Lockwood and spol.

10. Prostě Harley

Jack mě donesl až do agentury, kde už byl i táta. Naložil mě do auta a odvezl do nemocnice, díky bohu to zlomené nemám. Z nemocnice jsem šla rovnou domů. Druhý den odpoledne jsem vyrazila do práce.

Přijdu do agentury, trošku kulhaám, ale dá se to vydržet. První spatřím Harley, jak si mě kanibalsky prohlíží. Pak nasadí otrávený výraz a odejde. Opravdu nechápu její chování. Jsou tu už všichni, co byli včera na hlídce. „Ahoj Kat, tak co s tím máš?" Zeptá se Jack a vezme mi batoh. „Mám to jen naražený, ale co to děláš?" tázavě si ho přeměřím pohledem. „Pomáhám ti s batohem," odpoví nechápavě. Vytrhnu mu z ruky svůj batoh a hodím ho ke stolu. „Za prvý, já pomoc nepotřebuju, jsem v pořádku. Za druhý, nevšímej si mě, opravdu to od Harley nepotřebuju poslouchat ještě dalších sto let. A za třetí, co potřebuješ?" Jack asi nic z toho co jsem řekla nepochopil, „emm... J-já nic nepotřebuju, j-jak...," „jasně, tak co chceš?" Tohle mám prokouknutý už dávno, jakmile je Jack až moc milý, buď něco potřebuje, nebo si ze mě dělá srandu. „Nevíš co je Harley? Od rána se se mnou nebaví, chová se stejně jako když jsem v druháku šáhnul na zadek Blueberriový," pousměju se. To byla docela sranda. Jack prý omylem šáhnul Blueberryiový na zadek a Harley s ním skoro dva dny ani nepromluvila. Dodnes to nikdo nepochopil. Jediné vysvětlení, které s Ginny a Grace na její chování máme je: Prostě Harley.

„Podle mě je uražená že včerejška. Přeci jenom nesl si mě v náručí a nevěnoval si se jí a víš jak ona na tohle reaguje." Jack rozmáchne rukama. Úplně ho chápu a taky lituju. Prohrábne si vlasy a naštvaným tónem spustí: „To jsem tě tam měl nechat jako ležet?" „Asi jo" pousměju se a na jeho tváři se rozlije úsměv. On ale pokračuje: „Tak já jsem měl za to že když zachráním její nejlepší kamarádku, že bude ráda a ona se na mě ještě naštve. Fakt ja to už asi vzdám. A vždyť ona mě ani nechce, tak co ji zajímá že jsem ti zachránil život." Naštvaně chodil sem a tam. „Prostě Harley," vydechnu a pak mi v hlavě zazní ta věta: „Tak já jsem měl za to že když zachráním její nejlepší kamarádku, že bude ráda...." Zkusnu si ret a zeptám se: „A to jako kdybych nebyla nejlepší kamarádka Harley, tak by si mě tam nechal?!" Zním trochu podrážděně a taky že jsem. „Jasně, že ne. Nejsem sobecký idiot, i kdyby tam ležela Pamela, tak bych jí pomohl. I když tu bych asi neuzvedl," zasměje se sám vlastnímu vtipu. Mě to dost urazilo. Srovnává mě s Pamelou. S tou tlustou, blejlatou, úplně blbou krávou.

Obejdu ho a zamířím ke kávovarům. Harley si tam povídá s Tanyou. Stoupnu si za roh a poslouchám jejich rozhovor. „..No ale mě hlavně naštvala tím, že byla s Jackem. Podle mě to dělá proto, protože si neumí najít kluka. Nemá kluka hrozně dlouho. Ani se nedivím..," to už nevydržím a jdu za nimi. Najednou Harley sklaplo. Usměju se a naklikám si na kávovaru cappuccino. Vezmu si kelímek a beze slova odejdu. Nemá cenu se s ní hádat.

Vracím se ke stolu Jack tam stále stojí. Jen si položím kafe a uz se mě zase ptá: „Neviděla jsi Harley?" „Jo, je u kafe," odseknu. Usměje se a odejde. Na kalendáři mám lísteček od táty. Mám prý dneska jít spát zase k němu. Odtrhnu lísteček a zjistím že zítra je šestého března. Harley má narozeniny. To bude zase fajn.....

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮

Děkuji za přečtení 💖
Snad líbí 💟💟