš za mě celou útratu?“ usměju se a posadím se k nim. Ginny se jen uchechtne.
„Ne,“ řekne otráveně Grace.
„Tak mi konečně přestaneš říkat celým jménem, když jsi na mě naštvaná?“ Pokračuju.
„Ne,“ semkne rty a trochu je vyšpulí. Tohle dělá vždy když se naštve.
„Tak promiň, zdržela mě Harley,“ omlouvám se.
„A co jako chtěla?“ Nasadí ostrý tón.
„Em... Představovala mi svýho kluka,“ sakra, tohle jsem říkat neměla, teď si budu muset něco vymyslet.
„Ona má kluka?“ reaguje nečekaně první Ginny.
„Jo,“ odpovím nejistě.
„A kdo to je?“ Ptá se Grace.
„Dylan, ten Dylan s kterým si chodila ty“ řeknu.
„Aha,“ utrousí smutně Grace.

Grace se vrátila dobrá nálada, takže to bylo zase obvyklé odpoledne ztravené v kavárně s holkama, teda než se tam objevil jistý pár. Pár držící se za ruku, který se skoro neustále pusinkoval. Konečně se od sebe odlepili a já poznala Harley.
„Kat,“ špitne Grace, „koukej kdo támhle je,“ ukáže směrem k Harley a Dylanovi. Chci na to nějak odpovědět, ale to už si nás Harley všimla a vedla Dylana za ruku k nám.

„Ahoj holky,“ začne nadšeně Harley, „chci vám představit Dylana, mého kluka.“ Když ani jedna z nás není schopná odpovědět, Harley, už méně nadšeně, pokračuje: „Tohle je Grace a tohle Ginny, jsou to fakt super holky zamiluješ si je.“
„To jo,“ řekne potichu Dylan, že ho snad Harley ani neslyšela.

„Můžeme si přisednout?“ ptá se Harley. Já s Ginny čekáme na Gracinu reakci, která se dostavila okamžitě: „Jasně že můžete,“ nasadí falešný úsměv. Takovouhle reakci jsem opravdu nečekala.
„Tak vy dvě hrdličky,“ Grace se znovu falešně usměje, dává jí evidentně hodně zabrat, aby se ovládla, „jak dlouho už jste spolu?“
„Už to bude měsíc,“ řekne blaženě Harley.
„Měsíc? Jsi si jistá?“ Vyjekne Grace.
„Jo naprosto,“ řekne nejistě Harley.
„Ale to je blbost, já jsem se s Dylanem rozešla teprve včera,“ řekne Grace nechápavým tónem.
„Cože? Tak to je blbost ,máš pravdu, protože Dylánek by s tebou nikdy nechodil,“ naštve se Harley a pohlédne na Dylana, který neví, co říct, „nebo snad ano?“ Dylan pouze přikývne a pak promluví. „Jo je to pravda, já chodil jsem s vámi oběma, protože jsem se s tebou, Grace, nedokázal rozejít a pak když si mi dala kopačky, tak se to všechno zjednodušilo. Bylo to strašně složitý, viď Kat, tobě jsem to vysvětloval, když jsem tě potkal v tý agentuře...“ Nedořekne to, protože Grace velmi naštvaným a pronikavým hlasem řekne: „Kathrin, ty jsi to věděla a neřekla jsi mi to? A to si říkáš kamarádka? Jsi horší jak tyhle dva dohromady,“ ukáže na Harley a Dylana.
„No dovol?!“ Brání se Harley. „Jak jako tyhle dva dohromady? Tohle nebudeme poslouchat, Dylánku, jdeme!“ Vezme jo za ruku a odtáhne ho pryč.
Grace mlčí. Koukne na mě pohledem zvaným jsi pro mě vzduch, vezme si věci a odejde.

Sedím tu se svěšenou hlavou. Ginny tu ještě zůstala, ale taky už se chystá k odchodu. Odejde dva kroky, pak se zastaví otočí a řekne: „Nechápu, že si byla něčeho takového schopná. Já myslela, že jsme kamarádky,“ a odkráčí pryč.

Cítím vztek na Dylana a taky na sebe. Měla jsem to Grace říct hned, ale kdyby to ten dement neřekl mohlo být vše naprosto v pořádku.

Dojdu do parku a sedni si na lavičku. Po tváři se mi začnou klouzat velké slzy. Snažím se je zastavit, ale nejde to. Zavřu oči, zakloním hlavu a opřu si ji o lavičku.

„Kat? Jsi v pořádku?“ zeptá se nějaký povědomí hlas. Posadím se a promnu si oči. Je to Kyle. „Ty jsi brečela?“
„Já? Ne, proč?“
„Ale nekecej, máš zarudlé oči“
„No a co?“ vyjeknu.
„Tak promiň,“ řekne odměřeně.
„Jestli dovolíš, tak půjdu domů,“ zvednu se a chystám se odejít.
„Můžu tě doprovodit?“ zeptá se okamžitě.
„Ne,“ řeknu chladně.
„Kat, můžeš mi říct, co jsem ti udělal?“
„Skoro nic, jen se o mě bavíš s jedním blonďatým pakem,“ řeknu naštvaně.
„Ty si to slyšela? To jak jsem si povídal s Jackem?“ ptá se ustaraně. Neodpovím a znovu se chystám odejít.
„Kat, prosím, nech mě ti to vysvětlit, já byl jsem naštvaný, jak mě furt odmítáš a tak. Prostě mi rupli nervy. Nic z toho co jsem o tobě říkal není pravda.“
„Aha, tak to jo. Tak až ti zase rupnou nervy, tak nadávej na někoho jinýho, ano?“
„Kat, promiň. Jsem vůl a neměl jsem to říkat, protože to není pravda.“
„Fakt?“ řeknu trochu mírněji.
„Jo, Em.. a myslíš že by teď bylo hodně troufalý pozvat tě na jídlo?“ zeptá se nejistě. Nevím co to se mnou je, ale asi za to může ta hádka s Grace, cítím se divně a hlavně sama.
„To teda troufalý je a dost,“ tvářím se vážně, „ale půjdu ráda na jídlo,“ shodím kamennou tvář.

Po skvělém kebabu a krásné procházce po městě mě Kyle doprovodil domů.
„Tak ještě jednou děkuju za jídlo a za všechno ostatní,“ řeknu když přijdeme před dveře od bytovky, kde bydlím.
„Já děkuju,“ řekne Kyle. Chvilku na sebe jen tak trapně zíráme. On se přiblíží kousek ke mně. Zastrčí mi pramínek vlasů za ucho a pak mě políbí. Odtáhne se, čeká co udělám. Já rychle sundám jeho ruku z mého obličeje a zmizím ve dveřích. Vyběhnu po schodech do svého bytu. Kyle za mnou nejde to je dobře, nebo ne? Mám divný pocit, já přece Kyla nemám ráda, je to ten idiot od nás z agentury, který mě neustále balí. Zkusím se z toho vyspat, snad to ráno bude lepší.

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮
Další várka příběhu je to. Moc vám děkuju za překonání hranice 500 views. Moc si toho vážím. Jen tak dál.💗💗