Lockwood and spol.

15. Kdo to je??

„Tý jo," poznamená Grace. „Ty si se vyspala s Kylem? Takže jsem měla pravdu, viď?" Vítězně vezme svůj hrnek a s očima připnutýma na mě se napije. Ginny se jen potutelně směje. „Ne, nemáš pravdu. Já Kyla nechci!" Opáčím rychle. Grace si mě jen nevěřícně prohlédne a už zase mluví: „Tak proč si s ním spala?" „Nevěděla jsem o sobě. A kdybych pila se svými kamarádkami, tak bych s ním nikdy v posteli neskončila!" Už mě s tím Grace štve. Trvá to už od školy, furt se mi snaží vnutit to, že se mi líbí Jack nebo Kyle. A je s tím vážně otravná.

„Grace, tak už jí nech," zastane se mě Ginny. „A proč bych to jako dělala?" směje se Grace. Né, na tohle nemám odpověď. „Musím se odskočit," zvedne se Grace a odběhne. Chvilku jen tak s Ginny mlčíme, pak ale Ginny protrhne ticho: „Opravdu řekla, že i když jsme ji pomohly na Univerzitu, tak nejsme její kamarádky?" Smutně přikývnu. Zamyšleně hledí na svůj bílý, velký hrnek, pravděpodobně velmi vážně přemýšlí. Grace si na stole nechala svůj mobil, který se rozvoní.

„Dylan srdíčko srdíčko," předčítá polohlasně Ginny. Usmějeme se na sebe. Kouknu se směrem kam Grace odešla, vezmu její telefon a přiložím ho k uchu. „Ahoj," vykoktám ze sebe a snažím se o Gracin hlas. „Ahoj krásko," málem prasknu smíchy. „Děje se něco?" Zeptá se nejistě kluk v telefonu. „Ne nic, to se tady smějí holky v kavárně," pokusím se to nějak vysvětlit. „Ty si v kavárně? Zrovna jsem tě chtěl někam pozvat. Tak můžu tě tam vyzvednout a půjdem někam?" „Počkej," zadrmolím. „Chce přijít sem, myslíš že bude hodně naštvaná, když ho sem pozvu?" Zeptám se šeptem Ginny. „No to nevím, ale byla by to sranda," usměje se. „Tak přijď," zvednu znovu telefon k uchu a vysvětlím mu, kde ta kavárna je.

„Taak," přiřítí se Grace, „o co jsem přišla?" Nastejno se s Ginny rozesmějeme. Nechápavě přejíždí že mě na Ginny a zase zpátky. „Děje se něco?" Jen co to dořekla otevřou se dveře a vejde vysoký s tmavě hnědými až zrzavými vlasy. Nadšeně zamává směrem k našemu stolku. Grace stuhne. Zakryje si rukou obličej, ale to jí stejně nepomůže. Ten kluk jde k nám.

„Ahoj Graci," skloní se aby ji mohl dát pusu. Ona ji ale odstrčí a naštvaně procedí přes zuby: „Pojď stranou!" S Ginny děláme že jsme překvapené a Grace nám to zřejmě žere i s navijákem. „Pak vám to vysvětlím,"  zvedne se chytne pravděpodobně Dylana za předloktí a odtáhne no pryč. Slyším naštvaný to Gracina hlasu, který vždy jen na chvíli přeruší slabý chlapecký hlásek.

Po chvíli Grace nasadí příjemnější výraz, dokonce se i usměje a znovu přitáhne Dylana zpět k nám. „Dylana vám asi představovat nemusím, když jste s ním jedna z vás mluvila, že?" Řekne naštvaně, ale stejně je vidět, že už to bere jako srandu. Obě s Ginny mlčíme. Grace si nás pobaveně prohlédne a pokračuje: „Tohle je Ginny a tahle ošklivá holka je Kathrin," Dylan se pousmějě, zřejmě si už zvykl na její typ humoru. Takhle si s Grace nadáváme často, ale ani jedna to nemyslíme vážně. Teda, nevím jak ona.

„Ale je celkem fajn a ke Grace se hodí, ujišťuji Ginny, která se nabídla, že mě doprovodí domů, když si Grace odvedl Dylan. „Takže už jsme tady, tak ahoj," zamávám. „Ahoj a nevyspí se nám zase s někým," rýpne si Ginny. „Neboj, to nehrozí," „jen aby." Pohrozí Ginny zdviženým ukazováčkem. No jo, dcera učitelky.

Čeká mě dlouhý osamocený večer, Grace bude s Dylanem, Ginny má nějakou rodinnou oslavu a Harley opravdu volat nebudu, proto jsem si ještě skočila koupit popcorn, zmrzlinu a hodně džusů. Vím, že po tomhle bude moje snažení zhubnout k ničemu, ale mám na to za poslední týdny nárok. Pustím si první film, který najdu, otevřu si zmrzlinu a džus. Lehnu si na svůj asi tak sto let starý gauč.

Probudím se celá rozlámaná na gauči. Vedle na stole leží kelímek od zmrzliny, ale místo ní je tam něco podobného vodě. Rozkoukat se kolem sebe, všude samé drobečky a poházené krabice od džusu. Pak můj pohled upoutají hodiny. Mám už být hodinu v práci. Rychlé prolétnou koupelnou a ani ne za deset minut vyběhnu ven. Taxi, mi jako obvykle, nezastavilo. Do agentury se přiřítím úplně uřícená. První uvidím Harley kouká jako kdybych ji zavraždila kočku. Pak uvidím Kyla, nevrle si mě prohlíží od kopírky. Protočím oči, hodin věci na židli a rozhodnutí se zajít tátovi omluvit, že jdu pozdě.

„Můžu?" Pomalu otevřu dveře a k mému údivu tam zase sedí George. Vytrestim oči. „C-co tu děláš? Co je s tátou? Stalo se mu snad něco? " koktám. „Né buď v klidu," promluví klidným a uklidňujícím hlasem, „ táta má jen nějaké vyřizování po úřadech, tak mě  poprosil, abych mu to tady pohlídal..." Asi chtel ještě něco říct, ale zastavil ho vyzváněcí tón agenturního telefonu. „Dobrý den, tady Agentura Lockwood and spol., jak vám mohu pomoci?" přeříkával jako básničku. Vysoký hlas drmolil ještě rychleji než Grace. „Ano, ještě dneska vám tam někoho pošlu. Nashledanou," vrátí telefon na své místo a usměje se na mě. „Kattie, výběr si dva lidi, při nejlepším chlapce a dneska máte hlídku na této adrese," podá mi útržek papíru. „Regent Street 58," přečtu to nahlas, „to mi něco říká." Zamýšlím se, mám takový pocit, že tu adresu znám. „Katt, potřeboval bych, aby to bylo ještě dneska," promluví George. „J-ji jasně bude," nervózně se usměju a odejdu. Pomalu za sebou zavřu dveře a hlavou mi prolétne. Koho si mám vzít s sebou?
💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮
Poradíte mi? Kdo s ní má jít?