Lockwood and spol.

18. Vztahy, vztahy a zase vztahy

„Ehm... Já ne... Jsem tu chvilku,“ koktám.
„A slyšela si něco?“ Vyptává se Kyle. „Co bych měla slyšet?“ Opáčím.
„Nic,“ usměje se, „a co si chtěla?“
„Mám tu zdroj, pravděpodobně. Tákže na,“ vytáhnu prsten z kapsy a hodím ho po něm, „a já půjdu domu ano?“oplatím mu úsměv. Naštvaně odkráčím, vezmu svůj batoh a odejdu.

Domů dorazím před pátou. Batoh hodím někam do rohu. Vím, že z toho co jsem právě udělala budu mít hrozný problém, ale s těma dvouma pakama bych tam už nevydržela. Nevím jestli mě naštval víc Kyle nebo Jack. Ale co mi je po nich. A taky bych se asi nervově zhroutila kdybych přihlížela tomu jak moje máma navždy mizí.

Ráno do práce vyrazím brzy. Kyla ani Jacka tu nevidím naštěstí. Musím za tátou. Zeptat se na to všechno, co se včera stalo.

„Tati?“ opatrně otevřu dveře. Kyle a Jack tam stojí a vypadají naštvaně a unaveně „Kat, dobře že si tady, potřebuju si s tebou promluvit. Promluvit o včerejšku. Posaď se,“ vyzve mě. „A vy kluci, běžte se vyspat, dnes i zítra máte volno,“ usměje se táta.
„Jo? Děkujeme, nashle pozítří,“ Jack popostrčí Kyla, aby se pohnul a mohli vyjít ven.

„Od kluků jsem slyšel, že jsi asi ve čtyři odešla a nechala je tam samotný. Co mi k tomu povíš?“ Začne jakmile se zavřou dveře.
„Že ještě než jsem odešla našla jsem jim zdroj a myslím si že já jsem jim tam jenom překážela,“ zkřížím ruce na prsou a narovnám se v křesílku.
„Kat, ale tady se nehraje na tvoje myšlenky!“ zvýší na mě hlas.
„Nechápu jak můžeš být tak bezohledná!“
„Já, že jsem bezohledná? Nevím, kdo vzal případ na Regent Street 58 a poslal mě tam. Prostě jsem to už nevydržela, bylo toho na mě moc. Prostě mě nutili nechat zmizet mamku chápeš? Nemohla jsem tam zůstat. Ty by si to snad dokázal?“nastvaně si ho prohlédnu.
„Ne a já jsem tě tam neposlal, byl to George kdybych jenom věděl, že tam jdeš neposlal bych tě tam. Ale proč si tam vůbec šla když si věděla, že to nevydržíš?“
„Já si to neuvědomila, že to je to místo. Kyle a Harley mě strašně naštvali. Prostě jsem o tom nepřemýšlela,“ řeknu provinile.
„Kat, promiň, neměl jsem křičet, víš jak tě mám rád. S Georgem to vyřeším. Je mi líto, že si byla vystavena tomuhle.“ Zvedne se a  obejde stůl ke mně: „Pojď sem,“ rozpaží ruce a já ho obejmu. „Kat, vím jak je pro tebe těžké srovnat se se ztrátou rodiče, sám jsem si tím prošel. Je to sice jedenáct let, ale stále to bolí. Jsem tu pro tebe, mám tě rád.“
„Já tebe taky, bylo to ode mě nezodpovědné a bezohledné, měl si pravdu,“ utřu si oči, políbím ho na tvář a odejdu.

„Ahoj Katrin,“ ozve se mi za zády když zase čekám na kafe. „Ahoj Harley,“ odpovím, „copak potřebuješ? Nové drby?“ Řeknu jízlivě. „Nechceš toho nechat?“
„Já? Kdo byl včera zase jak osina v zadku?“
„Ok, promiň. Já chtěla být milá. Kyle mi říkal co se ti stalo na hlídce. Jsi v pořádku?“ Ptá se starostlivě.
„Hádej,“ pokusím se o úsměv, ale zřejmě se mi to nepovedlo. Harley mě obejme. Leknu se, protože jsem to nečekala, ale pak jí taky obejmu.
„Všechno zase v pohodě? Nejlepší kamarádky?“ Pošeptá mi.
„Navždy,“ doplním ji.

Jsou tři, vezmu si svou tašku a vyjdu ven. Před budovou čeká Grace a Ginny. „Máš čas?“ zeptá se Grace bez pozdravu. „Na vás dvě vždycky,“ usměju se.

Jako vždy zakotvíme v naší kavárně. Povídáme si, smějeme se taky jim vypravím o tom, co se dělo včera a o mámě.

„Co Dylan?“ zeptám se Grace.
„Dala jsem mu kopačky, no... On se chtěl se mnou vyspat a já nevím, prostě jsem nechtěla a on to nedokázal zkousnout, tak jsem se s ním jednoduše rozešla.“
„To chápu,“ usměju se. Rozhodla jsem se, že o tom včerejším setkání nikomu říkat nebudu. Grace by se akorát zbytečně naštvala a Harley by.... Ani nevím co by to s ní udělalo, ale hlas ve mě mi říká, že se nemám míchat do cizích vztahů.

„A co Kyle a Jack? Jak se k tobě chovali na hlídce?“ vyptává se Grace.
„No docela slušně, ale pak jsem je slyšela jak se o mě baví. Jack říkal Kylovi ať se na mě vykašle, že stejně jsem jenom blbá, ošklivá a trapná kráva. Nevím proč ale trochu to zamrzelo,“ jakmile jsem to dořekla, začala jsem toho litovat. „Protože k němu něco cítíš furt, já ti to říkám furt,“ chytne se toho Grace.
„Hele holky sorry, ale já už budu muset jít. Bylo to fajn, ale musím. Buď na ni hodná Grace, tak se mějte a ahoj.“ zvedne se a odejde.

„Hele Grace, nechceš si najít někoho jinýho do koho by ses mohla takhle navážet? Třeba Ginny nebo Harley?“ obrátím se na ni.
„Protože by se nasrali urazily a řekly mi ze jsem trapná a takovýhle ty kecy. Nechci ti zvyšovat ego, ale si jediná, která to jakš takž bere,“ usměje se.
„Fajn, tohle beru,“

S Grace jsme si povídali ještě dlouho, pak ale už v kavárně zavírali, takže jsme museli domů. Sotva co dorazím a sednu si na pohovku, přijde mi zpráva. Je to od Kyla: „Nepůjdeme zítra někam? Mám celý den volno.“
Nevím asi nepůjdu, nebo mám?
💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮
Ououououou..... Vydala jsem kapitolu a ani jste nemuseli čekat bůh ví jak dlouho, že? Ale mám na vás prosbu, potřebuji poradit, má jít nebo ne? Takže prosím o aktivitu v komentářích, děkuju 😁😁😁