Lockwood and spol.

03. Druhý pokus

Z nemocnice jsem se vrátila kolem čtvrté. Jsem úplně vyčerpaná. Kyle nemá naštěstí potrhané žádné cévy. Vypadalo to ošklivě. Skoro mi ho bylo i líto. Lehla jsem do postele a hned jsem ušla.

„Crrrrrrrrrrrrrrrr,“ rozkřičí se budík na mém nočním stolku. Nesnáším ten zvuk. Shodím ho ze stolku a kouknu se na ciferník. Půl deváté. Spala jsem skoro pět hodin. To je vcelku dobrý, často, když jdu na hlídku, spím možná tak dvě hodiny.

Po velmi vydatné snídani a velkém kafi jsem se dobelhala do práce. „Ahoj Kat, jak je na tom Kyle, když jsem tam volal, nechtěli mi nic říct,“ stará se táta, sotva se objevím ve dveřích. „Jo, v rámci možností je to dobrý,“ usměju se a dodám: „Tati, já se pak za tebou stavím, budeš v kanceláři?“ „Jo,“ otočí se a odchází. Zamířím ke svému stolu, rozhlédnu se kdo tu už je. Harley, Danny a Jack, ale on není u Harley, co se stalo?

„Ahoj Harley, co jste si s Jackem udělali?“ „Já nic, to on včera v parku balil pomocnici od Fittesový, pipinu jednu ošklivou,“ nadává, ona je zvláštní, ona Jacka nechce, ale pokud se on začne bavit s podle ní hezčí holkou, žárlí a naštve se, ale pokud ji něco řeknu, naštve se ještě víc. Já jen přikývnu a neřeším to. Odnesu si věci na stůl. Kouknu se na Jacka. Naštvaně se kouká na Harley.

Pak zamířím rovnou do tátovi kanceláře. „Tati, koho pošleš dnes do toho muzea?“ ptám se na rovinu. „Nikoho, předáme to někomu jinému.“ „No to teda ne, někoho mi přiděl a já to dodělám,“ řeknu rozhodně. Usměje se a koukne na mě. „Jsi stejná jako tvoje mamka, tak když jinak nedáš, dám ti s sebou Dannyho,“ řekl a začal něco psát. Danny je vcelku milí, ošklivý, ustrašený a strašně chytrý chlapec. S rapírem nic moc neumí, ale Zdroj a vše okolo ducha ti řekne. „Tati, Danny je spíš na ty duchy, na který je potřeba nastražit past, u tohohle bych ho vůbec nepotřebovala. Nemohla bych jít třeba s Jackem?“ doufám, že teď už mi to vyjde. „Tak fajn, běž mu to oznámit.“

Než jsem vyšla z kanceláře dělala, že mi to je jedno, jen co jsem vyšla, malém jsem skákala dva metry do výšky radostí.

„Jacku?“ pohlédnu na něj s úsměvem. „Ano Kattie?“ „Máš dneska večer čas?“ „To mě jako zveš na rande?“ Usměju se a odpovím: „Ale ne, jdeš dneska večer se mnou na hlídku do toho muzea, jak jsem byla včera s Kylem.“ Šibalsky se usmál a prohlídl si mě. „Hmm..... Tak fajn.“ Naposledy se na mě kouknul a znovu zabořil hlavu do papírů.

Jsem strašně šťastná. O to, aby Jack se mnou někam šel, se snažím už věčnost, ale pokaždé si ze mě udělal jen srandu. Vážně se se mnou bavil a baví jenom o Harley. Pokaždé se mě ptá, proč ho Harley nechce, proč se s ním odmítá bavit, a proč je na něj naštvaná vždy, když se baví s jinou než s ní. Ale já to nevím, to je prostě Harley.

„Kat, jdeme?“ zeptá se mě Jack. „Jo, už jdu. Pojedem tvým autem?“ usmála jsem se na něj, ale on si toho nevšímal, koukal se na otočenou Harley. „Jo,“ odtrhne oči od Harley a jde se mnou ven.

„No do prčic, nejde mi nastartovat auto, “  zklamaně se koukne na své auto. „Tak půjdem pěšky? Je to kousek.“ „Tak jo, jen si skočím umýt ruce.“ Odejde a já se opřu o jeho auto. Zadívám se na hvězdy, dneska je jasno. Za dva dny bude úplněk, to budou mít duchové dvakrát větší moc.

„Kat, proč mě Harley nechce?“ zeptá se po pár metrech chůze. „Já nevím, my si všechno říkáme, ale tohle mi říct nechce,“ řeknu sklesle, zase se bavíme o Harley. „Ona někoho má?“ „Ne, to bych věděla,“ řeknu rozhodně. „Třeba ti to neřekla.“ Povýšeně se na něj kouknu. „Kdyby s někým byla, věděla bych to, my jsme nejlepší kamarádky.“ „Já bych třeba Kylovi neřekl, že s někým jsem.“ Jen se usměju a neodpovídám mu. Do očí se mi vrhnou slzy, ale dokážu to ovládat, udržím je v očích, snažím se to rozdýchat. Mám ho ráda, ale jak mluví o Harley, mám smíšené pocity. Na jednu stranu na ni nehorázně žárlím a nenávidím ji, ale na druhou stranu je to moje nejlepší kamarádka a přeju jí, že se o ni někdo zajímá.

Mé myšlenkové pochody se rozplynou, když stojím před budovou, kde jsem včera byla. Vybavuji si, jak jsem tu stála s Kylem a čekala na záchranku. Ještě tu je krvavá loužička. Sice trochu zamrzlá, na konci ledna se není co divit.

„Už jste tu zase, včera tu po vás zůstal bordel a ani jste na mě nepočkali, máte štěstí, že jste nic neukradli,“ zavrčí na nás te pán, co tu byl i včera. „Ale vy nejste ten, co tu byl včera. “ Dodá prozíravě malý mužík. „Ano, můj kamarád, ten co tu byl včera, má ošklivé zranění,“ odpoví klidně a povzneseně Jack. Strašně se mi líbí, když mluví vážně, vždy přitom přivře levé oko.

Pán už nic neříká, vezme si své věci a odejde. „Tak jdeme hledat Zdroj nebo si tu uděláme kruh?“ „Asi radši ten kruh, nechci, aby to dopadlo jako včera,“ usmála jsem se. Přikývl. Natáhne ke mně ruku. Co to sakra dělá? Mám mu taky dát ruku? Nechápavě na něj zírám. „Kat, dej mi ty železa ať můžu udělat kruh,“ řekne mi, jakoby mluvil na mimino. „Eeee... Jasně,“ začnu se hrabat ve svém batohu, pak šáhnu na opasek, nikde nic. „Nechceš mi snad naznačit, že si zapomněla železa, že ne?“ usměju se a on svěsí ruce, pak se chytne za hlavu a klidně spustí. „Kattie, za co? Proč sis je nemohla dát do batohu, ty si strašně nezodpovědná a strašnej bordelář,“ začne mi to vyčítat. „Taky si je mohl vzít ty,“ bráním se. „ Já?  Já jsem bral vše ostatní,“ ohradí se. „Co přesně?“ vracím mu to  „No piliny, nádobu a baterky,“ řekne důležitě. „No tak vyndej piliny,“ řeknu už trochu klidněji. Začne se hrabat v batohu. Pak se na mě ublíženě koukne a já ho zpražím pohledem. „A pak že jsem já nezodpovědná a nepořádná,“ řeknu uraženě. „Tak promiň,“ on se mi omluvil? Slyšela jsem dobře? Dál to nerozebírám. Vezmu si od něj baterku a jdu tentokrát prozkoumat místnost, kde seděl pan Lethall.

Přicházím kolem malé skříňky, která se zaklepe. Vykřiknu. Jack se přiřítí s vytaseným rapírem. „Tak co děláš, histerko, jsem myslel, že se ti něco děje,“ řekne trochu nastvaně, ale i s úlevou v hlase. „Ta skříňka se hýbla,“ vysvětluju. „Ale houby, máš nějaký halušky,“ zasměje se tomu.

Znovu se zaklepe. Jack až uskočí jak se lekne. „Teď už mi věříš?“ zeptám se ho ustrašeně. Oba pomalu couváme z úzké uličky.

💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮💮

Děkuji za přečtení. Snad se vám to líbí. A děkuji za vaši podporu.❤

Kdyby někdo nevěděl co jsou to halušky. Halušky= Halucinace. Jinak samozřejmě, že i jídlo, ale v tomto příběhu to jsou halucinace.